Invisible (Harry Styles ff.)

60

Omámená jsem seděla za klavírem. Občas jsem zahrála melodii, která mě zrovna napadla, ale potom jsem ruce na klávesách nechala položené a začala jsem přemýšlet. Před očima vidím kluky sedící v letadle. Zdá se mi to tak reálné, až mi připadá, jako bych tam byla s nimi. Kluci se smějí a povídají si, ale Harry nezúčastněně sedí na druhé straně paluby, kouká z okýnka a přemýšlí stejně jako právě teď já. Chtěla bych se za ním rozeběhnout a obejmout ho. Po dlouhé době bych zase mohla cítit pocit bezpečí, který mě zaplaví vždycky, když ho mám poblíž. Nejintenzivnější tento pocit byl poté, co mě v továrně popadl neznámý chlápek. V poslední době se mnou Harryho přítomnost už nic nedělala. Možná to bylo tím, že jsem v domácím prostředí a vím, že mě tu žádné nebezpečí nečeká. Nebo to možná bylo tím, že jsme se od sebe pomalu, ale jistě oddalovali. Harryho náš rozchod trápí víc než mě, to vím téměř jistě. Ublížila jsem mu, což jsem v žádném případě nechtěla. Najednou pocítím, že mě pomyšlení na Harryho začíná bolet. Do očí se mi nahrnou slzy, ale ani jedna zatím neukápne. Zastavil ji zvonek, který se rozezněl po celém domě. Ihned se mi všechny vzpomínky a myšlenky před očima rozplynuly a zarazila jsem se. Když jsem zvonek uslyšela znovu, ujistil mě, že mi nezvoní pouze v uších, ale někdo doopravdy stojí přede dveřmi mého domu. 

Jako střela jsem seběhla schody. Že by si to Harry rozmyslel a neseděl v letadle? Jsem připravená všechno napravit. Budu děkovat Bohu, že mi ho znovu předhodil na podnos, takže mi dává druhou šanci. Tentokrát neudělám stejné chyby jako předtím, protože jsem se z nich poučila.

Stisknu kliku a téměř jistě vím, kdo za dveřmi stojí. Jsem připravená vletět mu do náruče, rozbrečet se a omlouvat se. Aby s kluky nepřišel o Starry Night, rozhodla jsem se, že poletím s nimi. Vrátím se do svého původního života a všechno kolem nás budu ignorovat. Nikdo neříkal, že pokud se vrátím do LA, musím zpívat, ale já to tak chci. Chci se plně vrátit do své tehdejší práce. Hlavně se pokusím s Harrym chodit před očima celého světa. Na Starry Night s ním ale nepůjdu. Nechci být neslušná a jít tam bez pozvání. A navíc se spolu přede všemi nemusíme ukázat hned první den. Náš vztah budeme tajit do té doby, dokud to půjde, jak Harry chtěl. Jsem připravená poslouchat ho na slovo. Všechno, co se mezi námi stalo, hodím za hlavu a začneme od znova. Celý svět mi bude ubližovat, ale já se mu budu bránit. 

S natěšeným srdcem otevřu vchodové dveře. Doufám, že navenek nevypadám tak šťastně, jak se momentálně cítím. Další vteřina proběhla tak rychle, že jsem ani nestihla zareagovat. Vtrhl do domu a svým tělem mě namáčkl na stěnu. Jediné, co jsem stihla udělat, bylo vytřeštit oči. Nalepil se na mě tak moc, že se z jeho uvěznění nedostanu. Na svém krku jsem ucítila jeho dech. Bůh mi neposkytl druhou šanci, ale rovnou mi dal velkou bolavou facku.

"Co tady děláš?!" vyjde ze mě po vzpamatování. Svůj obličej tlačí na ten můj tak dravě, až musím odvrátit hlavu. Nic víc ale udělat nemohu. 

"Co TY tady děláš?!" promluví a z jeho hlasu, který jsem už nikdy nechtěla slyšet, nedokážu nic vyčíst. Dlaní si můj obličej vrátí zpátky k sobě. Musím se mu dívat do očí. 

"Schováváš se před světem?" vysloví otázku, na kterou nechce odpověď. 

"Schováváš se přede mnou?" už asi víte, že se na mě netlačí Harry, ale přišel mě navštívit sám Justin Bieber. 

"Jak víš, kde jsem?" zeptám se rozklepaným hlasem. 

"Kdybych uměl dobře lhát..."

"Ty umíš lhát a přímo fantasticky!" zařvu na něj, čímž ho přeruším. Tím jsem to jenom zhoršila. Justin mi na ústa přitiskne svou pracku.