Tyler se podíval na svojí láhvičku s prášky. Nevěděl, jestli to má udělat nebo ne. Váhal. Hodně dlouho váhal.
Nakonec láhvičku s prášky položil zpátky.
Bylo pozdě večer. Hodně pozdě.
Tyler už nevěděl, co má dělat. Byl z tohohle všeho v hajzlu. Uvědomil si, že ho miluje. Ale on je teď v bezvědomí. Doufal, že až se probudí a Tyler tam přijde, tak se budou bavit. I když tomu takovou šanci nedával. Ublížil Joshovi.
Měl o něho strach. Každý den se strachoval o Joshe.
-------------
Když jakž takž usnul, stejně se probouzel s nočními můrami.
Pokaždé se probudil s křikem a brekem.
Potřebuje ho. Potřebuje Joshe.
Rozhodl se, že mu napíše. Ani nevěděl, proč to dělá. Stejně věděl, že mu neodepíše.
Ruce se mu klepaly. Byl z toho všeho v háji.
--------------
Tyler: Chybíš mi Joshi.
Tyler: Fakt moc
Tyler: Každý den se modlím, abych, když přijdu do tvého nemocničního pokoje, viděl tvůj úsměv a oči.
Tyler: Ale
Tyler: Ale ty spíš
Tyler: Probuď se prosím
Tyler: Nezvládám to bez tebe
Tyler: Miluju tě
----------------
Při těchhle slovech si Tyjo přikryl pusu rukou a snažil se zadržet slzy. Doufal, že mu odepíše. Ale Josh pořád spal...
