33.

371 27 4

od ushitens

od ushitens

Josh's POV.

Jediné, co si pamatuju, je ten křik. Jordanův křik. Potom už jenom tma. Jako kdybych usnul.

Ne a ne se probudit. Prostě to zatím nešlo.

Vnímal jsem kolem sebe hlasy a pípání přístrojů. Co se vlastně stalo?

-----------

Jordan seděl v křesle vedle nemocniční postele, kde teď ležel Josh, jeho bratr, který teď bylo stále v bezvědomí. Nechápal jak se tohle všechno mohlo stát tak rychle.

Jejich rodiče tady nebyli. Zrovna byli oba dva na služební cestě mimo stát, proto každý den skypovali s Jordanem a ptali se, jak se Joshovi vede.

Najednou se pomalu otevřeli dveře. Vešel do nich mladý, vysoký chlapec s tmavě hnědými vlasy.

"Ty jsi ten Tyler, že?" Řekl Jordan a vstal. Nevěděl, jestli ho vidí rád, nebo ne.

"Jo, to jsem já.." řekl Tyler a sklopil hlavu. Cítil se tak provinile.

Přešel k posteli a přisunul si židli k posteli.

"Tak já půjdu.." řekl Jordan a odešel.

"Ahoj Joshi" řekl Tyler potichu, i když věděl, že mu Josh neodpoví.

"Hrozně se ti omlouvám za to, že jsem ti ublížil. Ani nevíš, jak mě to mrzí.. Každý den na to myslím.. Každý den myslím na to, jakou jsem udělal chybu.. Opravdu mě to mrzí.. Chybíš mi, Joshi" řekl potichu a lehce ho chytl za ruku. Doufal v to, že mu ruku stiskne zpátky, ale nic se nestalo.

--------

Tyler na něho dalších několik hodin mluvil. Pořád ho držel za ruku.

Když už se stmívalo, Tyler se rozhodl, že půjde domů. Vstal, pustil jeho ruku a pohladil ho po vlasech.

"Měj se hezky, Joshi" řekl potichu Tyler a odešel.