Osobní asistent

3. díl - Společné koupání

Byl večer a já, společně s mým novým asistentem, seděl u jídelního stolu a koukal na připravené jídlo. Opravdu mě nenapadlo, že umí vařit. Moji dosavadní asistenti domácím pracím moc nedali, proto taky dostali vyhazov. Stále jsem nemohl uvěřit, na talíři se na mě smály těstoviny v sýrové omáčce. Vypadalo to opravdu úžasně.

„Tak můžeme se pustit do jídla?" otázal se červenovlasý muž naproti mě. Pokynul jsem a on se pustil do jídla. Já mezitím spojil své ruce před obličejem a poděkoval za jídlo. Poté jsem se s chutí pustil do jídla. Bylo to výborné, nikdy jsem nic podobného nejedl a tak jsem i přes své slušné vychování začal hltat a cpát si toho do pusy co nejvíce. Sora na mě usměvavě hleděl. Trochu mě to znervóznilo a začal jsem proto opět jíst jako civilizovaný člověk.
Když jsem dojedl vzal můj talíř a odnesl jej do kuchyně. Všechno špinavé nádobí naskládal do myčky a nařídil ji na pozdější hodinu.
„Doufám, že Vám chutnalo pane Yahiko," usmál se. Seděl jsem na gauči a četl si.
„Ano, bylo to výborné," odvětil jsem a periferním viděním jsem zahlédl jak si sedá kousek ode mě.
„Mohu zapnout televizi?" otázal se. Kývl jsem. Chvilku přepínal kanály a nakonec narazil na nějakou tele-novelu. Co jsem tak pochopil, byl to seriál o dvou mužích co spolu chtějí být, ale všichni jim stojí v cestě. Nechápu proč na to kouká. Počkat co když, co když je gay! Ztěžka jsem polkl. Toto jsem už jednou zažil, byl z toho docela problém, protože se o mě staral až moc a proto nestíhal ostatní práci.

„Je čas jít spát," kouknul jsem na velké hodiny. Bylo už téměř deset hodin. Položil jsem knihu na stůl. Poté jsem se vydal do svého pokoje a vzal si s sebou čisté spodní prádlo a černé triko. Vešel jsem do koupelny a pustil jsem vodu. Přešel jsem k velkému zrcadlu a pohlédl na sebe. Prohrábl jsem si vlasy, už by chtěli ostříhat, povzdychl jsem si. Svlékl jsem se a hupsnul do obří vany. Vedle vany byla má oblíbená hračka. Gumová kachnička. Měl jsem ji rád, miloval jsem ji. Měl jsem ji už od mala. Předklonil jsem se a namočil si vlasy.

„Pane Yahiko? Mám vám umýt vlasy?!" ozval se za mnou rudovlasý muž. Neskutečně moc mě to vyděsilo, vyjekl jsem a naplácl své tělo na druhou stranu vany. Měl jsem hrůzu v očích a on na mě zíral. Byl celý rudý.
„Co- co- co- co tady děláš?!" vyjekl jsem.
„Myslel jsem, že mám být Vaše chůva a že k tomu patří i tohle," řekl omluvně, stále ještě rudý. Všiml jsem si, že si mě prohlíží. To dohnalo k rudé barvě i mě. Zakryl jsem si rukama svou hlavní část.
„Ne to opravdu ne! Řekl bych ti kdybych tě tu chtěl!" vyhrkl jsem. Stále si mě prohlížel. Vylezl jsem z vany a uvázal si ručník kolem pasu.
„Moc se omlouvám," řekl.
„Nic se neděje. A mohl by sis mě přestat prohlížet? Je mi to trochu nepříjemné," pokusil jsem se o úsměv, když to viděl trochu se vyděsil. Opět jsem stáhl rty do přímé linky. Rychle se podíval do země.

„Moc se omlouvám, já jen, že opravdu vypadáte opravdu moc mladě. Vypadáte jako kluk." To mě trochu urazilo.
„To je možné, ale já jsem muž," pořádně jsem se narovnal.
„Ano, to jsem viděl," usmál se a já zrudl. Nevěděl jsem jestli to myslel jako narážku na mé mužství, nebo na můj vzhled.

„Když už jsem tady chcete umýt ty vlasy?" stále se usmíval, ale už nebyl rudý, jako rajčátko.

„Eee jistě že ne!" vyjekl jsem.

