Love for you [CZ]

XIII.

Z pohledu Hermiony:

Ráno mě probudily chladné paprsky zimního sluníčka.

Rychle jsem si oblékla kabát a vyběhla ven.
Hned jsem se až po kolena propadla do sněhu.

Zamířila jsem rovnou k jezezu.
Tam jsem si nandala brusle a kroužila po ledu.

Bruslívala jsem jako malá, s mámou.

Po půl hodince jsem si všimla, že ke mě míří nějaká osoba.
Když přišla blíž, poznala jsem že to je Lenka Láskorádová.

,,Ahoj Lenko." pozdravila jsem ji.
,,Ahoj Hermiono."
,,Taky jsi zůstala na vánoční prázdniny ve škole?" zeptala jsem se.
,,Jo." odpověděla a podívala se směrem k hradu.

Pootočila jsem hlavu, abych viděla, co Lenku tak zaujalo.
Šel k nám Draco a Zabini.

„Nazdar šmejdko.” zazubil se na mě Zabini.
„Já ti dám šmejdku ty...” začala jsem.

Draco vycítil nebezpečí a tak po mě hodil sněhovou kouli.
Já mu to chtěla oplatit, ale trefila jsem Zabiniho.
No, alespoň že tak.

Potom se přidala i Lenka, a tak začala naše malá sněhová válka.

Po půl hodině jsme se přestali koulovat, a šli stavět sněhuláka.
Blaise mu dal svou starou šálu a Lenka doběhla do kuchyně pro rezavý hrnec a mrkev.
Nakonec jsem mu z ktbu z Nebelvírské společenské místnosti přinesla pár vyhaslých uhlíků a náš ledový krasavec byl na světě.

,, Ten sněhulák se nám povedl." řekl Draco a my ostatní přikývli.

„Brrr, nepůjdem už dovnitř? Je mi zima.” řekla jsem a otřásla jsem se.
„Jo, mám chuť na horkou čokoládu, co vy na to?” navrhl Draco a jakoby "ochranitelsky" mě objal okolo ramen.

Došli jsme k obrazu s ovocem a zastavili jsme se.
Zabini polechtal hrušku, ta se zachichotala a změnila se v mosaznou kliku.

„Dámy první.” zasmál se Draco a přidržel mě a Lence dveře, aby jsme mohli projít.

„Co si přejete?” otázal se nás zdvořile malý skřítek s vykulenýma očima o velikosti tenisových míčků.

„Dobby!” usmála jsem se, když jsem ho konečně poznala.
„Slečno Grenagerová... Ach, pane Malfoyi!” zarazil se, když spatřil Draca a nepatrně se přikrčil.

„V klidu, Dobby.” zasmál se mladý Malfoy a tím skřítka uklidnil.
Sedli jselme si ke stolku, který stál v rohu místnosti a byl tak akorát pro čtyři a objednali si od skřítků čtyři šálky horké čokolády se šlehačkou.

Povídali jsme si a smáli se, a za celou tu dobu mi ani jeden z oněch Zmijozelských chlapců neřekl „mudlovská šmejdko” ani nijak podobně.
Připadala jsem si, jako by jsme byli vždycky kamarádi, jako by jsme nebyli dlouhodobí nepřátelé...

Když jsme vyprázdnili naše hrnky a snědli i všechny sušenky, co nám skřítci donesli, vydali jsme se do svých kolejích.

Draco s Blaisem se od nás odpojili hned na začátku a my s Lenkou ještě chvíli pokračovaly společně.

„Neřekla jsi mi, že "randíš" s Malfoyem.” usmála se Lenka, a u slova "randíš" naznačila pomyslné uvozovky.
„Nerandím, jen jsme se tak nějak... Skamarádili.” vysoukala jsem ze sebe pomalu.

Její reakce mě zarazila. Myslela jsem, že bude celkem naštvaná, nebo něco podobného, ale ona to vzala celkem v klidu, ještě se u toho usmívala!

„Myslím, že se mu líbíš, Hermiono.” řekla a s těmito slovy se ode mě odpojila a zamířila od Havraspárské věže.