Sonne

7

,,Co?"
,,Jo."
,,Kde jsi byl, Tille?" vmísil se do našeho rozhovoru Richard a řekl to lehce naštvaně. ,,V bazénu. A pak jsem si šel lehnout, museli jsme se minout" odpověděl jsem. Chvíli jsme se s Reeshem hádali. ,, Neni už to jedno?" řekl Paul otráveně. Já ho neslyšel a Richard jakbysmet. Paul vzdychl a postupně všichni odešli. Zůstali jsme tam jenom já a Richard, a než jsme si uvědomili, že jsou všichni pryč, uplynula dobrá půlhodina.

Když jsme se vrátili, Schneider a Richard byli u sebe v pokoji (podezřelý), Paul byl u sebe, Ollie se odtamtud vracel a Flake seděl u stolu. Usmál se na mě a já na něj taky. Už zítra odjíždí. Sedl jsem si k němu.
Oliver si taky sedl k nám. Vypadal dost vyděšeně. Tázavě jsem se na něj podíval. On jenom mávl rukou a složil hlavu do dlaní. Po chvíli se zeptal: ,,Tak co? Jak vám to jde?" ,,Je to skvělý" odpověděl Flake. Podíval jsem se na něj pohledem, který jasně říkal: Řekneš? On přikývl. ,,Mám pro ně dojít?" Zeptal jsem se. ,,Jestli chceš..." Šel jsem nejprve k Paulovi. Ležel na posteli břichem dolů a ruce měl na hlavě. ,,Paule?  Po- Jsi v pohodě?"
,,Jo, jsem," řekl krapet roztřeseným hlasem. ,,Vážně...? No dobře... Prosím přijď do kuchyně."
,,Jasně, hned jsem tam." odpověděl a pokusil se o úsměv. Byl ale falešný, poznal jsem to. Mám pocit, žeto souvisí s Oliverem...

Pak jsem šel k Richardovi a Schneiderovi, chytil jsem je zrovna při jejich... no, však vy víte co. Zrudli a za chvíli byli na místě. Tam jim to Flake vyklopil. Všechno, důvod, kdy odjede, kdy se vrátí. Pak se pilo dlouho do noci. Šel jsem si lehnout ve 2, Flake přišel trochu později. ,,Máš sbaleno?" zeptal jsem se. ,,Ne sakra já zapoměl!" řekl zděšeně Flake. ,,Zítra ti pomůžu. Dobrou." řekl jsem. ,,Pojď ke mně... tohle je poslední noc..." zaprosil. ,,Jasně" řekl jsem. Vlezl jsem si k němu. Brzo jsme usli.
Ráno
,,Tille, Tille! Vzbuď se!" volal na mě Flake. ,,Kolik je?"
,,Už deset! Za chvíli... odjíždím..." řekl smutně. Já blbec, promarnil jsem čas, kterej bych mohl strávit s ním... Rychle jsem se oblékl a políbil ho. Chytl jsem ho za ruku a šli jsme k taxi, které měl objednané, se všemi se rozloučil a mě navíc dlouze políbil. Všichni měli slzy v očích, vyjma mě, mě tekly proudem. Nastoupil, zamával a odjel.

Jsem zpět, s další kapitolou. Nebyl moc čas. Ale brzy vynahradím. Blíží se konec, zhruba jedna, dvě kapitoly. Možná jste slyšeli, že končím. Ale předtím nebyl čas. Ani chuť. Ale teď je obojí. Mám navíc vymyšleno něco dalšího;) Takže zůstávám:) Vaše
--Lopata--