Osobní asistent

17. díl - Skříň

Ahoj, chtěla bych Vám všem moc poděkovat za hlasy k mojí knize. Budu se moc snažit abych Vás nezklamala.
Také bych Vás chtěla upozornit, že právě rozjíždím nový "projekt" s názvem Mafiáni. Tak pokud budete mít čas a chuť můžete si ji přečíst. Moc Vám děkuji za pozornost a teď už Vás nebudu zdržovat od dalšího dílu! :)

„Tak dobrý, ať slečna vyplní přihlášku a Gray ji rovnou provede," usmál se Tamaki. Hina se posadila ke stolu a začala vyplňovat.

„Co vůbec dělá Haruhi?" otázal jsem se.
„Teď je na mateřské, máme malou holčičku. Měl by si ji vidět, je celá po ní, ale vlasy má blond, jako já," zasnil se. Jako vždy mu z očí šlehalo štěstí. Haruhi měl dlouho rád a ona jeho taky, ale bylo to trochu složité.
„Co dvojčata?" otázal jsem se. Chtěl jsem vědět, jak se mají mí přátelé z klubu. Hikarua a Kaorua jsem naposledy viděl před čtyřmi lety.
„Jsou stále nerozluční a konečně se přiznali k jejich sexualitě a vzájemné přitažlivosti. Pokud vím, tak tu oba vyučují," zasmál se. Vždy byli chytří a měli rádi lidi. Tedy ne vždy. Ale to je dávný příběh.
„A co ty? Dlouho jsme se neviděli."
„Pořád to samé. Akorát mi přibylo pár dalších podniků a mnoho projektů."
„Byl bych rád, kdyby si někdy zamířil do naší školy. Chtěl bych aby si měl zde přednášku o svých podnicích a hlavně o tom, jak si je dále rozvíjel. Jsi nejúspěšnější student naší školy, co ty na to?" otázal se mě. Musím přiznat, že mě to zaskočilo, nejsem stavěný na mluvení před mladými lidmi. Ale je to můj dobrý kamarád, který mi mnohokrát pomohl.
„Že jsi to ty, tak jo. Kdy by sis to tak představoval?" otázal jsem se.
„Co třeba hned zítra?" usmál se. Jeho odpověď mě trochu vyděsila.
„No to by možná šlo, ale jak si to představuješ?"
„Krátká prezentace o tvém životě, pak fotky tvých podniků, taky něco o jejich rozvoji a nakonec diskuze," usmál se.
„Dobrá to by šlo, takže ve dvě?" otázal jsem se, kývl a Sora si vše poznamenal do diáře a pak napsal všem od kterých potřebuje nutně materiály na prezentaci. Byl jsem rád, že jej mám. Bez něj bych to zřejmě nezvládl.
„Mám hotovo," usmála se Hina a podala Tamakimu papíry.
„Máte nějaké mimoškolní aktivity?" otázal se jí.
„Jedinou mimoškolní aktivitu budu mít zítra, čeká mě focení," usmála se.
„Ale je možné, že tuto aktivitu bude provozovat častěji," podotkl jsem.
„Dobrá budeme s tím počítat. Vítejte v Ouranu," natáhl k ní ruku a ona ji přijala. Lehce si potřásli rukou a pak je rozpojili.
„Dobrá, můžete vyrazit na prohlídku," usmál se a zavolal svého studenta. Ten Hině ukázal celou školu, zatímco jsme se Sorou šli do nedalekého parku. Cestou jsem se zastavil u nástěnky na které byli fotky Hostitelského klubu a několika z nich jsem byl i já. Usmál jsem se při pohledu na ně.
„Nevěděl jsem, že si byl hostitel," pousmál se rudo-vlásek.
„Byl, ale to už je dávno."
„Byl jsi vážně úžasný, musel si mít spoustu obdivovatelek."
„Ano, to jsem měl, ale žádná z nich se ti nevyrovná," přitáhl jsem si jej za kravatu a políbil jsem ho.Bohužel jen krátce, nechtěl jsem aby nás tu někdo takto zahlédl. V parku jsme se posadili na lavičku a povídali si o té zítřejší prezentaci. Většina podkladů mu už přišla. Po hodině a půl se vrátila Hina. Byla neskutečně nadšená a dokonce už vyfasovala i uniformu. Chvilku básnila o škole a poté jsme se přesunuli k autu a hurá domů. Po příjezdu šel Sora dělat večeři a já se zavřel ve svém pokoji a dělal na prezentaci.
„Remusi?" ozvalo se za dveřmi.
„Ano?"
„Jídlo je na stole."
„Pojď sem prosím na chvíli," vešel a zavřel za sebou dveře. Přistoupil ke mě a zezadu mě objal.
„Jak ti to jde?" otázal se a políbil mě na tvář.
„Moc dobře ne, ale už mám většinu hotovou," usmál jsem se.
„Dneska bychom mohli spát spolu, třeba by si se uvolnil," ušklíbl se a začal mě líbal na krku. Jeho ruce se vydali na pouť po mém těle. Hladil mě a přitom líbal. Cítil jsem jak ve mě narůstá chtíč. Moc jsem ho chtěl. Po chvíli jeho doteky ustaly, stejně jako líbání.
„Musíme jít jíst, jinak tu za chvíli bude Hina," naposledy mě políbil a přešel ke dveřím, které otevřel. Uložil jsem si prezentaci a následoval jsem ho do jídelny. Měli jsme stejk s restovanými fazolovými lusky se slaninou. K tomu byla černá omáčka na sladko. Bylo to výborné. Já i Hina jsme se oblizovali až za ušima. Po jídle jsme zamířili každý do svého pokoje. Tedy Hina do koupelny a Sora ke mě, ale tak aby to jeho sestřička neviděla. Zavřel dveře a ihned mě začal líbat. Cítil jsem jeho rty na svých. Miloval jsem jeho polibky. Na nic nečekal a sundal mi tričko, za chvíli na podlaze přistály i mé kalhoty a já se ocitl jen v boxerkách na mé posteli. Stále mě vášnivě líbal a já mu polibky se stejnou vášní oplácel. Stáhl jsem mu tričko, rukama jsem mu začal pátrat po jeho hrudi. Skoumal jsem každý jeho sval, každý záhyb jeho těla, každou jizvičku, kterou na tom dokonalém těle má. Chtěl bych vědět od čeho jsou. Chci o něm vědět vše. Sundal jsem mu i kalhoty a jemně jsme jej uchopil, přes boxerky, za jeho mužství. Lehce jsem jej mačkal a hladil po celé jeho délce.
„Remusi?" ozvalo se za dveřmi. Ihned jsme se oba vyděsili a Sora posbíral své oblečení a rychle vlétl do skříně.
„A-ano?" řekl jsem vystrašeně. Stále jsem vstřebával co se právě stalo. Ještě než vešla, přikryl jsme se peřinou.
„Chtěla jsem se zeptat v kolik je zítra to focení," usmála se. A zavřela za sebou dveře.
„Eee jo, v deset ráno," usmál jsem se. Byl jsem celý rudý a vstřebával jsem, co se právě stalo.
„Dobrá děkuji, můžu spát zase s tebou?" otázala se jemným hlasem.
„Omlouvám se, ale dneska to nepůjde, jsem dost unavený," zívnul jsem si. Posmutněla.
„Aha, no tak dobrá no..." byla smutná a já ji tak neviděl rád, ale co jsem mohl dělat. Můj miláček se právě schovával ve skříni před svojí sestrou.