/6. But only yet, right?

63 20 12
                                    

Další den ráno jsem se překvapivě probudila s velice dobrou náladou, což se u mě nestávalo moc často. Paprsky slunce prosvicovaly celý můj pokoj a já se cítila celá nabitá energií.

Vylezla jsem z postele a převlékla se do bílých kraťasů a tmavě modrého tílka. Pomalu jsem si rozčesávala vlasy a u toho jsem roztahovala žaluzky. Podívala jsem se ven na prašnou cestu a tam běžel Greyson. Než jsem stihla jakkoli zareagovat, tak si mě všiml. Vůbec jsem nečekala, že by cokoli udělal, ale on se na mě usmál a zamával mi. Já jsem udělala to samé a on pak zahl za roh našeho domu. Konečně se mnou alespoň komunikuje normálně a nedělá nedostupnýho.

Po snídani jsem se ještě vrátila pro batoh nahoru do pokoje a poté vyrazila do školy.

Cestou mě odchytila Mária, no, ostatně už jako každý den.

,,Co se děje, holka?" podívala se na mě s úšklebkem. ,,Ty celá záříš," prohlédla si mě, jakoby na mně bylo něco špatně.

,,Nic se neděje. Však co by se mělo dít?" Uchechtla jsem se krapet nervózně.

,,Dobře, fajn," zasmála se Mária a dala ruce do vzduchu na znamení míru. Taky jsem se nad tím zasmála a dál už jsme to nerozebíraly. Když už jsme dorazily do školy a poté jsme došly do třídy, Greyson už tam byl, čemuž jsem se celkem divila. Jakmile mě viděl, tak se na mě letmo usmál a já myslela, že se asi rozteču. Chtěla jsem jít na své místo, ale Jeff mě zastavil.

,,Ahoj Clar," stoupl si přede mě a jeho rty se roztáhly do širokého úsměvu. Bože, zas on.

,,Ahoj Jeffe," pozdravila jsem ho. ,,Potřebuješ něco?" mile jsem se na něj usmála.

,,No, ne. Um.. Vlastně jo." Zakoktal se.

,,Dobře," uchechtla jsem se. ,,Poslouchám tě."

,,Chtěl jsem se tě zeptat... Um, no, víš..." nervózně se poškrábal na zátylku.

,,Tak už to vyklop, Jeffe."

,,No, zkrátka jsem se tě chtěl zeptat, jestli bys nechtěla jít po škole do kavárny," řekl rychle. ,,Se mnou..." dodal pomalu a taky váhavě.

,,Jeffe," vzdychla jsem, ale zároveň se usmála. ,,Šla bych s tebou ráda, ale já nemůžu. Po škole se musím připravit na ten konkurz roztlezkávaček," pověděla jsem mu. Cítila jsem se provinile. Co, když si myslí, že s ním prostě jenom nechci jít a jen hledám výmluvu. Ne, ale to není pravda. ,,Hele a co takhle jít zítra?" Zeptala jsem se ho s nadějí. ,,Je pátek, takže ani nebudeme mít tolik učení a budeme mít čas," usmála jsem se.

Jeffovi se ústa znovu roztáhla do širokého úsměvu. ,,Dobře."

Už jsem si chtěla jít konečně sednout na své místo, ale Jeff měl asi něco proti tomu a tak mě znovu zarazil.

,,Takže zítra v pět?" Zeptal se.

Jen jsem kýval a doufala, že už se na nic ptát nebude.

,,Vyzvednu tě," mrkl na mě a pak odešel.

Já se konečně dostala na své místo. Sedla jsem si a připravila se na hodinu. Otočila jsem se do zadu na Greysona. Seděl tam a usmíval se. Nemůžu zrovna říct, že na mě, ale bože, co bych za to dala. Nohy měl natažené na židli před sebou, která patřila jedné holce, která zrovna ve škole nebyla. Díval se na mě tak intenzivě. Jeho pohled mě pomalu, ale jistě přihání k šílenství.

,,Clarie. White," vytrhla mě z mého pozorování Mária. ,,Můžeš mi říct, co se tady jako děje?" Zeptala se mě Mária a vypadala dost překvapeně. ,,Vy dva jste spolu navázali tak dlouhý oční kontakt, že se to nedá přehlédnout," její rudé rty se roztáhly do šibalského úsměvu. ,,No tak to zíram," podívala se na Greysona a zasmála se.

Chvíli nic neříkala, ale pak se v jejích očích objevily jiskřičky.

,,Takže o to tady jde," podívala se nejdřív na mě a pak na Greye. ,,Proto dneska furt celá záříš," usmála se.

,,Cože?" Nechápala jsem nejdřív, na co naráží, ale pak už mi to došlo. ,,Ne!" Vykřikla jsem, až se na nás pár lidí otočilo včetně něj. ,,Přeci víš, že spolu děláme jen tu prezentaci."

,,Ale jen zatím, že?" Usmála se šibalsky, ale dál už to pak nerozebírala.

~~~

Zbytek školy už uběhl rychle, až na matiku a biologii, která se opravdu táhla.

Teď už jsem byla doma a  psychicky se připravovala na ten konkurz. Měla jsem z toho vážně strach. Opravdu jsem se tam nechtěla ztrapnit před celou partou těch nafoukaných holek. Prostě tam půjdu a nějak to dopadne. Povzbuzovala jsem sama sebe, převlíkla jsem se do světle růžového tílka a vzala si látkové bílé kraťasy. Do menší kabelky jsem si dala sluchátka, telefon a klíče jsem si vzala do ruky. Sešla jsem naše schody, obula si tenisky a vyrazila. Ještě jsem zamkla dveře a klíčky jsem hodila do kabelky.

RedmondKde žijí příběhy. Začni objevovat