Nightmare Hunter

chapter 3

30. 8. 2025; Binghamton, New York, USA. Aaron Marco.

Binghamton byl skutečně pěkným městem. 

A odteď to měl být můj nový domov.

Ryan, který mi zařídil jak ubytování, tak i práci, se se mnou moc dlouho nezdržel; byli jsme sice dlouholetí kamarádi, ale on sám neměl tolik času se vybavovat ani s lidmi, které potkával častěji, než mě. 

Chodili jsme spolu na základku v Greenfieldu v Massachussetts, dokud nezačal chodit sem na univerzitu. Je mu tak o tři roky víc, než mně, a z jeho samostatnosti a nezávislosti bych si měl začít brát příklad. 

Přijel jsem po osmdesáté šesté a do města pokračoval jedenáctou, kde jsem cestou zahlédl, jak na své motorce stojí u místního Country Pride restaurantu a vyčkává na mě. Nemusel jsem ani sjíždět ze silnice a zastavovat na parkovišti - on hned nasedl na stroj a hnal se za mnou. Hned bych mu jeho motorku záviděl - už od prvního pohledu překonala tu mou. Od začátku našeho setkání po dlouhých letech jsme se k sobě chovali jako kluci; předháněli se na motorkách, křičeli na sebe přes vítr, který nám trhal slova od úst, a všechno podobné. Chvíli jsme jeli podél Susquehanny, městem protékající řeky, a nedaleko jejího přítoku Chenago jsme se stočili na sever a dojeli do Carroll Street, kde se nacházel můj nový byt. O zbytek mě nechal postarat se sám a odjel, že prý potřebuje ještě na brigádu a že si na mě sotva ušetřil čas. Ale slíbil mi, že se co nejdříve domluvíme na nějakém večeru, který strávíme spolu, buď někde na pivku, nebo v klubu, nebo čistě jenom u jednoho z nás, zahrajeme nějakou hru a pokecáme, co je nového.

Prozatím jsem si v bytě vybalil věci, které jsem ani nechápu jak nacpal na motorku a do batohu,  a tak nějak si na nové prostředí začal zvykat. Dořešil jsem ještě další věci s majitelem a následně se rozhodl si nové město alespoň v části, ve které bydlím, projít. A také se přihlásit o práci ve vyhlídnutém fastfoodu. Příliš peněz jsem opravdu nepotřeboval; šlo mi jen o možnost zaplatit si bydlení, jídlo a případně nějaké potřebné věci. Ale zadarmo bych nic nedostal.

---

11:45, 31. 8. 2025; Binghamton, New York, USA. Bridgit Mannett. 

Binghamton, přečetla si Bridgit na nádražní budově, když její vlak zastavil a ona už neměla kam dál jet. Tak pobrala svá zavazadla a vystoupila z vagonu, vytáhla madlo na kolečkovém kufru a rozjela se směrem z nádraží. Zamířila na sever, přesně tam, kde se měl nacházet její budoucí byt.

Možná to je nakonec skutečně dobrý nápad, usadit se. Konečně si najít trvalou práci, mít vlastní byt a nemuset se starat o střechu nad hlavou či kusem žvance do žaludku; nemuset se strachovat, zda se dožije zítřka, zda se dožije dalšího týdne. Život plný dobrodružství byl sice i svým způsobem pěkný a příjemný, avšak v týmu, kde už pomalu nikomu věřit nemohla, se těžko hledá bezpečí, které potřebuje. 

Možná se jí začne stýskat. Možná začne prahnout po další vzrušující události, která rozproudí adrenalin v jejích žilách. Možná se bude chtít vrátit do svého starého životního stylu.

Ale nyní prahla po troše klidu a míru ve svém životě. Nyní byly její úkoly prosté - sehnat si práci, žít klidný a v rámci možností spořádaný život, a dávat Janice informace o osobě, kterou má v Binghamtonu sledovat. 

Janice byla Bridgitina spolupracovnice, kolegyně, a dalo by se říci, že i kamarádka, která ještě stále zůstávala spolu s ostatními v jejich starém týmu zajišťujícím bezpečnost nic netušícím spoluobčanům. Před svým odjezdem se s ní Bridgit už neviděla - vždyť se ani nestavovala zpět do Nebrasky na jejich hlavní základnu, ale z Illinois jela rovnou do státu New York. S sebou měla zavazadla, ve kterých nesla to nejpotřebnější jak na přežití, tak na boj - a prakticky to byl také veškerý její majetek. Ale před tím, než se Bridgit vůbec rozhodla, kam pojede, si s Janice chvíli volala a ta se jí sdělila s obrovskou prosbou a nabídkou zároveň. A přestože to byla dost dlouhá cesta, Bridgit nabídku nadšeně přijala - nejen, že by mohla být Sarah a dalším vcelku nebezpečným členům týmu dostatečně vzdálená, díky čemuž by byla vskutku minimální šance, aby se k ní dostali, ale zároveň tak bude mít život částečně zajištěný a bude alespoň k něčemu stále užitečná.