Děti Pobertů

Kapitola 6.

Johny:

další den jsme si stihli označit dalších pár tajných chodeb, docela mě to i bavilo, musím uznat ,že věčné učení se je vážně nuda,ale je to potřebné

byl jsem zrovna v knihovně když za mnou přiběhl Jason s Kate v závěsu, ne vážně byla tak mimo že sotva chodila, takže ji Jason tahal za sebou, on ale byl taktéž značně unavený ale nejspíš z toho že ji za sebou tahá, ale vždyť je teprve 5 hodin večer......

"Co se jí stalo?" zeptal jsem se a pomohl jsem Jasonovy jí posadit do křesla

dívali jsme se na ní, snažila se neusnout, moc jí to nešlo

"Našel jsem ji na chodbě v 5.patře, seděla tam na zemi s knížkama a usínala" odpověděl Jasona a já na něj vyvalil oči,Kate a knížky?!

"Jo, taky jsem čuměl,ale neučila se, pozítří je úplněk a ona ti chtěla pomoct a tak něco hledala" vysvětloval Jason dál s povzdechem a já dál koukal jak vyoraná myš,ona kvůli mě četla knížky?
"To si pro mě udělala?" zeptal  jsem se ji a ona se usmála

"Jo,říkala jsem že tě v tom nenEUchám" řekla a neubránila se zívnutí
"Ach Kate moc ti děkuju,ale já ty knížky už četl...nic mi nepomůže, zkusím napsat tátovi co pomáhalo jemu, když byl na škole" řekl jsem jim a usmál se na něj,i když já sám  mám obrovský strach...co když se proměním ve vlkodlaka a ublížím někomu, nedej-merlin Kate a Jasonovy!!
"Ale teď odneseme Kate do postele, vezmeme to zkratkou s nohou sochy Clementa" nabídl jsem Jasonovy a ten přikývl

já vzal Kate za ruce a Jason za nohy a takhle sme ji odnesli až k soše Clementa potomka kohosi důležitého,tam sme si chvíli odpočinuli a pak sme ji dál vedli zkratkou mezi zdmi až do 6 patra pak jsem museli do schodů až k obrazu buclaté dámy kde nám Kate málem vypadla, ale zvládli sme to, merlinužel mi do dívčích ložnic nemůže takže jsme Kate vzali k nám do pokoje a položili ji na postel kde spala už minule hodili sme na ní peřinu a pak jsme šli do společenky

"Jasone? jak dlouho Kate četla ty knížky? a kolik jich vůbec bylo že ji to tak unavilo?" nedalo mi a zeptal jsem se
"Grangerová mi říkala,že odcházela z pokoje už v 5:30 a říkala jí že musí do knihovny najít si nějaké informace, takže tak,a já jí našel v 5, s horami knih ve výklenku v chodbě kam chodí jen pár studentů, takže se jí ani nedivím že ji to tak unavilo, víš že Kate žádné knihy nikdy nečte, ale pro tebe to udělala, takže teď hezky anpiš tátovy o radu, protože jestli ani on nic neví tak sme v háji!" dořekl Jason a já mu dal za pravdu a ihned se pustil do psaní

Ahoj Tati,

škola mi jde dobře,ale mám strach...po zítří je úplněk a já nevím co dělat, 
prosím poraď co pomohlo tobě při úplňcích když si byl ještě studentem?
bojím se, že když se to opravdu stane,že někomu ublížím,
s velkým pozdravem

Johny.

dopsal jsem krátký leč stručný dopis a i s Jasonem ho odnesl do Sovince a po mojí sově Pam jsem ho poslal

najednou se ozvalo hlasité kručení v briše,které nám i oznámilo čas večeře

"Takže se de na večeři" řekl s úsměvem Jason a já se zasmál a spolu sme došli do velké síně, tam sme se posadili někde doprostřed stolu jako vždy a jako obvykle si k nám přisedlo pár lidí, některý se ptali na Kate a další chtěli vyprávět co jsme dneska dělali, raději jsme s Jasonem do sebe všechno naházeli a po tají se vykradli ven ze síně,protože jsme s sebou pro Kate vzali večeři,
přeci jenom se musí pořádně najíst,

vzali jsme to zkratkou ,vedle velké síně jsme našli blízko velké síně schované dveře za závěsem které vedou až do Nebelvírské společenské místnosti, raději sme ty dveře začarovali tak že se ukážou jen když před nimi stojíme mi,
cesta nám tedy trvala ani ne 5 minut,
Kate spala jak zabitá a tak ji Jason sebral Peřinu což ji probralo okamžitě
"C-co co se děje?!" zeptala se Kate rozespale a mi se rozesmáli,vlasy jí trčeli do všech stran a na obličeji měla čtverečky od polštáře

"Přinesli jsme ti večeři tak se najez a jdi zase spát

řekl jsem jí a šel si sednout na postel, Jason si sedl na svou a hodil na mě pohled,

tím pohledem mi vždy poslední 2 týdny říkal jen jedno,řachavý petr,

a tak jsme si sedly na zem a začali hrát, hodně se se u toho nasmáli, když najednou jsme slyšeli chrápání
"to je Kate?" zeptal se posměšně leč lehce překvapeně Jason a já přikývl ,začli sme se smát, po chvíli chrápání ustalo a i se rozhodli jít taky spát

Jason usl ihned ale mě to nešlo, díval jsem se ven z okna jako bych čekal že dopis od táty mi přijde už teď