Osobní asistent

7. část - Sushi

„Ten film byl fakt skvělej!" konstatoval Sora, když jsme opouštěli kinosál. Byl jsem rád, že je šťastný.
„Jsme rád, že se ti film líbil," když jsme vyšli z kina.
„Tak a teď ty nákupy. Kam by si chtěl jít?" otázal jsem se ho.
„No většinou chodím do klasických obchodů, třeba jako je New Yorker nebo Cropp."
„No dobrá, tak jdeme?" otázal jsem se. Sora kývl a natáhl ke mě ruku. Chvilku jsem váhal, ale pak jsem ji přijal a šli jsme do jednoho z jeho oblíbených obchodů. Cestou jsem cítil na svých zádech pohledy okolních lidí. Nijak jsem si jich nevšímal a klidným tempem jsem následoval Soru. Po vstupu do obchodu hned zamířil do pánského oblečení.Pustil mou ruku a začal vyhledávat oblečení, které by se mu líbilo. Jako první se jeho zrak upnul na tílka. Všiml jsem si, že málo kdy nosí trička. Tedy popravdě jsem jej ještě neviděl v tričku. Vždy měl na sobě tílko, které krásně odhalovalo jeho svalnatou postavu. Popadl jedno černo-bílé a druhé čistě černé, k tomu vzal dvoje džíny, jedny byly černé a druhé červené. Opět mě chytl za ruku a táhl mě směrem do kabinky. Nechal mě před kabinkou. Po pár vteřinách vyšel z kabinky ven. Na sobě měl to černé tílko a červené kalhoty. Při pohledu na něj jsem lehce zrudl. Byl vážně úžasný.
„Co myslíš?" otázal se.
„No... vypadáš dobře," řekl jsem.
„Nebo myslíš, že by se k tomu víc hodilo to druhý tílko?" otázal se a sundal si kus látky, který zakrýval jeho hruď, dal mi jej do ruky a natáhl si druhé vybrané tílko. Byl vážně neuvěřitelný. I když jen na malou chvilku, mohl jsem obdivovat jeho vypracované břišní svaly.
„No podle mě ti sluší oboje, tak si vezmi všechno," celý rudý jsem koukal do země.
„Remusi? Děje se něco?" otázal se zmateně. Zavrtěl jsem hlavou.
„Půjdeme?" otázal jsem se a vypadl jsem se směrem ke kase.
„Počkej na mě, musím se převléknout!" slyšel jsem za sebou Sorův hlas. Zastavil jsem se a rozhlížel jsem se po obchodě.
„Můžeme?" otázal se vysoký muž stojící za mnou. Zaplatil jsem oblečení a společně jsme vyšli z obchodu. Pak jsme zamířili do dalšího a pak do dalšího a poté pro změnu do obchodu s botami. Sedl jsem si na lavičku před obchodem a unaveně jsem oddychoval. Byl jsem úplně hotový. Nikdy jsem nebyl takhle nakupovat, ale přišel jsem si, jako chlap z filmu. Tahal jsem spoustu tašek a připadal jsem si, že mám každou chvíli vypustit duši. I když počkat! Duši jsem vypustil už někde u třetího obchodu.
„Jsem zpátky," usmál se na mě Sora, když vyšel z dalšího obchodu. V každé ruce jsem měl asi sedm tašek a Sora na tom byl podobně.
„Chceš ještě někam?" optal jsem se se strachem.
„Už chci jen domů," usmál se.
„Ale měli jsme v plánu ještě tu večeři," řekl jsem směrem k Sorovi.
„A tobě se ještě někam chce?" optal jsem se.
„No to záleží na tobě, buď někam půjdeme a nebo můžeme zůstat doma a já něco uvařím," dal mi na výběr.
„Nechci aby si dneska musel ještě něco vařit. Navíc jsme spolu ještě nikde nebyli. Co máš vůbec rád za jídlo?" otázal jsem se a společně jsme šli k mému autu.
„No nejradši mám pizzu a sushi."
„To by šlo, znám jednu sushi restauraci tady poblíž, tak se tam můžeme zastavit," otevřel jsem kufr auta a vložil jsem do něj tašky. Pak jsem sedl za volant a čekal, až nasedne i Sora. Nastartoval jsem a vyjel z garáží směrem k vybrané restauraci.
Vešli jsme do Sushi restaurace a usadili jsme se ke stolu.
„Chceš si dát něco konkrétního, nebo chceš spíš jen running sushi?" optal jsem se a ukázal jsem na pás, který byl po mé pravé ruce. Sora se otočil a sledoval, co všechno se zde točí. Na pásu byli všechny druhy sushi, maki i nigiri, pak tu byl i nakládaný zázvor a další možné alternativy k jídlu.
