Slytherin girl

5.

Dveře brány se okamžitě otevřely. Stála v nich černovlasá čarodějka ve smaragdově zeleném hábitu. Vypadala dost přísně, ale každá škola přeci takové učitele má.
"Tak to jsou ti prváci, paní profesorko McGonagallová," řekl Hagrid.

"Děkuji Hagride. Teď už si je vezmu na starost já."
Upřela jsem pohled za ní do vstupní síně. Kamenné stěny ozařovaly planoucí pochodně, strop byl tak vysoko, že jsem na něj ani nedohlédla. Profesorka nás zavedla dovnitř a poté nás směstnala do malé místnůstky vedle vstupní síně.

"Vítejte v Bradavicích," řekla profesorka McGonagallová. "Za chvíli začne slavnostní hostina na zahájení školního roku, ale ještě než zaujmete svá místa ve Velké síni, každého z vás zařadíme do některé koleje. Jedná se o velice důležitý obřad, poněvadž po celou dobu, kterou  tu strávíte, vaše kolej v Bradavicích bude něco jako vaše rodina. Budete chodit na vyučování spolu s ostatními ze své koleje, spát v kolejní ložnici a trávit volný čas ve společenské místnosti své koleje. Čtyři koleje naší školy se jmenují Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Každá z nich má vlastní slavnou historii a ze všech vyšli vynikající kouzelníci a čarodějky. Dokud budete v Bradavicích, získáte každým svým úspěchem pro svoji kolej body, ale když porušíte školní řád, vaše kolej o body přijde. Kolej, která dosáhne nejvyšší počet bodů, získá na konci roku školní pohár, což je veliká pocta. Doufaám, že každý budete dělat své koleji čest, ať už se dostanete do kterékoliv z nich.
Ke slavnostnímu Zařazování dojde už za několik minut, před zraky všech ostatních studentů a profesorů. Doporučuji vám, abyste se do té doby pokud možno upravili."
Otráveně jsem si urovnala hábit a projela si rukama vlasy, zatímco jsem sledovala, jak Harry snaží svoje neposedné vlasy přesvědčit ke spolupráci.
"Vrátím se, až na vás budeme připraveni," řekla profesorka McGonagallová. "Počkejte prosím, a chovejte se tiše." Vyšla ven.

Otočila jsem se k Harrymu a Ronovi, abych s nimi ještě prohodila pár slov.
"A jak nás do těch kolejí vlastně zařadí?" zeptal se Harry Rona.
Nad tím už jsem také přemýšlela. Rodiče mi nikdy nechtěli prozradit, co se vlastně při Zařazování dělá. Prý bych aspoň z něčeho měla být překvapená.
"Myslím, že nějaká zkouška. Fred říkal, že to dost bolí, ale dělal si nejspíš legraci," odpověděl Ron trochu nervózně.
'Dost to bolí' zasmála jsem se pro sebe, 'Ti kluci Fred a George musejí být pěkná kvítka.' Zkouška ale přeci také nepřipadala v úvahu. Nemohli od nás čekat, že se naučíme kouzlit ještě než sem vůbec přijedeme. Od čeho by ta škola asi jinak byla? Většina spolužáků zaraženě mlčela. Jediný, kdo mluvil, byla Hermiona, která všem kolem šeptem vyjmenovávala všechna zaklínadla, jimž se už naučila a uvažovala, která z nich teď bude potřebovat.
'Ta jestli se nedostane do Havraspáru, tak by měli to Zařazování předělat'  říkala jsem si v duchu, 'je dost chytrá, ale upřímě, učit se všechny knihy nazpamněť...'

Vzápětí několik studentů vykřiklo překvapením. Podívala jsem se, co ten rozruch způsobilo a trochu se zahihňala. Tak takhle vypadají duchové. Byli jakoby průsvitní, klouzavě se pohybovali po místnosti, dohadovali se mezi sebou a nových žáků si téměř nevšimli. Vypadalo to, jakoby se o něco přeli.
Některé z nich jsem poznala, jak mi je rodiče popisovali. Tlustý mnich právě říkal: "Jak se říká, pominout a zapomenout, měli bychom mu dát ještě jednu příležitost -"
"Milý Mnichu, cožpak jsme Protivovi už nedali tolik příležitostí, kolik jen zaslouží? Dělá nám všem špatné jméno, a přitom ani není duch - poslyšte, co vy tu všichni děláte?"
To si nás všiml Bezhlavý Nick. Nikdo mu neodpověděl, tak jsem se toho ujala.
"My sme noví žáci," houkla jsem. Můj hlas asi vyzněl víc otráveně než měl, protože se na mě Mnich trochu zamračil.
"Áha! Určitě čekáte, kam vás zařadí?" zeptal se.
Několik žáků mlčky přikývlo.
"Doufám, že vás uvidím v Mrzimoru," řekl Mnich. "To bývala moje kolej, abyste věděli."