Redmond

/5. So you came

Jakmile jsem přišla domů, už jsem se tak sebejistě necítila. Bála jsem se, že nepřijde. On je tak... odtažitý. Já jeho chování prostě vůbec nechápu. Rozumím tomu, že se mu nelíbim, ale tady o tohle přeci vůbec nejde. Jde o věci do školy. Nezabijou ho přeci dvě hodiny se mnou.

Jane nebyla ještě doma a tak jsem šla nahoru do svého pokoje, udělat si věci do školy.

Papíry na prezentaci jsem si položila vedle notebooku. Když jsem otevřela učebnici matematiky, tak na mě vypadl zářivě růžový papír. Vzala jsem ho a pořádně si ho prohlédla.

Nakonec jsem jen pokrčila rameny a pověsila jsem ho na nástěnku. Uvidím až pak, jestli tam půjdu nebo ne. Vytáhla jsem ještě sešit na matiku a pustila se do úkolů.

Když jsem dodělala všechny úkoly, pustila jsem se do těch papírů na prezentaci. Koukla jsem na všechny ty papíry. Hlavní téma? William Shakespeare. To je klasika, takže se to bude dělat celkem snadno.

Už bylo pět minut po čtvrté hodině a on ještě nedorazil. Ani Jane ještě nepřijela. Najednou jsem slyšela klíče v zámku. Jane. Běžela jsem chodbou a pak dolů po schodech, ale v půlce jsem se zastavila.

,,Ty tašky dej prosím tě támhle, do kuchyně," poukázala Jane prstem směrem na naší kuchyni. Nechápavě jsem koukala, co se tady děje. A potom najednou prošel Greyson s taškami nákupu a věnoval mi jeden ze svých krásných úsměvů a rty naznačil 'Ahoj.' Nechápala jsem fakt, že se teď choval tak mile. Poté zamířila do kuchyně s taškami i Jane. ,,Ahoj Clarie, Greysonovo zpoždění omlouvám já. Zrovna sem šel, ale poté mi nabídl pomoc, tak se na něj nezlob," mrkla na mě.

,,Ještě něco paní Cooperová?" Překřížil si ruce na prsou a opřel se zády o zábradlí.

,,Ne, ne. To je všechno. Už vás nebudu dál zdržovat, tak ať vám jde práce od ruky," povzbudivě se na nás usmála a odešla do kuchyně.

Greyson se na mě podíval a přitom se ušklíbl. Pouze jsem se na něj podívala a šla jsem do pokoje a doufala, že jde za mnou. Prostě jsem se nezmohla na jediné slovo. Jen jsem slyšela, jak se uchechtl a pak jsem slyšela pouze další kroky za mnou.

Zastavila jsem se ve dveřích a ještě všechno přejela očima, jestli je vše uklizené a v pořádku. Naštěstí bylo. Na zádech jsem cítila jeho tělo přilepené na to mé. Tep se mi zrychlil, měla jsem pocit, že mi srdce vyskočí z hrudi. Jediný, co mě v tu chvíli napadlo, bylo se otočit. Otočila jsem se a stála jsem naproti němu. Koukala jsem mu do těch jeho kouzelně zelených očí. Nikdy v životě jsem neviděla tak zelené oči. Byly vážně kouzelné. Bylo vidět, že si mě také prohlíží a z toho jsem začala být pěkně nervózní. Uhla jsem pohledem a popošla jsem do středu pokoje. Dala jsem si ruce do kapes a poté se otočila.

,,Takže jsi přišel," povytáhla jsem obě obočí a rty semkla do úzké linky.

On stále stál ve dveřích a ruce měl roztažené a opíral se o futra.

,,No, vidíš mě tady, takže nejspíš jo," uchechtl se. Já jsem se jen ušklíbla.

,,Tak pojď dál, přece tam nebudeš jen tak stát," ukázala jsem do prostoru mého pokoje. On udělal jeden váhavý krok a překročil práh. Poté udělal to samé i s druhou nohou.

,,Nemusíš se bát, nemám tu nikde rouzmístěné pasti," uchechtla jsem se.

