Nevydržela jsem to.
Nesnáším posměch po tom co mi dělali ve škole.
A tak jsem se zvedla a se slzami v očích pospíchala ven.
Naneštěstí jsem přitom narazila do Cama.
Jeho mikinu jsem nechala na stole nejspíš v té čajové louži.
Protáhla jsem se kolem něj aby neměl čas zaregistrovat moje slzy.
Nikdo se už nesmál.
Neběžela jsem.
Jen jsem šla.
Původně jsem chtěla na záchod, ale když už jsem byla blízko, vzala jsem to za tu budovu a rozběhla se do lesa.
Nikdo už mě nemohl dohnat.
ČTEŠ
Chuť léta a smutku {short story}✔
Historia CortaVšechno to vypadalo tak krásně. Můj osud byl být s ním. Chtěla jsem být s ním. Ale ať už chceme cokoliv, život to ne vždy respektuje. Ale přesto láska může přijít i odkud to nejméně čekáme. #100 v povídka - 14.3.2018 00:21 #43 v kategorii povídka...
