Pouto~MenT~

8

*Pohled Lin*
,,Tak povídej" vzdychla jsem a poslouchala ho. ,,Víš, chci se s tebou bavit. Fakt moc. Snažím se a chápu že ty nechceš. Máš k tomu hodně důvodů, ale chci tě poprosit, aby jsi to zkusila. Aspoň mě víc poznáš a třeba i změníš názor" Chvíli jsem přemýšlela. Chci ho vůbec víc poznat? ale včera večer byl docela v pohodě. No zkusit to můžu, to ještě ale neznamená že ho mám ráda. ,, No dobře a kam by jsi chtěl zajít?" ani jsem se na něj nijak neusmála. O něm se to ale říct nedalo. Bylo vidět že je z mojí reakce překvapený a taky nadšený. ,,Tak co se třeba projít a podívat se po městě?" usmál se a já přikývla.

Venku bylo hrozné horko, tak jsme se shodli na tom že si dáme zmrzlinu. Jako vždy jsem si dala vanilkovou. Po cestě jsme ani moc nemluvili. Ani jeden z nás nevěděl o čem. Jakoby měl strach promluvit.
,,Když jsi mě mě u sebe nechala přespat, tak jsem ráno někoho potkal. To byla tvoje mamka?" konečně promluvil. To by měla Laura radost že ji považuje za moji mámu. ,,Ne" zasmála jsem se. ,,Moje sestra." sedla jsem si na lavičku. ,,Říkal jsem si že je nějak mladá"sedl si za mnou tak aby na mě viděl ,,Říkala mi že tě potkala na chodbě." Vzpomněla jsem si na náš rozhovor. musela jsem se pousmát. ,,No jo, bylo to docela trapné" uchechtl se.

Docela jsme se zakecali. Nemyslela jsem na to jak moc mi vadí jeho chování a to že pije. prostě jsem se snažila být milá, ale ne zase moc. Konečně už mi nepřipadalo že se pojí mluvit. spíš naopak. Pořád jsme se smáli a mluvili.

Už jsme měli sraz s učitelem a odjíždělo se domů. Na zastávce na nás čekal autobus. Samozřejmě jsme tam došli poslední a v autobuse už nebylo místo. Nezbylo nic jiného než si sednout s Honzou. Rozhodně mi to nevadilo tak moc jako před tím.

Dala jsem si do uší sluchátka a koukala z okna. Podívala jsem se na Honzu a ten jen Koukal před sebe. Sundal jsem si jedno sluchátko a podala mu ho. S úsměvem si ho vzal a dal do ucha. No moc se neusmívej. Bylo mi tě líto. Řekla jsem si pro sebe. Zrovna hrála písnička Perfect. Asi ji znal, protože si ji potichu zpíval.

Celou dobu jsme poslouchali písničky z mého mobilu. Na chvíli jsem i usnula.

Dojeli jsme do Brna. Byla Sobota večer. Se všemi jsem se rozloučila a odcházela pryč. ,,Doproovodím tě domů" doběhl za mnou a já přikývla. ,,Napadlo mě jestli nechceš zajít ještě ven" navrhl a já se zamyslela. Ještě mě někde znásilní. ,,Primomiň, ale dnes asi ne. Čeká na mě Laura." Usmála jsem se. Ne že bych nechtěla, ale jsem hrozně unavená a Lauru chci už vidět. ,,Aha, Škoda. Tak jindy" posmutněl.

Před mojim domem jsme si ještě chvíli povídali. Není tak špatný jak jsem si myslela. Dalo se s ním bavit o všem. Pořád tu ale bylo pár věcí které se mi na něm nelíbily.
Nechci ale aby věděl že jsem na něj změnila názor. Chci vědět jestli to jen hraje a nebo je takový doopravdy.

Rozloučili jsme se a já šla domů. Hodila jsem si věci do pokoje a šla za Laurou. Koukala na seriál a hned jak mě uviděla tak ho vypla a zvedla se z gauče. Sedli jsme si do kuchyně kde už měla nachystanou večeři. Celou dobu se vyptávala jak bylo na výletě co jsme dělali a jestli jsem si tam někoho našla. Je na tohle naprosto ujetá. Pořád chce abych si někoho našla. Nejradši by mi ho vybrala sama. Je jako puberťačka. Po dlouhé vysvětlování že tam nebyi Žádný jiný kluci, než ti ze třídy šla jsem si lehnout. Chvíli jsem byla na mobilu a vzpoměla jsem si že jsem pořád Honzovi nepřijmula žádost na Facebooku. Potom dnešku už bych snad mohla. Řekla jsem si pro sebe a žádost přijmula.

Byl online před pár minutami. Hrozně mě lákalo mu napsat. Ale byla jsem unavena a stejně už asi spí taky.

Nemohla jsem ještě dlouho usnout. Přemýšlela jsem nad vším možným. Hlavně nad tím jaký dneska Honza byl.

Byla už jedna ráno a já pořád nespala. Zvedla jsem se z postele a šla do kuchyně. Musela jsem se napít. Se skleničkou vody jsem procházela kolem pokoje Laury. Na chvíli jsem se zastavila a poslouchala. Brečela. Nevím kvůli čemu, ale radši jsem za ní nechodila. V Takových chvílích chce být člověk sám. Je mi jí tak hrozně líto. Miluji ji. Jediná ona se o mě dokázala postarat a já jí to nijak nedokážu oplatit.

Ráno když jsem se probudila, měla jsem na mobilu zprávu od Honzy. Hned jsem si přečetla a odepsala. Ptala se mě jestli s ním dneska nechci někam zajít. Napsala jsem že ano. Domluvili jsme se že se ve dvě sejdeme U jedné pizzerie. Chtěli jsme zajít na jídlo a potom nakupovat. Psal mi že potřebuje nějaké oblečení pro svojí sestru na narozeniny a já bych tomu měla rozumět.

Doma jsem se nasnídala a chvíli poseděla s Laurou u televize. Byla veselá. Dělala jakoby se nic nestalo. Kdyby jsem jí včera večer neslyšela brečet myslela by jsem si že je opravdu tak veselá. Obdivuju ji jak to dokáže skrýt.

Vyrazila jsem z domu a ve dvě byla na místě. Honza už tam na mě čekal. Když jsem k němu došla usmála se a objal mě. Tohle jsem opravdu nečekala a proto mu obětí nevrátila. Nevypadal že by ho to nějak zaskočilo.

Sedli jsme si ke stolu a čekali až k nám přijde obsluha. Mezitím jsem si celou dobu jen povídali. Mám pocit že jsem se takhle s někým dlouho nepo kecala.
,,Sýrové okraje prosím". Poprosil obsluhu když objednával pizzu. ,,Bohužel pane ale sýrové okraje neděláme". Oznámila byla paní. Honzovi výraz byl spíš zděšený. Vypadal jako by mu právě někdo sebral něco milovaného. Asi má sýrové okraje hodně rád.

Musela jsem se jeho výrazu Smát.
,,tohle není vtipný. Pizza bez syrových okrajů není pizza." Tak až mě skoro přesvědčil.

Tak Aspoň jednou jsem to stihla vydat včas. Potlesk pro mě.
Doufám, že jste rádi že se Lin a Honza konečně nějak baví.

Budu moc ráda za vote a komentář. Mám vás ráda😇

Enjoy💓