I never believed (Stisaac/ Stariish)

4. Let me kill myself

*Flashback*

"Kdo to byl? " Čekal jsem na Scottovu odpověď, ale ta nepřišla. Sbíral si své věci z podlahy."Stilesi omlouvám se, ale musím jít. Někdy si ten filmový večer vynahradíme. To slibuju." Tohle byla podle něho dokonalá odpověď na mojí otázku.

"Scotte, co se děje?" Viděl jsem na jeho tváři, že mi to moc nechce říct.

"Nic Stilesi jen prostě musím jít. " Pak mi došlo, že je úplněk. Noc, pro kterou se nový vlkodlaci stávají nekontrolovatelní, pro lidi se stávají nebezpeční a pro lovce snadná kořist.

"Kdy by to nic nebylo, tak bys tak nespěchal. " Věděl, že ho nepustím ven, dokud mi to neřekne. S povzdechem se na mě podíval.

"To byl Derek. Isaacovi se povedlo utéct z řetězů zrovna, když Derek přivazoval Ericku a Boyda. Navíc ti se už taky stávají nekontrolovatelní, takže nemůže od nich odejít. "

"Tak požádal tebe? Jak milé, když nejsi už ani v jeho smečce. Nestěžuju si jen mi vadí, že teď budeme celou noc hledat to zatracený psisko. Jak asi nebezpečný to může být? "

"Pamatuješ si na můj úplněk? Jak jsem ti zdrhnul a málem mě zabili lovci? " Přikývl jsem. " Tak asi tak to může být a možná ještě horší, když je tady i Allisonin děda.

"Tak to si musíme pospíšit. "

"Stilesi víš, že je to nebezpečný?"

"Vím, a proto tě nenechám jít samotného. Navíc mu to dlužím za to, co pro mě udělal. Vlastně mu dlužím víc než to." A tak jsme vyrazili hledat to zablešený psisko, které mohlo zabít všechno, co se hne.

"Jak ho zastavíme? " Doufal jsem, že Scotta něco napadlo.

"O tom nemám ani páru. "

"Vidím, že to máš dokonale vymyšlený. Tak to jsem hned klidnější, když máš takový skvělí nápad. Asi bych si měl vzít něco na obranu. "Popadl jsem hned první věc, která mi přišla pod ruku jako dobrá zbraň. No asi mohl jsem si asi ukrást i taťkovu pistoli, ale už vidím, jak bychom tohle někomu vysvětlovali. Navíc mu ta pálka zas tak neublíží, protože vlkodlaci v téhle době nejsou jen nekontrolovaný, ale i hodně silní.

"Vážně Stilesi? Baseballovou pálku? "

"Víš co? Nemel a pojď nebo se něco stane. "

"Jo máš pravdu. Tak pojď. " A tak jsme šli do mého džípu. Scott si otevřel okénko při jízdě, aby ucítil Isaacův pach.

Projeli jsme skoro celé město, ale jakoby se po vlkodlakovi slehla zem. Jeli jsme dál kolem lesa, když najednou jsme slyšeli výkřiky o pomoc. Okamžitě jsem zastavil a Scott se rozeběhl do lesa. Já běžel hned za ním, ale proti jeho vlkodlačí rychlosti to spíš vypadalo jako bych se procházel. Dohonil jsem ho až po té, co bránil dívku, která byla napadena Issacem. Nejdřív jsem na ní moc neviděl, protože byla daleko, ale pak když jí Scott nakázal, aby šla za mnou, poznal jsem kdo ta dívka je. Byla to Lydia.