Sonne

8

Z pohledu Flakea

Nastoupil jsem a naposledy zamával. Sakra, oni mi budou vážně chybět! ,,Vztah?" ozval se řidič. ,,Jo."
,,Asi teď bude na dálku, co?"
,,Asi jo, jestli vydrží."
,,O tom něco vím. Měl jsem tři roky vztah s jednou dívkou, ta se pak odstěhovala do Austrálie. Mě bylo šestnáct, a rodiče nechtěli, abych odjel. Pořád jsme si psali dopisy. Jednou jsem utekl z domova. A odstěhoval se za ní. Vzali jsme se a měli jsme spolu tři děti. Před dvěma lety jsme se rozvedli. Už jsme děti vidět nesměl a tak jsem se odstěhoval zpět sem, rodiče mě ale doma nechtěli. Tak jsem skončil jako taxikář."
,,Silný příběh." řekl jsem. I když jsem si myslel trochu něco jiného.

Dorazil jsem něco kolem 14. hodiny. Máma vyběhla a hned mě obejmula. ,,Ahoj synu!" vykřikla. ,,Ahoj mami!"
,,Hrozně se mi po tobě stýskalo!"
,,Mě po tobě taky..."
Nastěhoval jsem se do pokoje který mi byl přidělen, napsal Tillovi a šel do kuchyně.

Chodil jsem mamkou nakupovat, na procházky, vařil s ní a prostě všechno co dělala i Sara, její bývalá spolubydlící.

O tři měsíce později

,,Christiane, dojdeš nakoupit? Dneska se na to necítím..."
,,Jasně mami."
Jednoho dne jsem šel nakoupit, úplně v pohodě. Před potravinami byl přechod, se semaforem, tak, jak to znáte, panáčci. Padla zelená ale nějakej blb se vyřítil zpoza zatáčky v plný rychlosti, na červenou vjel na přechod kde jsem stal já. Dalo by se to popsat takhle: rána, pulzující bolest a neschopnost čehokoliv. Špatně se mi dýchalo a bylo mi neuvěřitelně zle. Brzo jsem upadl do bezvědomí.

Probudil mě zvuk stroje, typické píp, píp. Nechtěl jsem otevřít oči. Šíleně mě bolela hlava. Uslyšel jsem známý hlas... čtyři známé hlasy. Přes bolest jsem je otevřel a uviděl Tilla, Paula, Richarda a mámu.
Paul a Richard hned odešli a mamka s nimi. Nechali mi tu Tilla. Ten si beze slov klekl, propletl jeho ruku s mou a políbil mě na ni. Pak přišla mamka. Pořád jsme se drželi s Tillem za ruce, tak se trochu zděsila. Pak ale mávla rukou a přišla ke mě.  Till byl hned pryč.
,,Ach, synu, měla jsem ti to říct dřív!"
,,Co?"
,,Před měsícem se mi ozvala jedna sympatická dáma. Hned jsem se s ní dala do řeči a pak řekla, že by ráda byla mojí spolubydlící. Dovolila jsem. Řekla jsem jí, že se jí ozvu až se bude moct nastěhovat. Chtěla jsem být déle s tebou..."
,,To nevadí."
,,A ještě něco... doktoři mi řekli, že brzy... odejdu. Že mám něco v těle... proto... jsem chtěla být s tebou..."
Po tváři se jí kutálely slzy, mě pak taky.
,,A kdy...?" zeptal jsem se.
,,Týden, synu, týden..."
,,Mami, proboha!!"
,,Už to tak má být. Ale mám jednu prosbu. Zustaneš tu, než se odeberu do Věčných lovišť?"
,,To víš že jo! A taky bych ti měl něco říct. Viděla si Tilla?"
,,Koho?"
,,Toho muže, který tady byl když si vešla?"
,,Aha, ten. Nech mě hádat. Něco spolu máte."
,,Jo... vadí ti to? Promiň..."
,,Hlavně že ji šťasten!"
,,To jsem mami, jsem."
Vešla sestra a řekla, že je tady máma moc dlouho. Ještě přišli Paul a Richard. Paul měl kamenný výraz. To u něho není obvyklé. Až se vrátím, budu rád, když uvidím, co se stalo.

Předposlední kapitola je zde. Příště poslední. Už nevím co dodat. Vaše
--Lopata--