Pouto~MenT~

1

Je lehké zamilovat se do osoby, kterou jsme nenáviděli, ale mnohem těžší je nenávidět osobu, kterou jsme milovali.
A věřte mi že toto vím moc dobře.
A teď vám chci říct celý "náš" příběh.
Příběh o mě a chlapci, který mi doslova změnil život.
Jan Macák...

,,Lauro!" volala jsem přes chodbu na svoji sestru. ,,Notak Lauro!" zvýšila jsem hlas, když se mi stále nedostalo odpovědi.

,,Co chceš?" nepříjemně odpověděla a vykoukla z pokoje.

,,Potřebuju hodit do školy" mile jsem ji požádala jelikož jsem dnes zaspala. ,,Prosím" dodala jsem když na mě jen koukala jak na blba.
Vzdychla, protočila očima, obula se a neochotně seběhla dolů ke vchodu. S úsměvem jsem šla za ní a nasedla do auta. Byla jsem ráda že tentokrát neprotestovala.
Mojí sestře je 22, ale chová se pořád jako puberťačka.

Dojeli jsme ke škole. Chodím na multimediální školu v Brně. Přesněji do druháku. Ale brzo budou zase prázdniny. Ráda fotím a na této škole se toho hodně naučím. Laura se se mnou nuceně rozloučila a v rychlosti odjela. Mám ji ráda, ale když ji probudím a něco po ní potřebuju, tak je nesnesitelná.

Došla jsem do třídy a posadila se vedle mojí spolužačky Vendi. Pozdravily jsme se objetím a já si vybalila věci z tašky. Vendy je moje dobrá kamarádka. Poznali jsme se až tady na škole a hodně mi při focení pomáhá.

Poslední hodinu nám učitel řekl, že budeme mít zítra dvouhodinovou prezentaci. Nic neobvyklého. Často míváme prezentace od různých fotografů.

Nijak jsem nad tím nepřemýšlela a šla ke své skříňce. Oblékla jsem se a opustila školu. Došla jsem na zastávku a za tři minuty dojela šalina.
Nastoupila jsem a posadila se na volné místo a do uší si nandala sluchátka. Čekala mě každodenní půlhodinová cesta ze školy.

Došla jsem domů a šla hned do pokoje. Ani jsme nezkotrolovala jestli je někdo doma. S rodiči nežijeme a sestra bývá v práci.

Hodila jsem si tašku na zem a ihned zasedla k notebooku a začala upravovat fotky, které jsme měly za pár dní odevzdat.

Zavybroval mi mobil a já se pro něj natáhla. Psal mi Ondra. Můj spolužák hodně dobrý kamarád.
,,Ahoj Lin. Máš zítra večer čas žejo?"
Bude pátek. Učit se nemusím takže asi ano.

,,Jasně mám. Proč?"
Odepsala jsem a on si to hned zobrazil.

,, skvělý. Tak zítra u mě. Bude párty ;*"
S úsměvem jsem protočila očima. Normálně takové večírky nemusím, ale ty jeho jsou vždy něco extra. Ještě si to promyslím.

Pustila jsem si písničky a šla si udělat něco na večeři.
Nachystala jsem si jen rohlík a rovnou udělala večeři i Lauře, která zrovna přišla domů

Seděly jsme u stolu a obě jsme dojídaly svůj rohlík.

,,Ondra ze třídy zítra pořádá párty" prohodila jsem a doufala jsem v zápornou reakci.
,,To je super. Jdi" usmála se.
,,Nechceš mi to zakázat? Určitě chceš abych uklidila byt" modlila jsem se aby řekla ano. Moc se mi tam nechtělo a nerada jsem jim to říkala, protože by mě překecávali.
,,Ani náhodou! Je ti 17. Měla by ses trochu víc bavit" protočila jsem očima. ,,Hodím tě tam" mrkla na mě a odnesla talíře do kuchyně. No aspoň tam bude Venďa. Bude tam snad sranda.

Večer jsme se ještě koukaly na pár dílů přátel a já si pak šla lehnout.

Chvíli jsem byla na mobilu a koukala se na instagram. Do toho mi hrála hudba já si potichu pobrukovala.
Rychle jsem ještě odepsala Ondrovi že dojdu a dál koukala na fotky.

Odložila jsem mobil a za pár minut usnula.

Probudil mě až budík v 6:30. Do tašky jsem si hodila sešit, notebook a nabíječku. Dnes je ta prezentace, tak si toho ani moc neberu, ale noťas potřebujeme pořád.

Tak konečně je to tady!
Chtěla jsem to vydat mnohem dřív, ale vůbec jsem neměla čas
Chyběli jste mi zlatíčka❤️
Doufám že se vám zatím líbí.
A tato část je trochu kratší, protože jsem na vás nechtěla vybalit všechno hned.

Enjoy💋