Love for you [CZ]

XVI.

Z pohledu Draca:

„Smím prosit o tanec?” zeptal jsem se rádoby gentlemansky a nabídl Hermioně ruku.
„Ale jistě.” řekla a oba jsme se zasmáli.

Hrála nějaká písnička od Sudiček, a my tančili a tančili.
Mia tančila úžasně, a já jsem si říkal, že jsem si nikdy nevšiml, jak nádherné má oči...

Na chvíli jsem si připadal jako v nebi, jenže pak ta chvilka skončila, a to příchodem té nejhorší holky na světě, Peansy Parkinsnové.

„Nech mýho Dráčka!” ječela a prudce ode mně odtrhla Hermionu, která to nečekala a spadla na zem.

„Nejsem tvůj, tak vypadni!” vyjel jsem na Peansy a pomohl jsem Hermioně na nohy.

„To dáš přednost nějaké mudlovské šmejdce přede mnou?” vřískala Parkinsnová.
Až teď jsem si ji pořádně prohlédl.
Měla na sobě jakési divné šaty, které jí končily těsně pod zadkem a měly až nebezpečně veliký výstřih.

„Vždyť se na sebe podívej, vypadáš jak nějaká děvka.” plivl jsem po ní. Nikdo nebude říkat mé Hermioně, že je mudlovská šmejdka.
„To ti nedaruju!” prskla a naštvaně odkráčela.

Všichni se zase pustili do tance, jako by se nic nestalo, a tak jsem Hermioně navrhl, že zajdu pro něco k pití.

Z pohledu Hermiony:

Draco odešel, a já pozorovala ostatní páry. Lence a Zabinimu to spolu moc slušelo.

Všimla jsem si, že ke mě namyšleně jde Párkinsnová.
„Aquamenti!” Seslala na mě kouzlo, ale já ho pohotově odrazila.

No a potom na mě začaka sesílat jednu kletbu za druhou.
Já jsem neměla takovou potřebu na ni útočit, tak jsem její chabé pokusy jen odrážela nebo jsem se jim vyhýbala.

Teď už zase nikdo netancoval, hudba přestala hrát a všichni na nás zírali, tvoříc takový zvláštní kruh kolem nás dvou.

Zarazil to až Draco, který odehnal Parkinsnovou a podal mi sklenku pomerančového punče.

„Nepůjdeme na vzduch?” pošeptala jsem směrem k němu, protože mi v této velké místnosti začínalo být celkem horko, jak se pomalu vydýchával vzduch.
On jen přikývl, a tak jsme šli.

Z pohledu Draca:

Vyšli jsme do zasněžené noci, došli až k jezeru a posadili se na lavičku, ze které jsem kouzlem odendal sníh.
Hermiona si přičarovala svetřík a oblékla si ho, v těch šatech jí určitě musela být zima.

„Proč mi prostě nedá pokoj?” zeptala se najednou, pohled upřený na zledovatělou krajinu před námi.
„Je to prostě Peansy, nejspíš ti závidí tvoji krásu.” usmál jsem se a objal ji kolem ramen.

„Nech toho, budu se červenat!” zasmála se a já v měsíčním světle spatřil její narůžovělé tváře.

Byla tak nádherná...
Nevydržel jsem to, začal jsem se k ní pomalu naklánět. Neucukla, jen se na mě dívala, a tak jsem překonal tu vzdálenost mezi námi a spojil naše rty.

Vážně jsem to udělal? Já, Draco Malfoy políbil Hermionu Grenagerovou?

Z pohledu Hermiony:

A potom se ke mě začal přibližovat.
Ani jsem nevěděla, co chce udělat, a tak jsem tam jen seděla a koukala na něj.

A pak mě políbil!
Nemohu uvěřit, že to udělal!

Když jsem se vzpamatovala, začala jsem spolupracovat. Líbal vážně úžasně a mě se v břiše vyrojilo tisíce motýlků.
Rukou jsem mu zajela do jeho platinových vlasů a on si mě přetáhl na klín.

Když nám docházel dech, odtrhli jsme se od sebe a usmáli se.
Přestože už byla tma, zahlédla jsem v jeho bouřkově šedých očí zářivé jiskřičky, které jsem tam nikdy neviděla.
Vždy mi připadaly tak chladné, ale teď byly veselé a plné života.

No a je to tady!
Okamžik, na který jste někteří z vás (možná) čekali je tu =)
Tak snad jste si ho užili xD