Běžela jsem napříč lesem k místu, kde jsem tušila stezku vědoucí k vyhlídce.
Klidně bych si tu mohla někde sednout a počkat až mě najdou.
Mohla jsem.
Ale nechtěla jsem.
I přes to jak mě pálili plíce a zásoba dechu se tenčila, jsem chtěla- ne dokonce potřebovala, běžet dál.
Nechtěla jsem se zastavit, i když jsem věděla, že budu brzy muset.
Sotva jsem popadala dech.
Doběhla jsem k oné cestě a ještě kus pokračovala nahoru poklusem.
Pak jsem však musela zpomalit do chůze.
Dokud zase nepopadnu dech říkala jsem si.
Pak znovu pobřežím.
ČTEŠ
Chuť léta a smutku {short story}✔
Short StoryVšechno to vypadalo tak krásně. Můj osud byl být s ním. Chtěla jsem být s ním. Ale ať už chceme cokoliv, život to ne vždy respektuje. Ale přesto láska může přijít i odkud to nejméně čekáme. #100 v povídka - 14.3.2018 00:21 #43 v kategorii povídka...
