13 Letters // l.t. (CZECH TRANSLATION)

Letter 6

Drahý anděli strážný,

Minulý večer ke mně do pokoje přišel Peter.

Byla jsem v polovině převlékání se do pyžama a stál za mnou. Nikdy v životě jsem nebyla tak vyděšená. Za ty roky, co ho znám, mě Peter vždycky děsil. Bil měl bezdůvodně a často chodil do dívčích šaten, když jsem byla sama, aby mě obtěžoval.

Upřímně jsem zahanbená tím, co se minulou noc stalo. Nedokážu o tom přemýšlet, aniž bych se nerozbrečela. Ale ve zkratce, byl opilý a začal mě líbat, tady to šlo z kopce. Opravdu nechci zacházet do detailů, ale řekněme, že jsem ráda, že usnul dřív, než se to vymklo z rukou.

Jsem tak neuvěřitelně šťastná, že nejsme stejné krve, jinak by to byl trochu incest.

Ale to nebyla nejhorší věc. Než usnul na podlaze, řekl něco o tom, co další den všechno zhoršilo, což mě nevyhnutelně vyděsilo.

Každopádně jsem ho vytáhla nahoru po schodech za nohy a nechala jsem ho tam a zamkla jsem, ráno byl pryč. Dokázala jsem se mu vyhýbat a místo toho, abych šla do školy, strávila jsem den v rohu malé kavárny, kterou vlastní rodinná kamarádka. Anya, nejlepší kamarádka mojí mamky, říkala, že nevadí, když tady budu a udělala mi několik várek sušenek (i když jsem je nakonec dala jejím dětem, protože jsem v tu chvíli neměla na jídlo pomyšlení).

Plánuji po pohřbu utéct. Myslím, že si sbalím věci, ukradnu Danovo auto a pojedu na dlouhou cestu s penězi, které mi zůstaly v mámině a tátově závěti. Vždycky jsem chtěla cestovat, a když jsem zvládla všechny důležité zkoušky a už jsem neměla naději, vypadnu ze školy a opustím tohle bohem zapomenuté město.

Chci začít nanovo. Ne, opravdu nanovo. O tom není pochyb.

Viola x

Úhledně jsem složila kousek papíru a vložila jsem ho do obálky, napsala jsem na přední stranu stejnou adresu a nalepila jsem tam známku. Dopis jsem položila na stranu a zvedla jsem horkou čokoládu, upíjející velký doušek.

Bylo půl čtvrté odpoledne a sotva tady někdo byl, kromě Anyi a jejích dětí, které byly někde vzadu. Slyšela jsem dětské hihňání a Anyin hlas, zvuk jejich smíchu mě nutil k úsměvu.

Při zvuku otevření a zavření očí jsem vzhlédla od mého pití a sledovala jsem, jak vysoká postava šla k pultu, pomalu si stáhl kapuci, přičemž se zastavil a díval se na menu.

První, co mi naskočilo v hlavě, když jsem uviděla jeho nádherný obličej, bylo Sakra, byl stvořen Bohem. Nemyslím si, že jsem někdy v životě viděla tak perfektního člověka.

Byl vysoký, ale ne příliš vysoký. Jeho vlasy byly tmavě hnědé a lehce nagelované, ulíznuté do malé patky. Jen jsem dokázala rozeznat na barvu jeho očí: ostré, ale taky velmi hluboké, odstín modré, jenž byl trochu pronikavý. Jeho kůže byla opálená a čelist měl ostrou, skoro jako by byla vytesána do dokonalosti.

Mohla jsem vidět v jeho levém obočí piercing a další v rožku jeho spodního rtu, oba byly černé. Na straně krku měl malou spirálu, tetování: nebylo velké, ale očividně zbytek byl pod mikinou. Zajímalo by mě, jestli jich měl více; vypadal jako ten typ kluka, co má hodně tetování, ale nechtěla jsem dělat předpoklady.

Mně nepřipadal moc starý. Do dvaceti, maximálně něco málo přes dvacet. Na sobě měl černé rifle a černou mikinu s párem conversek. Jeho outfit dělal jeho postavu hubenou, možná až trochu moc. Ale na tom nezáleželo, pořád vypadal jako chodící Bůh.

Celkem vzato jsem prakticky nad tímhle klukem slintala.

Poslouchala jsem, jak mluvil s Anyou, objednávající si čas a čokoládové sušenky s sebou. Uši jsem měla lehce napnuté, takže jsem jasněji mohla slyšet jeho hlas a ačkoli jsem ho sotva přes místnost slyšela, dokázala jsem říct, že jeho hlas byl trochu hrubý a chraplavý, ale zároveň jemný.

Zatraceně, co na něm bylo neperfektní?

Anya mu rychle dala jeho objednávku výměnou za drobné, poděkoval jí, než se otočil. Jen tehdy jsem se na něj mohla podívat z perfektního výhledu. Zatraceně.

Jak šel ke dveřím, musel cítit můj pohled, protože se podíval mým směrem. Ale nečekala jsem, že jeho výraz bude prázdný a skoro bez emocí. Jako by se na mě díval, jeho oči se trochu zúžily, než je přetočil a vytáhl si kapuci.

Povzdechla jsem si, když vyšel ze dveří; pryč během vteřiny.

Ale dokázala jsem si v hlavě uložit jeho fotku.

Abych byla upřímná, nemyslela jsem si, že bych někdy mohla zapomenout takového krásného člověka. 

___ 

Kdo první uhádne, kdo to je, má v příštím díle věnování.   

Edited