Redmond

/3. Black? Girl, I'm starting to like you!

Probudila jsem se další den ráno. Emily včera odešla asi tak v devět. Protáhla jsem se a oblíkla se do černých úzkých džín, černého tílka a přes to jsem si hodila kostkovanou modro-bílo-černou košili. Začala jsem si rozčesávat vlasy a roztáhla jsem žaluzky. Znovu tam běžel. Usmála jsem se nad tím a šla jsem do koupelny.

,,Jane?" Promluvila jsem do prázdné kuchyně. Došla jsem k lince, kde byl napsaný papírek.

Ahoj Clarie, musela jsem do práce dřív. K snídani si vem, co budeš chtít. Dnes se vrátím dřív.
S láskou,
Tvoje milovaná tetička<3

Pousmála jsem se nad tím a ze skříňky jsem vyndala misku a cereálie, které jsem potom nasypala do misky a zalila je mlékem.

Když jsem dojedla, umyla jsem po sobě nádobí, došla jsem si nahoru pro batoh a vyrazila jsem do školy.

Moje cesta do školy, jak už jsem říkala, trvá přibližně půl hodiny a vede hustým lesem. Je tam ale vyšlapaná cestička, takže se tam nemůžete ztratit. Zrovna jsem tím lesem šla a neustále jsem na sobě cítila něčí pohledy. Pokaždé, když jsem se otočila, tak tam nikdo nebyl. Pomalu mě to dohánělo k šílenství. Znovu jsem se tedy otočila a zůstala stát. Nikdo nikde. Protočila jsem oči nad tím, jak jsem naivní a otočila se nazpět.

,,Baf," řekl hlas vedle mě. Já jsem myslela, že v ten moment asi dostanu infarkt.

,,Mário," uchechtla jsem se. ,,Vyděsila jsi mě," řekla jsem jí po pravdě.

,,Vážně?" Zeptala se poklidným hlasem. ,,Tak to se omlouvám," usmála se na mě. Najednou jsem na sobě cítila znovu něčí pohled, ale tentokrát jsem věděla komu patří. Márie.

,,Černá?" Sjela mě pohledem od hlavy až k patě. Já jsem se podivila a zastavila se. ,,Holka, začínáš se mi líbit," usmála se spokojeně Mária, vzala mě kolem ramen a takhle jsme pokračovaly v cestě do školy.

Šly jsme chodbou, kde bylo spoustu lidí. Zajímalo by mě, kdo je kdo. Třeba támhle ta Barbie. A to vedle ní bude určitě její Ken.

,,Tak co, chceš vědět nějaký ty drby?" Zeptala se mě s úšklebkem Mária. Jen jsem kývla hlavou a Mária se do toho pustila. ,,Támhle, ta růžová kráva, vidíš jí?" Lehce poukázala prstem na holku, kterou jsem před pár vteřinami pojmenovala Barbie.

,,Jo," odvětila jsem jí jednoduše.

,,Tak to je Bella a myslí si, že je královnou školy. Její poskoci, Tess a Jess, jí tak i říkají, ale my "obyčejní lidé" jí říkáme Barbie, Slepice, Kráva, Ta, co má místo mozku cukrovou vatu, a tak dále," ušklíbla se na mě. ,,Ten kluk vedle ní, se jmenuje Brad, je kapitán školního družstva ve fotbalu. Jinak je to kluk Belly. Oni dva jsou na škole vyhlášení jako nejoblíbenější pár a už byli několikrát zvoleni za krále a královnu jakékoli významnější slavnosti na naší škole,"prohrábla si rukou své rudé vlasy. Procházely jsme kolem laviček na chodbě a Mária pokračovala. ,,Ten, v tom žlutým svetříčku, támhle," jemně kývla hlavou do strany, aby na něj nenápadně poukázala. "Tak to je Jeff. Je celkem v pohodě. Je spíš takovej šprt, ale pokud se s ním skamarádíš a budeš si přátelství s ním udržovat, tak máš po starostech s úkoly," pokrčila Mária rameny a zároveň se pousmála. Poté, když jsme kolem něj procházely, tak mu Mária zamávala. ,,Zamávej," pronesla ke mně tlumeným hlasem. Já jsem nasadila milý úsměv a také mu zamávala. Jeff se na mě usmál a rukou si dal na stranu své černé vlasy s modrým proužkem na ofině.

Prošly jsme skleněnými dveřmi a najednou asi pět metrů od nás šel on. Greyson.