,,Vážně ne?" Změřil si mě pohledem. ,,A já už myslel, že jo, že jsi tajná agentka, nebo tak něco," zasmál se.

,,Tak to bohužel nejsem, no," pokrčila jsem rameny. ,,A co ty?"

,,Musím tě také zklamat."

,,Hele, dojdu nám pro něco k pití. Zatím si udělej pohodlí. No, prostě se tu chovej, jako doma. Ty papíry jsou kdyžtak na psacím stole, támhle," ukázala jsem prstem na bílý psací stůl. Prošla jsem těsně kolem něj a on mi věnoval svůj pohled.

V kuchyni jsem si vzala dvě skleničky, džus a nějaké chipsy. Vše jsem položila na tác a šla jsem s tím nahoru. Vešla jsem do pokoje a Greyson tam ležel na mé posteli. Ležel na boku a hlavu měl podepřenou rukou a v druhé ruce měl papíry, které si četl.

,,Četla jsi něco od Shakespeara?" Zeptal se mě, aniž by zvedl oči od papírů.

,,Jen Romea a Julii, ale za to jsem to četla asi tak šestkrát," odpověděla jsem a nalila jsem džus do skleniček.

,,Už s chmurným mírem vzchází chmurný den a samo slunce těžkou hlavu skrývá.
Jen zprostit toho, kdo je nevinen,
a ztrestat provinilé ještě zbývá.
Však věčně bude srdce jímat znova,
žal Juliin a bolest Romeova," citoval text z Romea a Julie. Když citoval, bylo to snad ještě hezčí než když mluvil.

,,Vyloženě miluju jeho divadelní hry. Znám o jeho životě snad úplně všechno. Má strašně zajímavý životopis," objasnil mi.

,,Tak to nám to aspoň nebude trvat tak dlouho," podala jsem mu sklenici s džusem.

,,Děkuju," usmál se a vzal si ode mě skleničku. ,,Jo, to máš pravdu," řekl a napil se. ,,Takže mě k tomu pusť," zasmál se a už mě vyháněl od notebooku.

,,No tak to počkej," zasmála jsem se. ,,Chci udělat první slide," zkřížila jsem si ruce na prsou.

,,Fajn," Greyson zvedl ruce na znamení míru a pustil mě znovu k notebooku.

~~~

,,Hele, je celkem pozdě. Už bych měl jít," Greyson se zvedl ze židle a já s ním.

,,Dobře," pousmála jsem se.

,,Takže zase zítra ve stejný čas u tebe?" Zeptal se mě, jelikož jsme byli teprve v půlce.

Jen jsem kývla, ale pak jsem se pohledem zasekla na růžovém papíru.
,,No, teda... nešlo by to tak o dvě hodiny později?" Zeptala jsem se ho trochu nervózně.

On však zachytil můj pohled na papíře a přešel k nástěnce. Strhl papír z nástěnky a s pobaveným úsměvem se na mě podíval a pozdvyhl obočí.
,,Že bychom se vídali i mimo prezentace?" Pousmál se a já se otočila, protože jsem se usmívala, jak měsíček na hnoji.

,,Už vážně půjdu," řekl a papír položil na postel.

,,Počkej, doprovodím tě aspoň ke dveřím," usmála jsem se na něj a popošla ke dveřím, kde už stál Greyson.

,,Dámy první," pustil mě.

,,Děkuju," řekla jsem, šla chodbou a za sebou slyšela jeho kroky. Sešli jsme schody a já šla otevřít dveře.

,,Nashledanou!" Houkl na Jane.

,,Měj se Greyi," odpověděla Jane.

,,Takže zítra?" Zeptala jsem se ho.

,,Ano, až dorazíš domů, tak mi zavolej," řekl a pak už se ztratil ve tmě.

,,Ale však nemám tvoje číslo," pošeptala jsem si už spíš pro sebe a vrátila se nahoru.

Když jsem přišla, všechno jsem tam poklidila a plakátek na roztleskávačky jsem vzala do rukou a chtěla jsem ho pověsit zpátky, ale v tom jsem si všimla něčeho na zadní straně. Greysonovo číslo. Číslo jsem si přepsala do telefonu a uložila kontakt. Rozloučila jsem se s Jane a šla spát.