Discovering Love // phan - CZECH

Discovering Love (Phan)

Dan se snažil ze všech sil soustředit na slova v jeho učebnici, aby se dokázal připravit na zkoušení, ale nějaký zamilovaný pár vedle něj ho až příliš rozptyloval jejich spojenými rty a vydáváním všemožných, vášnivých zvuků. Bylo to docela odporný. Aspoň to, jak se veřejně projevovali, a Dan vynakládal veškeré svoje úsilí k tomu, aby se nepozvracel.

,,Miluju tě," řekla ta holka, když se konečně rozhodla odlepit se od svého přítele. Když ji Dan uslyšel, hlasitě si odfrkl a onen pár na něj začal okamžitě zírat. Dan rychle odvrátil pohled a rozhodl se pobrat všechny své věci a prostě se posunout někam jinam. Dnes zrovna neměl náladu na jakékoliv drama mezi ním a roztouženými puberťáky.

Neexistovala žádná věc jako láska, aspoň ne z Danova úhlu pohledu. Jasně, mohlo tu být něco jako hluboké zalíbení a možná lehká posedlost, ale nazývat to 'láska' byl jen pokus o lepší znění a zakomponování do jakéhosi hlubšího významu a to upřímně začínalo Dana docela vytáčet. Protože na střední byla pro všechna ta dívčí srdce možnost cítit lásku opravdu důležitá, až to zamořilo celou chodbu i třídy.

Asi dvacet minut před zvoněním procházel chodbami, už nijak zvlášť ohromen ignorací okolního světa na jeho osobu. Proč se všichni tak lehce nechali ovlivnit okolím, že měl každý svoji 'spřízněnou duši,' někoho, kdo dokonale odpovídal jeho potřebám? To byla otázka, která ho strašila každý den.

Konečně se ozval zvonek, když si vytahoval věci ze skříňky a zamířil na první hodinu.

Obvykle patřily hodiny angličtiny k jeho oblíbeným, jelikož byl obrovským fanouškem čtení a bavily ho knižní projekty, které dostávali. Ale když začal učitel mluvit o jejich plánu na dnešní hodinu, Dan věděl, že bude tahle hodina patřit k těm, které nesnášel.

,,Láska." To byla ta první věc, kterou jim učitel sdělil, když vešel do třídy.
,,Jeden z nejsilnějších pocitů, které mohou muže ovládnout, ale také jeden z nejvýjimečnějších. Je tu nesčetně knih, které o ní píší, milióny písní, zobrazujíc ji."

Všechny holky seděly na krajích svých židlí a poslouchaly každičké slovo, které učitel vypustil z úst. Dokonce i nějací kluci seděli v tichu a pozorně poslouchali. Dan jen znuděně zíral do stropu a přál si, aby teď mohl být kdekoliv jinde. Tohle pro něj byl úplně nový způsob týrání.

,,Pane Howelle." Dan stočil pohled dopředu. ,,Jste tam vzadu v pořádku?"

Dan zrudl, díky všem těm žákům, kteří se na něj zvědavě otočili, ale pokýval hlavou a začal pro změnu zkoumat desku své lavice.

,,Byl jste někdy zamilovaný, pane Howelle?"

Dan neměl zrovna v lásce jakýkoliv druh dohadování se nebo výměny názorů ve třídách, preferoval spíš držení jeho myšlenek uvnitř své hlavy, ale jednoduše nehodlal souhlasit s touhle sračkou, jako všichni ostatní.

,,Nevěřím na lásku, pane," vypadlo z něj. Nahlas polkl a pokoušel ignorovat všechny ty pohledy, které na něj ostatní holky házely. Jeho učitel vypadal docela překvapeně, ale hned na to se upřímně zasmál.

,,Vůbec? Většině teenagerům lítá hlava kolem aspoň kvůli jednomu člověku."

,,Mně ne. Myslím, že je to trochu přeceněný, to jen hormony mladistvých neví co dělat."

,,Ale co starší lidé? Ti taky věří na lásku, těm žádná výmluva na rozvířené hormony nepomůže."

Dan si nad tím popravdě už dřív trochu lámal hlavu, ale přesto přišel s dalším argumentem.