„Ale prosím Vás, vždyť to není nic oplzlého a nenormálního, nemusíte se bát!" ušklíbl se a hodil si mě přes rameno. Začal jsem mu bušit do zad, ale bylo to jako bušit do zdi. Zbytečné a bolelo to akorát mě. Sundal mi ručník a hodil mě do vany. Sundal si oblečení a skočil za mnou. Seděl jsem zády k němu, přitáhl si mě k sobě a obmotal mi nohy kolem pasu. Nahmatal šampon a trochu tekutiny si vliv do rukou a začal mi ji vtírat do vlasů.

„Tohle se mi nelíbí!" obořil jsem se na něj.
„Jen mlčte. Když jsem byl malý, takhle mě vždy umýval táta, akorát já se nesnažil zdrhnout." Usmál se. Když jsem měl namydlené vlasy, pustil své sevření.
„Mohl byste se prosím posunout a zaklonit hlavu? Rád bych Vám smyl šampon," udělal jsem co řekl. Když bylo hotovo. Byl jsem rudý až na zadku. Byl pro mě jako anděl a já se na něj nemohl vynadívat. Jeho rudé vlasy mě fascinovaly. Nikdy jsem takové neviděl. Opět si mě přitáhl k sobě.
„Mohl bych se tě na něco zeptat Soro?" otázal jsem se, byl jsem rudý až na zadku. Bylo mi neskutečně trapně, ale věděl jsem, že se musím zeptat.
„Ano?"
„Co- co- co mě to tlačí do zad?" byl jsem rudý. Pohlédl jsem mu do obličeje, ale jeho to nechalo klidným. Chvilku se tvářil nechápavě a pak sáhl jednou rukou mezi nás. Přitom se dotkl mého pozadí a já ještě více zrudl.

„Myslíte tu kachnu?" otázal se a vytáhl moji gumovou kachničku. Cítil jsem se tak trapně, jak jsem si mohl myslet, že by to bylo něco jiného! Tak moc jsem se za sebe styděl. Otočil jsem obličej jinak. Mé oči koukali do vody, ucítil jsem jeho ruce kolem mého těla. Objal mě a položil si hlavu na mé rameno.
„Omlouvám se. Jsem perverzní!" vykřikl jsem.
„Nic se neděje. Jestli chcete pravdu, tak mě dost přitahujete," usmál se. Trochu jsem se pousmál.
„Nemusíš být tak zdvořilý," podíval jsem se na něj.
„To nebyla zdvořilost pane Yahiko," řekl a jemně mě chytl za bradu. Jeho obličej se přibližoval k tomu mému. Lehce se dotkl mých rtů, poté se lehce odtáhl a pak se to stalo! Naše rty se spojily. Bylo to tak příjemné. Jeho rty byli jemné, stejně jako jeho polibky. Nemohl jsem racionálně myslet. Pokusil jsem se odtáhnout, ale on si mě přitáhl ještě blíž. Nechtěl jsem aby přestal, ale věděl jsem, že je to špatné.
„Ne! Tohle nejde!" odtrhl jsem se a ještě omámenýma očima koukal na jeho překvapený výraz.

„Co se stalo? Nelíbilo se Vám to pane Yahiko?" otázal se zmateně.
„Ne že by se mi to nelíbilo. Ale tohle opravdu nejde."
„Já myslel, že mám být taková holka pro všechno," otázal se, stále měl zmatený výraz. Počkat! On si myslel, že i tohle je součást jeho práce. Myslel si, že má být můj milenec? To to dělal jen kvůli tomu? Mohl jsem si to myslel, někdo jako já, nemá na někoho jako je on. Pousmál jsem se. Prudce jsem se zvedl a vylezl jsem z vany. Vzal jsem ručník ze země a začal se jím otírat.
„Nic takového bych od tebe nechtěl! Nechci aby se to opakovalo. Nechci aby se takovéhle věci děli proto, že si myslíš, že je to tvá práce," řekl jsem s ledovým klidem a vyšel jsem z koupelny.
„Pane Yahiko! Já to tak nemyslel!" slyšel jsem z dálky. Nevnímal jsem to.

Bylo mi trapné, že si tohle myslí. Zřejmě jsem byl v jeho očích odpornou lidskou bytostí. Možná, že jsem pro něj nebyl ani tou lidskou bytostí, možná mě viděl jen jako něco odporného, co si nezaslouží žít. Vběhl jsem do svého pokoje. Zabouchl jsem dveře a zamkl je. Padl jsem do postele a z očí mi stekla slza. Nechtěl jsem, aby si o mě myslel něco zlého. Chtěl jsem aby byl můj asistent, nic víc, nic míň. Nevím co budu dělat až jej znovu uvidím. Třeba se rozhodne odejít. Nechci aby odešel. Dobře se na něj dívá, ale vím, že bych ho tu neměl držet jen kvůli tomu. Co mám dělat?