I never believed (Stisaac/ Stariish)

8.One day it will be okay

Bylo to poprvé, co jsem se setkal s celou smečkou v Derekově domě potom, co Isaac umřel. Posadil jsem se na to samé místo jako obvykle a čekal. Čekal jsem na to, až si ke mně někdo přisedne, usměje se na mě, přitáhne mě k sobě a zašeptá mi, že vše bude v pořádku. Že mě ochrání i vlastní životem, když bude třeba. Vyčkával jsem, než na pohovce ucítím tlak.

Věděl jsem, že se to nestane, ale stejně každá část mě doufala, že se pletu. Doufal jsem, že se něco stane. Jakoby to mělo být znamení, že je tady pro mě bez ohledu na to, co se stalo. Stojí tu stále a chrání mě. Čekal jsem na znamení, které stejně nepřišlo.

Všechno to tu vypadalo, tak zvláštně bez Isaacových věcích. Jako by nikdy v tomhle domě nežil. Všichni se zbavili všechno, co mu patřilo, jen aby nemuseli čelit bolesti z jeho ztráty. Maximálně si nechali jednu jedinou věc, která jim připomínala, že opravdu existoval a byl součástí jejich života.

I škola pomalu uklízela vše, co před Isaacovu skřínku dali. Vyklidila vše ze skřínky, aby ji připravili pro nového studenta.

Všichni šli dál. Nechali ho odpočívat v jeho věčném spánku. Rozloučili se s ním. A mě to čeká taky. Vyklidit pár jeho věcí z mého pokoje. Jenže jak se toho všeho mám zbavit? Jako by se nic nestalo. Jako kdyby to nebylo důležité.

Nemám na to srdce, abych to všechno vyhodil. Každá věc mi přišla důležitá, protože to bylo jediné, co mi po něm zbylo.

Flashback:

Stiles pozval Scotta na večer do jeho domu. Chtěl odpovědi o jejich předchozí konverzaci, které se mu zatím nedostaly, a to ho tolik užíralo. Dnes kvůli tomu nedával pozor ve škole a tím pádem ani neměl zápisky, které se stanou součástí příštích testů ve škole. Další důvod k tomu proč musel dneska pozvat Scotta. Dluží mu to. Jinak by si poznámky půjčil od Lydie, ale věděl, že by u toho byl výslech, což byla dnes ta poslední věc, kterou se chtěl ještě zabývat. A navíc byl Stiles zvědaví, jako obvykle, potřeboval vědět vše o tom, co ho zaujme. Taky to byla zatím jediná věc, která ho na Isaacovy zaujala.

Scott dorazil asi 10 minut po domluveném čase. Stiles měl spoustu otázek a Scott věděl, že bude muset dřív nebo později říct, ale taky věděl, že jim to zabere čas a on má ještě domluvené rande s Kirou. Takže usadil Stilese s tím, že mu na vše odpoví, až si doplní dnešní učivo.

Stiles dokončil s opisováním Scottových poznámek v rekordním čase. Rychlé psaní byla jedna ze Stilesových schopností, pokud chtěl něco rychle vědět.

"Takže můžeme začít, když už jsem to dokončil?" Zeptal se Stiles. Cítil, jak se Scott napjal. Bylo mu jasný, že by raději nic neřešil.

"Já vím, že si zvědaví, ale pokud budeš chtít znát můj názor, musíš si předem uvědomit, že je to jen můj názor. Nemusí to být pravda, tak prosím nevyšiluj. Dobře?" Scott si uvědomil svojí chybu, že to chtěl říct hned Stilesovi. Uvědomil si to hned v ten moment, kdy se mu to snažil říct poprvé, ale tam ho zachránila Allison. Ale teď je tady sám a nikdo mu nemůže pomoct. Proklínal se, že si nejdřív nepromluvil s Isaacem. Jenže teď už je pozdě. Stiles ho bez odpovědí nepustí.

"Dobře. Kdo to je? Kdo je Isaacovou kotvou? " Přesně, jak Scott čekal. Bez servítek nebo dalších pitomostí okolo. Stiles chtěl vědět jednu jedinou věc a další věci nechává stranou, alespoň do té doby než se dozví víc.

"Je to ... jsi to..." Scott si přál, aby mu to nemusel říct. Měl mu to říct Isaac až by byl připravený. Ne on. Jenže už to tajit nemůže. Stiles by se pořád ptal a nedával pozor ve škole. Nesoustředil by se ani, kdyby byl v nebezpečí, protože teď mu vadilo, že mu něco tajím. Něco, co se ho týká. Mohlo by se mu něco stát, to si Scott říká, aby se z velké části zbavil pocitu viny."Já myslím, že si to ty Stilesi. "