,,Víš i něco o něm?" Nenápadně jsem k němu stočila svůj pohled. Viděla jsem, jak se Mária krapet zasekla.

,,Koukám, že tě nějak zajímá," odmlčela se. ,, No dobře, takže moc se nezapojuje do kolektivu. Jakmile zazvoní zmizí hned jako první. Pomalu už začíná být snem všech holek tady. Hraje fotbal a nejspíš za chvíli předežene Brada a stane se kapitánem fotbalového týmu on, což Brad asi neustojí. Ale být tebou, tak ho co nejdřív pustím z hlavy. Jak jsem ti říkala už včera. Nezajímá ho žádná holka, je to sobec a egoista," ušklíbla se a my vešly do třídy.

~~~

Poslední hodina. Literatura.

,,Dobrý den, posaďte se, prosím," řekl učitel hned co vešel do třídy. ,,Dnes vám do dvojic rozdám téma na prezentace. Dvojice jsem udělal jako vždy, podle svého vlastního uvážení," pokračoval učitel.

V duchu jsem se modlila, abych byla s Emily nebo s Máriou. Asi ani s Jeffem by mi to nevadilo i když ho vlastně vůbec neznám. Rozhodně bych to nezvládla s Bellou, to ne.

,,Takže, Jeff a Mária, budete spolu, jelikož už jste velice dobře sehraná dvojice," řekl a podal Jeffovi papír s podrobnostmi a Mária nasadila vítězný úsměv. ,,Další je slečna Clarie a pan Greyson. Doufám, že vám to spolu půjde dobře," usmál se na mě učitel a papír dal Greysonovi.
Moje podvědomí vyloženě jásalo, ale já jsem cítila zvláštní pocit.

Hodina byla téměř u konce. Podívala jsem se na velké bílé hodiny, které visely na žluté zdi. Za minutu zvoní. Potřebuju odchytnout Greysona dřív, než mi uteče.

Otočila jsem se na Máriu. ,,Podržíš mi prosím místo na obědě?" Zeptala jsem se jí šeptem. Jemně kývla a na nic víc se nevyptávala.

Zazvonilo. Věci jsem si rychle smetla do tašky a už jsem se řítila za Greysonem, abych ho stihla.

,,Hej!" Křikla jsem na něj nakonec, když byl stále přede mnou. On se zastavil a já ho doběhla. ,,Kdy uděláme tu prezentaci?" Zeptala jsem ho a on mi věnoval delší pohled než kdy dřív.

,,Dám ti vědět, ale teď na tebe nemám čas." Bylo jediné co řekl a odešel ze školy.

Po obědě ve škole jsem přišla domů a Jane už tam byla.

,,Ahoj zlatíčko, jak bylo ve škole?" Zvolala na mě Jane z kuchyně. Klasická otázka. Zula jsem si botasky a batoh hodila ke schodišti.

,,Fa-ajn," odpověděla jsem jí a šla do kuchyně.

,,No, neříkáš to zrovna moc nadšeně," sundala si brýle a podívala se na mě. Jane normálně brýle nenosí, ale teď seděla u jídelního stolu a luštila křížovku. Vyndala jsem si z lednice jablko, kousla jsem do něj a posadila se na židli naproti Jane. Hlasitě jsem si povzdechla.

,,Mám s Greysonem, s tím klukem z benzínky, dělat prezentaci, ale když jsem se s ním na tom chtěla domluvit, tak mi řekl, cituji 'Dám ti vědět, ale teď na tebe nemám čas.' Jak mi může dát vědět, když na mě nemá žádný kontakt?" Rozhodila jsem naštvaně rukama.

,,Existuje přeci facebook," uklidňovala mě Jane.

,,To jo, ale pochybuju, že ví moje jméno, natož příjmení," znovu jsem se zakousla do jablka.

,,A do kdy to máte mít?" Zeptala se mě.

,,No to já taky nevím, protože ten papír dal učitel jemu," říkala jsem ještě s plnou pusou.

,,Určitě to dobře dopadne, uvidíš," pousmála se na mě teta a znovu se začala věnovat luštění. Já jsem vstala od stolu.

,,Budu nahoře," oznámila jsem. Vzala jsem si batoh a šla nahoru.

Bylo už asi deset večer a já měla vše hotové a byla jsem už připravená do postele. Nenapsal. Ani neposlal žádost, dopis, sovu, nic prostě! Pokud je vlk samotář, tak fajn. Ať si jí udělá sám, ale ať nezkouší říct Marlynovi, že jsem mu s tím nepomáhala.