Love for you [CZ]

IX.

Z pohledu Hermiony:

Bylo sotva půl šesté večer, ale já jsem měla hlad, protože jsem nebyla na obědě kvůli tomu, že jsem si dopisovala úkoly, abych na ně během prázdnin nemusela myslet..

Když jsem vstala z křesla a vyšla z Nebelvírské společenské místnosti na chodbu, uviděla jsem Ma...Draca.

,,Ahoj." pozdravila jsem ho, když jsem došla až k němu.
,,Čau Grenagerová." odpověděl a na tváři se mu objevil jeho typický úšklebek.

,,Kam jdeš?" zeptala jsem se.
„Na večeři.” řekl.
„Aha, tak to máme společnou cestu.” zazubila jsem se a vydala se směr Velká síň.

Rozdělili jsme se až před vstupem do oné obrovské jídelny.
Sedli jsme si každý ke svému kolejnímu stolu a začali jíst.
   
Když jsme dojedli, akorát vešel Brumbál.
,,Přijďte sem všichni v osm hodin, prosím.” řekl, když viděl, jak Draco vstává ze židle a připravuje se k obchodu.

❤❤❤O půl hodiny později❤❤❤

Za pět minut u jezera, OK?

Stálo na papírku, který mi přinesla Dracova sova.

Dobře.

Napsala jsem v odpověď a začala se tak nějak chystat.

Z pohledu Draca:

Sakra, jdu zas pozdě!
Ach jo, tak dochvilnost asi nebude má silná stránka...

Hermionu (asi bych jí měl říkat jménem) jsem si sem "jakoby zavolal", protože jsem s ní potřeboval prodiskutovat můj ehm... Úkol.

„Má Ty-víš-kdo nějaký speciální důvud, proč chce Brumbála zabít?” zeptala se po deseti minutách.
„Myslím, že chce nějakou hůlku či co.” pokrčil jsem rameny.
„Hůlku? Ale co by dal s... Mám to!” vyjekla najednou.
„Co?” zajímalo mě hned.
„On chce Bezovou hůlku!” vysvětlila mi hned.

Z pohledu Hermiony:

To bylo vlastně vše, co jsme za tu dobu zjistili, Voldemort chce Bezovou hůlku.
Potom už byl čas se vrátit.

         ❤❤❤V osm hodin❤❤❤        

Když jsme ve Velké síni byli všichni, kteří tu zůstali přes prázdniny, Brumbál vstal a kouzlem si zesílil hlas, aby jsme ho všichni dobře slyšeli.

„Jak jistě víte, blíží se Vánoce, a tak jsme si pro vás s ostatními učiteli připravili malé překvapení.” oznámil nám.
Všichni byli zticha, že by byl slyšet i špendlík, kdyby spadl na zem.

„Ti starší z vás si určitě pamatují, že se tu před třemi lety konal vánoční ples u příležitosti Turnaje tří kouzelníků, který byl povolen od čtvrtého ročníku a co jsem slyšel, měl mezi vámi veliký úspěch, a tak jsme se rozhodli, že vám uspořádáme další, na který budou moct i ti nejmladší z vás, protože je vás tu jen hrstka.
Přesné datum a čas plesu budete mít vyvěšené na nástěnce ve vašich společenských místnostech.” zakončil ředitel svůj dloouhý monolog a síní se rozlehlo vzrušené šeptání studentů.

Opravdu nás tu nebylo moc, z Nebelvíru jsem byla jediná, u Zmijozelu byl jen Draco, Zabini a Parkinsnová, u Mrzimorského stolu seděly tři dívky a z Havraspáru zbylo šest holek a osm kluků.

„Ještě bych chtěla dodat, že vzhledem k tomu, že například z Nebelvíru zůstala jen slečna Grenagerová nebo u Zmijozelu zbyla z dívek pouze slečna Parkinsnová, jsou povoleny návštěvy nejen po pokojích, ale i mezi kolejemi, pouze však v doprovodu někoho z dané koleje. Po večerce ale nikdo nevystrčí paty z pokoje. Je to všem jasné?” přidala se profesorka McGonagallová a když jí to všichni odkývali, propustila nás.

„To je prima, ne?” usmál se Draco.
„Co, ten ples, nebo ty návštěvy?” ušklíbla jsem se.
„Oboje.” přiznal se smíchem Draco.

„Nepůjdem ještě na Astronomickou věž?” zeptal se mě.
Chodíme tam teď dost často, od té doby, co jsme se celkem skamarádili.

Samozřejmě že jsem nezapomněla na těch pět let, co mě urážel, ale poslední dobou je úplně jiný...

„Jo, to by šlo.” souhlasila jsem a vydali jsme se nahoru.