Tyran

2.

Probudila se v prostorném a světlém pokoji. Rozhlédla se kolem sebe a vyděsila se. Ve dveřích do další místnosti stál sám Loki.
,,Jak se jmenuješ?" zeptal se přímo, aniž by ho zajímalo jak se cítí po tom, co ji zbil do bezvědomí.
,,Proč bych ti to měla říkat?" byla vážně zmatená, nedávno ji chtěl zabít. ,,Protože tě budu muset jako svoji osobní stráž nějak oslovovat nebo ti mám říkat Nijak?" byl vážně podrážděný. Nebyl zvyklý na to, že mu někdo odmlouval.
,,Nebudu žádná tvoje ochranka, neumím bojovat a nechci chránit někoho, kdo zabíjí nevinné" přetékala vztekem. Jak si ten zmetek mohl dovolit tohle udělat? Nejdřív ji chtěl zabít a teď chce, aby ho chránila před jeho nepřáteli.
,,Dobrá, budeš-li mi odporovat, tak každý den zemře jedno dítě. A věř mi, co slíbím, to i splním" při poslední větě jí dýchal do tváře, věděl že ho neodmítne. Nechtěla riskovat životy nevinných.
,,Orissa, jmenuji se Orissa" pípla poraženecky.
,,Hodná holka, Orisso. Hned zítra zacneš s výcvikem" byl spokojený, podařilo se mu dosáhnout svého, ale ta malá zmije mu prostě musela kazit náladu.
,,Jak mám trénovat, když si mi zpřelámal několik žeber. Pokud vím, nejsem bůh a neumím se léčit" věděla, že v tomhle stavu bude muset zůstat v posteli aspoň měsíc.

Loki ji shodil z postele ,,V bitvách budou horší situace a ty budeš muset bojovat nebo zemřeš, tak vstaň" syčel a mírně do ní kopl.
,

,Hajzle" utrousila a škrábala se na nohy.
,,Říkali mi i hůř" zachehtal se a odešel.

Ten parchant ji shodil na zem a kopl do ní, tohle mu nezapomene. Ten tyran si s ní jenom hrál, mohl ji zabít. Mohl, ale neudělal to. Proč?
Tohle všechno se jí honilo hlavou, zatímco se drala na postel.

Po šílené námaze se jí podařilo dostat se na postel, kde zůstala ležet na zádech. Chtěla spát, chtěla zapomenout na to co, se stalo. Chtěla zapomenout na to, jak Loki bez mrknutí oka zavraždil Brannona. Musela si pořád přehrávat tu chvíli, kdy jediný člověk, kterého kdy milovala padl mrtvý k zemi. V ten moment se jí zastavil život, nemyslela v tu chvíli, kdy se podívala Lokimu do očí a řekla mu, co si o něm myslí většina obyvatel Ásgardu. Neměla být však tak hloupá, když poukázala na Odpor. Teď ten grázl nedá pokoj nikomu, u koho bude mít sebemenší podezření.
Zabije ho, pomalu a bolestivě. Pomstí se, za Brannona, za všechny ty rodiny vyvražděné na jeho rozkaz. Musí, ale zesílit. Takhle by nedokázala zabít ani mouchu, natožpak boha.

Po dlouhém uvažování nad zabitím samozvaného vládce Ásgardu usla Orissa vyčerpáním.
                                 ***
Něco těžkého jí přistálo na nohou, lekla se a vymrštila se do sedu a hned toho zalitovala. Ozvala se její žebra a ona zaskučela.
,,Vy smrtelníci, něco vás bolí a vy můžete hned zemřít" ozvalo se jí vedle hlavy.
Otočila se a stál tam Loki a opovržlivě se na díval.
,,Dělej, obleč se, nechci zbytečně čekat, mám dnes víc věcí na práci" ukázal na hromadu oblečení na jejích nohou.
Orissa se pomalu postavila na nohy a čekala, že se hned sesype na zem. Pád se, ale nekonal. Její tělo sice bolelo, ale už nebyla tak zesláblá jako včera.
Vzala hromádku s oblečením a rozhlížela se zmateně kolem sebe, protože nevěděla, kde se převléknout. Loki si jenom povzdechl a ukázal na dveře pravděpodobně vedoucí do koupelny.

Celá koupelna byla zařízená do béžové a zlaté. V rohu byla obrovská vana a naproti ní menší balkon.
Orissa se, ale nemohla zdržovat mistrnou prací kovářů a dalších řemeslníků. Svlékla se ze své staré, zakrvácené uniformy služebné a podívala se na vrchní díl svého obleku a oblékla se do něj, to samé potom udělala i se spodní části. Oblek jí až překvapivě padnul, jako by byl udělaný přímo pro ni.
Celá tréninková uniforma byla z černé pružné látky a důležitá místa byla kryta kůží. Jen jí chyběly boty.
Vyšla tedy z koupelny a vydala se mlčky za tím parchantem.