Děti Pobertů

Kapitola 4.

Kate:

Další den byl lepší než ten před tím,  šla jsem na snídani s veselým úsměvem po mém boku Jason,Johny a Laura, ta holka se kterou sem na pokoji, popravdě tam měla být ještě jedna umělá bloncka ale tu jsme vyhodili , s Laurou jsme si ihned sedli...sice ne tak jako s klukama ale je v pohodě...a je chytrá..

"Ahoj Kate!" ozvalo se od stolu od nějaké holky

"Nazdar!" odpověděla jsem prostě a nechala to být , jenomže mě začalo zdravit poněkud moc lidí...a lidi věřte že se mi to moc líbilo, já jejich jména skoro neznám a oni mě po prvním dnu tady už jo!

"Páni jsi tu první den a už jsi oblíbená!" řekli jednohlasně Fred a George

"No jo no, ale neleze mi do hlavy proč?" zeptala jsem se 

"No, ty a tady Jason jste prý pěkně vyváděli na prvních hodinách, prý si několikrát zkomolila Mcgonagalový jméno a že si jí dala přezdívku, u Snape si prej řekla špatnou odpověď díky které se smála celá třída, a pak jste s Jasonem vyhodili tu třídu do povětří když jste si zkoušeli váš nově vymyšlený lektvar, a na dalších hodinách ste prý dělali další pěkný blbosti a přišli sme o spoustu bodů...ale zdá se že místo toho aby na vás Nebelvír byl naštvaný tak si vás oblíbil" řekl lehce udiveně a já se s Jasonem ušklíbla

" hold sme až moc skvělí" uchechtla jsem se a Jason přikývl a pohodil se svými vlasy,které má mimochodem lehce nad ramena

"Co máme první hodinu?" zeptal se Johny když dojedl

"Máme přeměňování s Mcdukátovou" odpověděla jsem jakoby nic a všichni studenti kteří to slyšeli,což dělá Metr ode mě z každé strany dostali záchvat smíchu

"Kate je to Mcgonagalová" pokáral mě Johny a já zklopila pohled na svůj talíř na kterém byla nakousnutá topinka

"Tak raději jdeme jo?" řekla Laura a tak sme se všichni zvedli a odešli na první hodinu

 
všechno probíhalo skoro tak jako včera, párkrát jsem zkomolila jméno profesorky, naštvala Snape, odebrala nám 25 bodů takže jsme v mínusu, Kratiknot mě ,Jasona a Johnyho několikrát pochválil ale také se nás snažil uklidnit, Prýtová z nás měla dost,protože začalo hrabat i Johnymu, takže to dopadlo tak, že všechny ty kytky a bylinky či co byly rozhrabaný

"Slečno Potterová buďte tak laskava a pomozte tady panu Zabinimu s jeho žihavou růží" řekla najednou profesorka a mě tím vyrušila z přemýšlením o tom jestli ta rozžhavená růžu či co to je dokáže spálit nějakému zmijozelovi vlasy

jen jsem přikývla a došla k žákovi s tmavou kůží a přiblblým úšklebkem

" Au!! " slyšela jsem a uchechtla se

"Co je tu k smíchu, tebe musela ta kytka taky žahnout" řekl lehce naštvaně a já protočila oči

"žahla mě jen jednou a věř mi že si to dost odskákala, takže se o to už na podruhé nepokusila" vysvětlila jsem s úšklebkem a vrhla pohled na tu jeho kytku, taky pěkná dračice

"Taaak co sní?" zeptal se po chvíli Zabiny a já pokrčila rameny

"tak jí skusíme vzít za kořeny, třeba to nebude tak těžké" pokrčila jsem rameny a on přikývl

takže sme jí skusili vzít za kořeny a mě to málem žáhlo,ale schytal to Zabiny a já se rozesmála a tak jsem cukla s kořenem tý kytky a ona se naštvala a žahla mě dvakrát tolik,ale to dělat neměla

čapla jsem jí a začala jí vytrhávat všechyn lístky a muchlala je tak aby z nich nic nezbylo pak jsem s ní začala třást a dál to nechtějte vědět protože ta kytka už dožahala!!

Zabiny se na mě uznale díval

"Seš dobrá!, na to že si Potterová a ještě do toho holka" řekl s úšklebkem.........byla tohle poklona od zmijozela?

"Já vím že jsem skvělá!"  řekla jsem a pyšně vztyčila bradu

"já neřekl skvělá !" osopil se ihned

"Ale já jo!" řekla jsem a tím to utnula

pak jsme šli s klukama (Jasonem a Johnym) do společenky, hrál jsme co jsme nikdy neudělali a když někdo z nás lhal tak jsme museli jít za nějakým studentem a zeptat se ho na to kudy se dostane do společenské místnosti Nebelvíru

"Nikdy jsem neviděl žádného vlkodlaka" řekl Jason a Johny sebou cukl při vyslovení 'Vlkodlak' něco nám tají..

"Hm... já ho nikdy neviděla..co ty Johny?..viděl si někdy úplňku vlkodlaka?"  zeptala jsem se jakoby jen tak a on sebou znova cukl! určitě má něco s vlkodlaky!!

"J-já,to-totiž ehm.." začal koktat což mě přitvrzovalo na pravdě

"Nám můžeš říct všechno" pobídl ho JAson protože mu to taky došlo

"Jo co nám řekneš nikam nevypustíme zůstane to mezi námi třemi a pomůžeme tis  tím nějak" pobídla jsem ho a on si povzdechl což znamenalo jediné vyhráli jsme!

"Můj táta je vlkodla, on to nikdy nechtěl ale jeden vlkodlak se chtěl pomstít mému dědovi tím že jeho syna,mého otce,promění ve vlkodlaka...........a....vlkodlačí gen může být dědičný! nikdy se neví kdo ho z rodiny může zdědit, může to být první potomek nebo až nějaký padesátý potomek, takže teď jen čekám jestli se za úplňku neproměním ve krvelačnou zrůdu...prý by to mělo být teď v 11,nejpozději ve 13," řekl Johny sklesle a stočil pohled k zemi..na nic jsem se nezmohla jen na otevření pusy dokořán a Jason jen vyvaleně čuměl

"Když semnou už nebudete chtít kamarádit tak to pochopím...jen to nikomu neříkejte!" poprosil a mě tím probral!, co si jako myslí?!

"Tak hele! když jsem se s tebou začala už bavit tak s tím hned po pár dnech nepřestanu jen proto, že mě kdykoliv za úplňku můžeš zabít!, jednou jsi mím kamarádem tak jím i budeš! je ti to jasný!" pohrozila jsem mu a Jason se přidal

"Jo, jsme přátelé,parta! a ti nejlepší v celé galaxii! tak to přece nevzdáme jen proto že si možná vlkodlak!" řekl Jason a Johnymu se objevili jiskřičky v očích

"Takže sme dál kamarádi?!" zeptal se Johny pro ujištění a já se podívala na Jasona a ten přikývl, skočili sme na Johnyho povalili ho na zem a u toho vykřikli "Jooooo!"