„Asi zkusím to Running sushi," mlsně se usmál. Já se rozhodl pro maki s lososem. Chvilku jsem počkal až mi přinesou jídlo. Dle své tradice jsem se pomodlil a poděkoval za jídlo a začal jíst. Mezi tím už můj přítel už ládoval vším možným. Na našem stole se začalo kupit mnoho talířků od jídla, co snědl. Já po pár chvílích dojedl a sledoval jsem, jak do sebe cpe už asi dvacátou porci sushi namáčeného v sojovce a s wasabi. Byl jako bestie, která pojídá nevinné občany. Po dalších dvaceti talířích, měl konečně dost. Nechápavě jsem na něj koukal. Kam to všechno nacpal?! Bylo to jako byste do mini auta nacpali sto klaunů.
„Mám dost," usmál se Sora a pohladil si bříško.
„Bylo to výborné," usmíval se a spokojeně oddychoval.
„Omluv mě na okamžik," řekl Sora a odebral se na toalety. Mezitím z našeho stolu číšníci odnášely talířky po Sorovi. Kouknul jsem na hodinky na své ruce, už byl pryč skoro deset minut. Vstal jsem od stolu a zamířil jsem za ním.
„To se necháváš jako vydržovat, jak nějaká děvka?" otevřel jsem dveře na záchod a uslyšel mužský hlas. Ignoroval jsem jej, nechápal jsem s kým se tam baví.
„Co máš za problém? Tohle není tvoje věc a navíc Remus je můj šéf," ušklíbl se druhý hlas. Věděl jsem, že se jedná o Sorův hlas.
„Takže u něj jako pracuješ a děláš tomu spratkovi chůvu?" začal se smát.
„Remus je skvělý muž a můžu být rád, že mi takhle pomohl. Nebýt jeho ještě pořád bych dělal v tom blbým pajzlu a nejspíš bych opravdu tou děvkou byl," v Sorově hlase byl slyšet lehký smutek.
„Vsadím se s tebou o co chceš, že tě chce jenom do postele. Proto ti všechno kupuje, jsi jeho mazlíček!" vyjekl jeden z hlasů. Více jsem už slyšet nechtěl. Zavřel jsem dveře a vrátil se ke stolu. Nechápal jsem s kým tam Sora mluvil. Po chvíli se vrátil a usmíval se. Všiml jsem si, že jeden z číšníků se na mě nenávistně dívá. Možná s ním se Sora na záchodcích bavil.
„Děje se něco?" otázal se Sora starostlivě.
„Ne nic, budeš ještě něco chtít?" otázal jsem se s lehkým úsměvem.
„Dal bych si saké," ušklíbl se. Objednal jsem mu saké. Já bohužel pít nemohl, protože jsem musel řídit. Sora poděkoval číšníkovi za láhev a začal upíjet.
„Zítra musíme do práce, takže by si neměl moc pít," řekl jsem káravě směrem k Sorovi.
„Já vím, nemusíš se bát, budu v pořádku," ušklíbl se a opět se napil. Za chvíli si objednal další láhev a za chvíli další. Byl vcelku vytrvalý, teprve když už byl na mol. Rozhodl jsem se zaplatit a poprosit číšníka, aby mi pomohl jej dostat do auta. Cesta trvala jen chvilku, ale i tak jsem se bál, že mi mého miláčka pozvrací. Doma jsem měl do dělat abych jej dostal do domu.
„Remusi, víš já- já- kdyby ty- ty," podíval se na mě a usmál se.
„Nemluv prosím, ano?" řekl jsem a táhl jsem jej do jeho pokoje.
„Víš kdyby nebylo tebe, byl bych t- t- trozska."
„To je moc hezké, zítra si o tom popovídáme," řekl jsem a dál jsem jeho tělo vláčel do pokoje. Otevřel jsem dveře a odložil jsem jej na postel.
„Svlékni se, měl by ses ještě umýt."
„Ne, to není nutné," usmíval se.
„Máš krásné oči," pohladil mě po tváři. Začal jsem jej svlékat.
„Nemyslíš si, že na to jdeme moc rychle?" koukal na mě zmateně.
„Já tě chci jen svléknout a uložit do postele," řekl jsem znuděně. Sundal jsem mu tričko a už jsem mu sundával kalhoty. Ty byli už stažené a Sora přede mnou seděl jen v ponožkách a černých boxerkách. Sundal jsem mu ponožky a vše odnesl do prádla. Pak jsem se k němu vrátil. Ležel schoulený na posteli. Chjo, pomyslel jsem si a přikryl jsem jej dekou. Byl tak roztomilý. Sáhl jsem mu do vlasů a rozpletl jsem jeho copánek na straně. Poprvé jsem jej viděl neupraveného. Sedl jsem si na okraj postele a sledoval, jak lehce oddychuje. Bylo z něj cítit saké. Políbil jsme jej do vlasů a odešel jsem. Zavřel jsem dveře a vrátil jsem se do auta pro tašky s oblečením a botami. Vše jsem přinesl k Sorovi do pokoje a pak jsem se vypařil do koupelny. Bylo už docela pozdě a já musel zítra brzy vstávat do práce. Nařídil jsem si na telefonu budík a po koupeli jsem se šel uložit ke spánku.