Sonne

4

,,Jo... Já... chtěl bych ti říct-" ,,Promiň ale vážně nemám náladu." Obrátil jsem se a přikryl. Vážně jsem neměl náladu. Jsem naštvaný. Na Schneidera. Že mu to řek. Teď už se vážně těším až mě odmítne! Till se šel osprchovat a pak si šel lehnout. Až usnul, ujistil jsem se že spí všichni a šel jsem k polici s alkoholem. Nechal jsem pro jistotu zhasnuto. Sedl jsem si a najednou slyším: ,,Taky piješ?" ,,Kdo to je?" ,,Reesh." ,,Aha. Kvůli Schneiderovi?" ,,Jo... on mě ani promluvit nenechá... a ty?" ,,Schneider vykecal Tillovi že se mi líbí... Nechci slyšet jak mě odmítne..." ,,Aha... já půjdu spát tak dobrou noc..." ,,Dobrou..." Pil jsem až do třech ráno a usnul ve čtyři. Probudil jsem se v sedm. Tři hodiny spánku vážně nic moc. Oblékl jsem se a šel si vyčistit zuby. Vypadal jsem příšerně. Měl jsem rozcuchané vlasy a červené oči. Byl jsem bílý jako stěna a měl jsem kocovinu. Přece jenom po třech lahvích piva... Po ranní hygieně jsem šel znovu do pokoje. Potřeboval jsem si ještě odpočinout. ,,Jsi v pořádku? Jsi celý bílý..." ,,Hm... večer jsem trochu pil..." ,,No, na zemi je vážně nablito, to ti povím..." řekl zhnuseně Till. Až teď jsem si všiml tý hnusný louže na zemi. Šel jsem to hned uklidit. Jakmile jsem vytřel a uklidil hadr, chtěl jsem si lehnout zpátky do postele, šíleně mě bolela hlava. Na chodbě se mi udělalo hrozně zle. Podlomily se mi kolena a zatemnilo pod očima. Pak už si nic nepamatuji.

Z pohledu Tilla

Uslyšel jsem ránu z chodby. Vyběhl jsem ven. Tam na zemi ležel Flake. Poskytl jsem první pomoc a zavolal záchranku. Přiběhli kluci kromě Schneidera. Ten byl v pořád v depresivní náladě. Ale chápu to, když mu umřel jeho milovaný děda... ,,Co se stalo?" zeptal se Reesh. ,,Nevím uslyšel jsem ránu... za chvíli jsou tu záchranáři..."

* * *

Záchranáři přijeli brzy a odvezli si ho. Já jel v autě taky. Musím tam s ním být. Za chvíli jsem byl myšlenkami úplně někde jinde. Myslel jsem nad smyslem života, velikostí vesmíru, co znamená rovnice E = mc2 atd. Brzy jsme dorazili do nemocnice. Do pokoje jsem zatím nesměl. Promluvil jsem si s doktorem. Zjistil jsem, že by neměl tolik pít. Může ho to prý i zmrzačit. Ptal se mě na všemožné věci. Přišla sestřička, že se probral a můžu jít za ním. ,,Ahoj. Už je ti líp?'' ,,Ujde to..." ,,Hele... máš už náladu?" ,,Proč?" zeptal se Flake. ,,Chtěl bych ti říct to co jsi mě nenechal říct ráno..." ,,Nemám ale ok.."

Z pohledu Flakea

,,Nemám ale ok..." Stejně už mám den zkažený. Až mě odmítne, horší už to nebude. ,,No..." ,,Jasně, nechceš mě, vím to." ,,Ale tak to není!" Tázavě jsem se na něj podíval. Dal mi dlouhý polibek na čelo. ,,Mě na tobě moc záleží, víš?" řekl mi ještě. ,,Omlouvám se jestli ruším, ale chtěla bych říct že můžete domů pane Lorenzi. Usoudili jsme že by bylo zbytečné vásbtady držet déle." řekla sestřička, která evidentně všechno viděla. Cítil jsem se trochu trapně. ,,Děkuju." Sebral jsem se a šel domů společně s Tillem. Neměl tady auto, ale zavolal Olliemu a ten pro nás přijel. Sedli jsme si dozadu a chytili se za ruce. On propletl svoje prsty s těmi mými a já byl tak šťastný! Celou dobu jsme si koukali do očí a usmívali se. Já to nevydržel a vrhnul se po něm. Asi to nečekal ale začal spolupracovat. Slyšel jsem jak se Oliver uchechtl ale ani jeden z nás tomu nevěnoval pozornost. ,,Chceš to tajit?" zašeptal jsem mu do ucha. ,,Teď asi těžko, ale... ne." ,,Fajn." ,,Heej, už sme tadyyy!!" Zařval Ollie. Vystoupili jsme a Till mě chytil kolem pasu.

Čtvrtá kapitola je tady;) Části teď budou delší což znamená že částí bude míň. Vaše
--Lopata--