2. kapitola

27 1 0
                                    

„A do prdele, proč zrovna Adam?" zanadávala jsem v duchu.
Adam byl totiž (podle mě a mých kámošek - Emy, Lucky, Kláry) ten nejnafoukanější, egoistický, prachatý debil, co kolem sebe měl svojí partičku kluků (Davida, Mikea, Petra) a co se choval hnusně jak k holkám, tak i k mladším nebo slabším klukům.

*****

Vystoupila jsem z autobusu u školy, kde už na mě čekaly holky. Lucka měla blonďaté vlasy a modré oči, Ema měla, stejně jako já, delší hnědé vlasy a hnědé oči a Klára měla černé vlasy a hnědé oči. 

Došla jsem k nim a ony mě hned zasypaly otázkami.

„Co se ti stalo?" ptala se Ema, která byla nejstarostlivější.
„Jak se máš?" zeptala se Klára a Lucka zase: „Co budeme dělat po škole?"
Já jsem je okřikla: „Tak dost! Jedna otázka po druhé. Emy, moje odpověď na tvojí otázku je nic. Na Klárčinu celkem dobře a Lucy, nevím, co chcete dělat vy, ale jelikož je pondělí, tak já mám odpoledne koně."
„Jak že se ti nic nestalo, když máš na tváři obtisk rámu okýnka a malé škrábnutí nad okem?" nedala se odbýt Ema.
„No tak jo, povím vám to," podívala jsem se na hodinky a dodala, „ale až cestou do třídy, jelikož za deset minut zvoní a my musíme ještě do šaten."

Zdravím všechny,
po delší době jsem tu s novou, ale krátkou a nijak zajímavou, kapitolou. A budu ráda za komentáře. ;) A popřípadě mi napište, jestli Adama máte rádi nebo ne. :)
Zatím "napsanou" a přeji všem hezký zbytek dnešního a zítřejší den.

Zpátky do sedlaKde žijí příběhy. Začni objevovat