Spáleniště

3. o rok později

Z pohledu Vicky:

O rok později jsme se už uměli s Kristin skvěle bránit a dokonce i útočit. Né že bych pochybovala, to určitě né, jak bych mohla vůbec pochybovat o těch nejlepších holkách tady. Co tady, dokonce na světě. Doufám že jste pochopili, že tím myslím mě a Kristin. Nechtějte mi tvrdit, že jste vy nejlepší lidi na světě. Tedy pokud si toto nečtete když jsme už po smrti. Ale i tak. Pořád budeme nejlepší osoby v pekle. V gymnastice jsme byli nejlepší. Na jazyky skoro nikdo nechtěl a tak jsme se nám mohl učitel věnovat víc.  Já se naučila německy  a  rusky, Kristin francouzky a rusky.  Šití bylo trochu těžší, ale hodilo se nám. Modeling byl nejlepší předmět. Kristin byla ze všech nejlepší. Měla to v povaze. S Minhem jsme se bohužel trochu odcizily. Asi za to mohlo to prostředí. Minho byl vždycky ten který se snažil být ten nejlepší. Skvěle běhal a hádky s ním byly vždy na úrovni. Za ten rok se však hodně změnil. Bavilo ho někoho provokovat hádky se všemi vždy vyhrál. Jedině se mnou a Kristin nikdy nevyhrál. To ho nejspíš štvalo a přestával se s námi bavit. Moc mě to mrzí, ale zase se tak Minho hodně osamostatnil. Není ostýchavý a umí se prát. Jen tak něčeho se nezalekne. To mě těší. Sice to nemohu prožívat s ním, ale jsem za něj ráda. Má dost super kamarádů. Za tu dobu co tu žijeme jsme si s Kristin vydobily respekt. Jsme něco jako šéfky. Ale většinou si ze všeho děláme jen srandu. Další věc co se změnila je, že s Kristin plánujeme utéct. Z.L.O.S.I.N. není takový za jakého ho všichni máme. S Kristin jsme na to přišli asi před měsícem. Bylo to takhle.

flashback:
S Kristin se právě plížíme jednou z mnoha větracích šacht co tu všude jsou. V sebeobraně nás učili i plížení tak se toho snažíme využít co nejvíc. Najednou se Kristin zastavila nad jednou místností ve  které se svítilo. To by nebylo tak neobvyklé jako to že tam byla ta žena v bílém, která se nám nikdy nepředstavila. V průběhu roku jsme ji párkrát viděli procházet po chodbě v doprovodu spousty doktorů v bílých pláštích. Právě na ni mluvil jeden z nich. " Ale slečno, není to moc riskantní je poslat do labyrintu kde budou i rmuti? Vždyť mohou zemřít. A co nám řeknou na to do jakého prostředí je pošleme. Potom nám už nebudou důvěřovat." žena v bílém ho přerušila svým ledovým smíchem. " To už je zařízené můj milý Tarsne. Před posláním do labyrintu jim vymažeme vzpomínky. Budou dva labyrinty-dívčí a chlapecký. A pokud zemřou, bude to pro dobro lidstva. Podle jejich pocitů a stylu myšlení můžeme vyrobit lék na erupci a ten pak prodávat." dokončila žena svůj monolog a znovu se ledově zasmála. Poté se otočila a s doktorem za zády se vydala někam jinam. Kristin se na mě rychlé otočila a naznačila mi, že se musíme co nejrychleji dostat do pokoje a tam si o tom popovídáme. Naštěstí vede jedna odbočka šachty přímo do našeho pokoje. Na pokoji jsme se dohodli že utečeme. Nikomu o tom neřekneme, stejně by nám nevěřili.

-----------------------------------------------------------

Po vyslechnutí toho rozhovoru a následném probrání situace v pokoji jsme každý večer plánovali jak a kdy utečeme. Že utečeme před začátkem testů bylo jasné. Ale přesný datum jsme určily až dnes. Náš útěk jsme naplánovaly na pozítří. Moc věcí nemáme takže se nemusíme rozhodovat co si sebou vezmeme. V sebeobraně si vždy můžeme nechat tu zbraň se kterou umíme. Jediná zbraň kterou si nemůžeme nechat je  pistole. Takže si bereme pár vrhacích nožů a katany na záda. Umíme pracovat i s ohňovými tyčemi ale ty bychom asi nevyužily. Z triček a riflí jsme si každá ušila pevný batoh. A ukradly jsme si i lano. Bereme si samozřejmě i hřeben. Ale vlasy jsme si pro jistotu každá ostříhaly na mikádo. A samozřejmě jsme si nezapomněli vzít něco k jídlu. U kuchařky, které jsme někdy pomáhali s mytím nádobí, jsme si každá vyprosila  bagetu a 2 sáčky gumových medvídků. Na pití každá dvě hliníkové láhve s vodou. Bereme si i zápalky, baterky, pár jehel, dvoje nůžky a nitě. Deku si bereme tu, pod kterou jsme do teď spali. A oblečení jsme si vzali to ve kterém jsme normálně a nějaké další si vzali do batohu. Na nohy  jsme si vybrali pořádné tenisky bez tkaniček. A můžeme vyrazit.