Dodatky k sérii Zrádcova dcera |POZASTAVENO|

5.

POHLED TŘETÍ OSOBY:

-Pouhý dotek, navazuje na děj od 38. kapitoly: smrt Paige-

Dusot nohou. Hlasitý nádech a výdech. 

Tohle jediné šlo slyšet. Ulice Londýna byly v tuto brzkou hodinu prázdné. Přesně jako mysl ženy, která utíkala před činem, jenž právě spáchala. Udělala něco, k čemu by se kdysi nikdy nesnížila. Zabila. Sebrala život nevinnému. 

Za běhu pohlédla na svá předloktí. Na místa, kde stékala krev a dopadaly její slzy. Nedokázala uvěřit, že se to opravdu stalo. Nechápala, že to dokázala. Musela však rychle zmizet. Pryč, než se něco ještě více pokazí, než ona ještě něco znovu pokazí. I přes všechen nátlak musela nejdříve domů. Tam až mohla vymyslet, co bude dělat. 

Pevně stiskla svou hůlku a rázem byl chodník Londýna prázdný. V okolí šel pouze slyšet jen z daleka se ozývající pláč a nářek. Ale ani ten nikdo neslyšel, všechno jako by bylo ve zvukotěsné bublině a nikdo nic nepostřehl. 

Ozvalo se prásknutí a Ginny Potter padla vyčerpáním na kolena. Byla doma. Ocitla se v Godrikově dole přesně na trávě jejího domu, který už nějaký čas zel prázdnotou. S využitím svých posledních sil se zvedla zpátky na vratké nohy a pomalou chůzí se dostala do prostor domu. 

S pláčem se posadila na pohovku. Svou hůlku pustila ze svých prstů, kterými si později překryla tvář. Toužila se skrýt před světem, před vlastními racionálními myšlenkami. Chtěla být sama, ale takový osud pro ni nebyl připravený. Tohle přání nemohlo být splněno, protože o několik minut později uslyšela kroky. Někdo sestupoval ze schodů a blížil se pomalu do obývacího pokoje. Přímo k ní. 

"Ginny? Jsi to ty?" 

Musela zakroutit hlavou. Kdo jiný než její bratr se dokázal ukázat přímo v ten nejhorší okamžik. Byla to však její hloupost. Měla tušit, že tu pořád bude, protože odcházela pryč bez pořádného vysvětlení. Neopustil ji. Měla jej poslouchat, když na ni mluvil. 

"Kde jsi byla a-.. Sakra, to je krev?!" vyjekl Ron ke konci a přispěchal ke své sestře. Okamžitě vzal její ruce do svých a zkoumal její kůži. 

"Vysvětli mi to!" zacloumal s jejím tělem, když se neodvažovala odpovědět. Ginny pouze zvedla hlavu a s prázdným pohledem se podívala do Ronových očí.

"Nenuť mě to říct," zaprosila.

"Ginny.." povzdechl si a vstal. Chystal se na odchod. Zrzka však věděla, že se bude chtít vrátit. Nadechla se, aby s klidným hlasem mohla říct to, co chtěla. Pravdu, díky které se už nikdy nevrátí k ní. 

"Zabila jsem dítě. Ublížila jsem Nancy tím nejhorším způsobem."

"Cože?-," zašeptal nechápavě a otočil se nazpět, čelem k Ginny, "řekni, že to není pravda." Tentokrát to byl on, co prosil. 

"Řekni, že to není pravda!" zakřičel z plných plic. 

"Nemůžu, nechci lhát."

***

Hlasy obklopovaly místnost, ve které byla. 

Vězení, ve kterém byla uvězněna. Myšlenky ji zžíraly, doháněly ji každou vteřinou k šílenství. Nemohla je odehnat, setřást, či na vše přestat myslet. Měla před sebou ty pohledy. Zraky dětí, její kamarádky a jejího milovaného. 

Zaryla si své ostré nehty do své pokožky. Drásala svou kůži. Přejížděla jimi po její paži a snažila se sedrat ze sebe ty pocity viny. Toužila odstranit tu smyšlenou krev, jež ještě před několika lety stékala po jejích rukou. Jakmile jí došlo, že to nemá smysl, své třesoucí ruce přesunula na jiné místo. Zajela si prsty do vlasů, které už nebyly tak živé jako kdysi. Místy dokonce byly i vytrhány. Žena si toho však nevšímala. V její mysli bylo mnohem víc problémů a starostí, než aby se zaobírala svým vzhledem. Tady se na ni stejně nikdo zajímavý nedíval.