His Body | Taekook, Vkook

Just go ..

Pohled Taeho:

,,Tae!"zaječel přes celý pokoj Rap Mon. ,,Ty chcíplá kryso! Ožij!" 

Chcíplá kryso? Tupec. ,,Ožiju až pro mě něco zjistíš." 

,,Jasně bro! Zjistím ti cokoliv! Klidně ti najdu slepici co snáší zlatý vejce v narnii pokud si o to řekneš!"Sedl si vedle na postel. 

,,Dobře, tak mi zjisti, kam ode mě utekl Jungkook." Podíval jsem se na něj se psím výrazem. ,,Prosím..." 

,,Jasně." Vystřelil na nohy. ,,To nebude problém. Za deset minut tu budu i s adresou." Odešel. Otevřel dveře a vykoukl. ,,Spíš za patnáct." A zavřel.

,,Dávám ti dvacet." zašeptal jsem. 

Pohled Jungkooka:

Odpoledne jsem seděl na gauči, s polštářem a koukal na bílou zeď. Jimin si vedle mě sedl a rukou mě pohladil po zádech. 

,,Bude to dobré Kookie, uvidíš.." Ale najednou se ke mě nahnul, zkousnul mi ucho a stáhl mě pod sebe, oblečení ze mě doslova strhal a ruce mi držel za hlavou. 

,,Jimine co to kurv-"

,,Sklapni..." Prudce do mě přirazil a já vykřikl. 

,,PANEBOŽE! Prosím pomoc!!" Umlčel mě svými nechutnými a nenasytnými rty, nikoli jsem mu to neoplácel. Přirážel jako zvíře, i přes mé snahy odstrčit ho to nešlo. 

,,Přestaň!!!!!!" 

Pohled Taeho:

Nekecal. Po dvaceti pěti minutách stál u mých dveří s adresou a jménem toho kamaráda.  Park Jimin. Na toho kluka se podívám! 

Ani ne o pět minut později jsem stál před jeho domem. Vrazil jsem bez ohlášení dovnitř a slyšel křičet Jungkooka. 

Ihned jsem od něj toho kluka odhodil dva metry daleko. Pravý hák. Levý hák. Já ho zabiju! Třískal jsem s ním o zem. Rozdrtím mu lebku! Sakra! Zastavilo mě Jungkookovo sípání. 

,,Lásko," přiběhl jsem k němu. Natáhl jsem mu kalhoty, moji koženou bundu a vzalo ho do náruče. Tady nebude ani vteřinu. 

Pohled Jungkooka:

Vzal si mě do náruče a hrdě mě z domu nesl. Neustále jsem se ho ale bál, tak jsem se mu vrtěl a chtěl jsem na zem. Vzlykal jsem a párkrát se i dusil. 

,,Prosím, neubližuj mi!" Vzlykal jsem a díval se na něj. Začal plakat taky a pustil mě na zem, sedl si na nejbližší lavičku v parku a tvář si dal do dlaní,  naříkal slova, která mě bodala u srdce. Rozutekl jsem se a skryl se za nejbližší strom, ze kterého jsem ho se slzami v očích pozoroval. 

 Pohled Taeho:

Vrtěl se mi v náručí a tak jsem ho odnesl do parku na proti domu toho parchanta. Zase jsem brečel jako holka. Stál přede mnou, a protože jsem jeho pohled plný strachu nevydržel, sedl jsem si a skryl obličej do dlaní. 

,,Tak moc mě to mrzí. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit, ale stalo se....už to nikdy neudělám. Nemůžu bez tebe žít. Ale pochopím, pokud mě už nemůžeš milovat ani mi odpustit...Můžeš jít. Nebudu ti bránit."

Pohled Jungkooka:

Bylo mi ho strašně líto, se slzami v očích jsem ho pozoroval, brečel jako nějaké malé dítě, kterému ukradnete jeho milovanou hračku. Slzy mi stékali dolů na trávu, které se brzy vsákli. Ach Tae .. 

Šel jsem potichoučku k němu, aby mě neslyšel a sedl jsem si obkročmo na něj. Prsty jsem mu zvedl hlavu, abych se mu podíval do jeho ubrečených očích. Moje rty jsem přitiskl k těm jeho a líbal ho. Kupodivu spolupracoval. Se zamilovaným pohledem jsem se na něj podíval. 

,,Já chci jít domů, lásko." Zvedl se z lavičky, moje nohy si obmotal kolem jeho pasu a já ho objal kolem krku. 

,,Odpouštím ti, a nikdy bych tě nepřestal milovat, to si ani nemysli. Já tě miluji."