Zpátky do sedla

5. kapitola

Vyjela jsem kopec, jela ještě kousek po rovince a už jsem dojížděla do stáje. Slezla jsem z kola, které si opřela o zeď. Moje klisna, kterou jsem dostala ke dvanáctým narozeninám od mamky, se jmenovala Darkness. Je desetiletá, zbarvením tmavý hnědák a je úžasně klidná.

V sedlovně jsem si vzala její ohlávku a vodítko a šla na zadní pastviny, kde Darkness většinou je.

Když jsem přicházela k ohradě, Darkness na mě už čekala a zaržála radostí. Když jsem k ní přišla a pohladila ji, tak jsem jí nandala ohlávku a vyvedla ven z ohrady.

Cestou k uvazišti jsem jí dala mrkev.
Když jsem Darkness uvázala, došla jsem si pro její věci na hřebelcování.

Poté, co jsem Darkness vyhřebelcovala, osedlala jsem ji a nauzdila. Odvázala jsem ji a šly na jízdárnu, kde jsem na ni nasedla a rozešla ji. Asi po třech minutách jsme přešly do klusu a pak i do cvalu. Když už byla Darkness zahřátá, zkoušely jsme úkroky na pravou i na levou holeň.

Darkness to všechno šlo. Potom, co jsme procvičily úkroky, zkoušely jsme různě velká kolečka, osmičky, diagonály, couvání a tak podobně.

Potom, co jsme dodělaly drezuru (couvání, úkroky, kolečka atd.), vyjely jsme ven z této jízdárny a přejely k druhé, kde byly kavalety a různé skoky.

Když jsme jely už druhé kolo přes kavalety (krokem, klusem i cvalem), tak přišla majitelka ranče a moje trenérka Klára, která mi pak řekla, ať najedu na vyšší skoky.

Darkness skákala perfektně. Měla dobré odrazy i kroky mezi překážkami a neshodila ani jedno břevno. I Klára nás pochválila.

Vykrokovala jsem ji a pak na jízdárnu přišly holky, které jsem nemusela a Darkness zase nemusela jejich koně, takže kdykoliv se k ní přiblížili, začala být neklidná.

Ty holky se jmenovali Jolana, Stephanie a Michaela a jejich koně (holky je měly už od mala a naštěstí doma) se jmenovali Ametyst, Satan a Melissa (nevím, jak je mohl někdo tak pojmenovat).

My jsme naštěstí už odcházely.

Odvedla jsem Darkness k uvazišti, odsedlala ji, vyčistila a odvedla na pastvinu. Cestou mi čmuchala u kapes, tak jsem jí dala jablko, cukr i mrkev.

Pak přišla Rocky, Sunny a další klisny a kobyly a tak jsem jim dala část tvrdého chleba, zbytek jablek a polovinu cukru.

Když jsem pak zpátky procházela okolo valachů a hřebců, tak přišli Najtík, Jupík a další a tak jsem jim dala zbytek chleba a zbytek cukru.

A pak jsem šla pomáhat Ondrovi celkově tady na ranči (vykydat, posekat trávu a tak dále).

Já jsem mu pomáhala, kdykoli jsem šla jezdit a měla pak čas.

Mamka byla dost často v práci dlouho do noci, takže jsem mohla přijet později a jí to nevadilo.

Když jsme odváželi to, co jsme vykydali, na kompost/hnůj, tak zrovna Jolana, Michaela a Stephanie vyjížděly z jízdárny, která byla hned vedle.

Samozřejmě se mi začaly posmívat, ale když odešly, tak mi Ondra řekl: „Nevšímej si jich, jsou to krávy."

Já mu na to odpověděla: „Budu se snažit," a oba jsme se tomu smáli.

Ahoj všichni,

moc se omlouvám za svojí neaktivnost.

Rozhodla jsem se, že to budu psát v minulém čase, protože nějaké přítomné tvary nějakých (dokonavých) sloves tam prostě nedávají smysl.

Tuto kapitolu bych chtěla věnovat majitelce a všem, co jí pomáhají na ranči Calamity Jane. Návštěva na tomto ranči byla a je pro mě inspirací a budu se tam ráda vracet.

A Vám chci poděkovat za trpělivost se mnou a doufám, že jsem neztratila čtenáře. A také, že jste dostali tento příběh dostali na 232. místo v Teen fikci. Tato kapitola má něco přes 500 slov, tak doufám, že se vám bude líbit. ;)

Načtenou nebo napsanou

Vaše

Tann_Mili