Love for you [CZ]

VII.

Z pohledu Draca:

„Draco? Myslím, že ti přišla pošta.” ušklíbl se Blais.
Po tom, co vyloučili Marcuse i s Millie je tu ceskem prázdno.

Vzhlédl jsem a spatřil jsem na mém polštáři sovici sněžnou.
„Ta je Potterova, ne?” divil jsem se.
„Co já vím.” pokrčil rameny Blais.

Převzal jsem si od ní dopis, sova zahoukala a vylétla otevřeným oknem ven.

Přijď dnes v devět hodin večer na astronomickou věž. Hermiona.

stálo na kousku pergamenu.
Jo, byla Potterova (ta sova).
Neměl jsem, co bych jí odepsal, obyčejné JO by bylo zbytečné. Místo toho jsem papírek uložil do zásuvky mezi ostatní Hermioniny dopisy a protože bylo šest hodin, vydal jsem se s Blaisem na večeři.

Z pohledu Hermiony:

Přijď dnes v devět hodin večer na astronomickou věž. Hermiona.

napsala jsem na kus pergamenu a šla jsem ke klučičím pokojům.
Našla jsem jeden, který měl na dveřích číslo 14 a zaťukala jsem.
Nečekala jsem na odpověď a otevřela dveře.

Harry ležel na posteli a četl si něco o famfrpálu, Ron jedl čokoládové bonbony z Deanovy "tajné skrýše" a Neville si prohlížel časopis o zahradnictví.
Dean ani Sheamus v pokoji nebyli.

Po podlaze měli rozházené různé předměty, a celkově měli v pokoji neuvěřitelný nepořádek.
„Jé, Hermiono!” všiml si mě Nrville jako první.

„Měli by jste si to tu uklidit.” pokárala jsem je.
„Jo a Harry? Můžu si půjčit Hedviku?” zeptala jsem se svého kamaráda.
„Jo.” přikývl a dál se věnoval knize.

Vydala jsem se teda do sovince a poslala jsem vzkaz Malfoyovi.

              ❤❤❤ v 21:00❤❤❤             

Když jsem přišla, Malfoy už tam byl.

„Víš, dlouho jsem přemýšlela, a rozhodla jsem se, že ti pomůžu.” řekla jsem, když jsme se oba opřeli o zábradlí a hleděli do dálky.

„Ale... Proč?” nechápal Malfoy.
„Kdyby jsi mě nezachránil, byla bych teď nejspíš mrtvá” řekla jsem zamyšleně.
Vlastně jsem ani pořádně nevěděla, proč to dělám.

Z pohledu Draca:

Nemohl jsem tomu ani uvěřit, ona mi vážně chce pomoc?
Nejraději bych ji z radosti objal.

„Všimla jsi si, že jsi mi poprvé řekla jménem?” řekl jsem s pohledem upřeným na odraz zapadajícího slunce na vodní hladině jezera.
„Eh, jo. Je to zvláštní, ne?” odpověděla.

„Proč jsme se vlastně přestali bavit?” zeptal jsem se, i když odpověď jsem již dávno znal.
„Protože jsem špinavá mudlovská šmejdka?” ušklíbla se.
„Proč jsi mi nadával?” zeptala se, než jsem stačil cokoliv říct.
„Já... To ti říct nemůžu. Alespoň ne teď.” řekl jsem.
Nevím, jak si to vyložila, ale už se dál nevyptávala.

„Měli by jsme se vrátit, začíná být zima.” řekla, když slunce zapadlo.
„Jo, to asi jo.” přikývl jsem.

Z pohledu Hermiony:

Vydali jsme se ke schodišti.
Nekoukala jsem se na cestu a uklouzla. Ale nespadla jsem, jak jsem čekala, protože mě Draco zachytil těsně nad zemí.

„Jsi v pohodě, Mio?” zeptal se s úsměvem.
„Mio?” divila jsem se.
„Jo, HerMIOno.” řekl a dal speciální důraz na prostřední tři písmena.

„No, tak dobře.” zasmála jsem se a oba jsme se vydali do svých kolejích.

Taak, dnes ještě jedna kapitolka, protože dlouho nebyla =)
Jinak, jak přežíváte školu?
Ještě vám můžu říct, že kapitolky by měly vycházet v pondělí.
Budu ráda za jakékoliv komentáře a AHOOJ!