Drahý Frede,
Stále se ráno probouzím očekávající, že uslyším hlasité zvuky vycházející z tvého pokoje. Vstávám z postele, připravená rozčílit se nad něčím co jsi zase udělal, ale pak si vzpomenu. Vzpomenu si, že jsi pryč. Někdy čekám na prahu, očekávající že se objevíš a všem řekneš, že to všechno byl jen velký vtip, že jsi byl celou tu dobu naživu a jen ses skrýval.
Někdy když volám George dolů na jídlo, volám na něj ‚Frede a Georgi', a všechny vzpomínky se vrací. Když jsem se vrátila domů ten den, den kdy jsi zemřel, viděla jsem ručičku, která tě reprezentovala na našich rodinných hodinách, ležící na zemi.
Ty, George, Ginny a Ron jste si vždy představovali, co se stane hodinové ručičce, když člověk zemře. Vždy jsem vám říkala, abyste na to nemysleli a abych byla upřímná, sama jsem to nevěděla. Hádám, že teď už víme, teď když už nikdo nemůže být nedbalý, víme.
Frede, chybíš mi. Lituji každého toho momentu, kdy jsem na tebe ječela, každého momentu, kdy jsem ti říkala, ať toho necháš, ať už to bylo cokoliv. Měla jsem tě nechat být, měla jsem se smát s ostatními nad tvými vtípky.
Všichni jsou zničení. Když jsi nás opustil, George byl nesvůj. On se zamknul sám v jeho pokoji po celé týdny a vycházel ven jen, když bylo jídlo. Dokonce potom i stěží mluvil. Ron a Ginny by mu měli pomoct s žertovným obchodem, protože George to sám neutáhne.
Všechen smích v domě zmizel, protože jsi pryč a část George je pryč s tebou.Ginny, Bill a Charlie se snaží zůstat silní, pro George a zbytek z nás. Ron a Percy jsou stále smutní. Vždy, když se něco stane, co nám tě připomene, ztichnou a někdy vidím v jejich očích lesknout se slzy.
Percy si myslí, že je to jeho vina, víš. Myslí si, že jeho vtip tě rozptyloval, proto jsi zemřel. Myslím, že se cítí nejhůře z nás. Tvůj otec a já tě oba moc postrádáme, ale snažíme se žít normální život a udržovat rodinu pohromadě, jako bys to určitě chtěl i ty. Ale stále jsem tě nenechala jít, nemyslím si, že bych byla kdy schopná, nemyslím si, že by kdokoliv byl kdy schopen nechat tě odejít úplně.
Každý rok, pořád ti pletu svetr a nechávám ti pod vánočním stromkem dárky. Stále mám tu fotku tebe a George majících koulovací bitvu, když vám bylo devět a i nadále ti říkám dobrou noc každý večer. Když jdu spát, doufám, že tvoje smrt byla jen dlouhá, hodně dlouhá noční můra, doufám, že třeba když se probudím brzo, probudím se slyšíc zvuky z tvého pokoje, vidíc tě utahovat si z Percyho nebo dokonce tě najdu, když budeš vyměňovat mou hůlku za jednu z těch falešných.
Chybíš mi, Frede. Chybí mi všechny tvoje neplechy, které jsi dělával, všechny trable, do kterých ses dostával a dokonce i ten čas, kdy jsi vzal tátovo auto a letěl jsi pro Harryho.
Postrádám tě opravdu, opravdu moc. Mamka
PS: Možná tě potěší vědět, že I sama jsem pomohla ministerstvu chytit Rookwooda a sama jsem ho i zabila. Toho bastarda, který zabil mého syna.
¤¤Informace¤¤
Pomalu ale jistě se nám blíží konec... Nenacházím totiž další dost dlouhé dopisy, které by se daly přeložit. Ovšem stále je možnost vymýšlet je sama. Kdyby jste někdo na nějaký krásný dopis pro Freda nebo od Freda (popř. i pro někoho jiného, kdo v HP sérii zemřel) narazil a chtěli byste, aby zde byl zařazen, můžete mi je poslat do zprávy.
Jinak vám všem chci moc poděkovat za neskutečnou podporu a hlavně nemůžu uvěřit, že je tady přes 800 views a více než 100 votes. Jste opravdu zlatí.
Bája

ČTEŠ
Letters for Fred
FantasyJak se Weasleyovic rodina vyrovnávala se ztrátou jejich člena? Jaké měli pocity? Mamka Molly jim všem doporučila napsat dopisy, a ty jsou teď konečně k nahlédnutí.