Děti Pobertů

Kapitola 9.

Kate:

ihned jsme se rozeběhli do zapovězeného lesa,trvalo to 2 hodiny ale ,ale i přesto,to bylo  těžké,ale nakonec jsme se proměnili,Jason se přeměnil ve velkého černého psa a já v Laň,ovšem byla to naše první přeměna a tak to moc dlouho nevydrželo a tak jsme postupem času přišli na to jak se udržet v přeměně co nejdéle,bylo to úžasné,ovšem na nebi se pomalu ale jistě objevoval úplněk,viděla jsem jak Johny celý zdrcený v křečích vylezl z Hradu,když už byl u nás tak to nezvládl a skácel se na zem,strašně jsem se lekla,

"musíme s ním co nejrychleji do chroptící chýše,ale rychle! pomoc mi!" křikla jsem po Jasonovi,který ihned zareagoval a pomohl mi ho zvednout a podepřít,trvalo nám  to dlouho a postupem se Johnyho stav zhoršoval,slyšela jsem jako by se mu lámali kosti,taky celý hořel na dotek,a to jak skučel mě drtilo,viděla jsem jak se mu postupně trhá oblečení,naštěstí jsme tam už byly ,rychle jsme s ním vběhli dovnitř a zamkli ho tam,také jsme zabednili skříní to jedno okno co tam bylo a nakonec dveře dvěma skříněma, Johny ležel na zemi,celý se třásl,pořád skučel,slyšela jsem jak se mu lámají kosti při tom jak se mu zvětšovali nohy,tekli mi slzy proudem při pohledu na všechnu tu bolest co prožíval,přeměna byla skoro u konce,a já i Jason jsme tam stáli na čtyřech jako Laň a velký černý pes, připravovali jsme se a v tu chvíli kdy jsme naposledy slyšeli Johnyho výkřik před námi stál velký děsivý vlkodlak,měla jsem co dělat s udržením přeměny z toho šoku,a myslím že na tom byl Jason stejně,strašně mi bylo Johnyho líto,ale teď už to nebyl on,díval se na nás a cenil ostré veliké zuby,nakonec hledal únik ale nikde neviděl nic,slyšela jsem jak zavyl a připravila se na útok,a bylo to dobře, Johny,tedy vlkodlak se proti nám rozeběhl a snažil se dostat přes ty skříně,já jsem ho kousla do ocasu a snažila se ho odtáhnout ,jenže jemu se to nelíbilo a snažil se mě setřást,Jason ve psí podobě na něj vrčel a skočil po něm,ovšem vlkodlak ho čapnul a mrštil s ním o zem,naštěstí Jason rychle vstal a tak uhnul další ráně,ihned se s ním rval hlava nehlava a vedlo se mu,a když jsem viděla že je oslabený ,ttak jsem ho kousla a tahala dál ode dveří ,on zavyl bolestí drapl mě a mrštil se mnou o zeď,celé tělo jsem měla v křeči ale nemohla jsem to vzdát,slíbila jsem ,že mu pomůžu,a to taky udělám,četla jsem že vlkodlakovi musíš ukázat sílu,tak jsem se zvedla,a ladně se na něj vrhla ve své zvířecí podobě,teď jsem na něm stála a vrčela na něj se zlostným pohledem,on přestal vrčet a já z něj slezla,začal chodit kolem dokola,a když se snažil utéct oknem,Jason po něm skočil a on se praštil hlavou o zeď,začal se motat a zůstal ležet na zemi,podívali jsme se s Jasonem na sebe,každý v jiném rohu místnosti,koukali jsme na něj asi půl hodiny jestli se nezvedne ale on zůstal ležet,došla jsem k Jasonovi kulhavou chůzí,strašně mě bolelo břicho,Jason se přeměnil zpět na člověka,byl celý poškrábaný a z nohy mi tekla krev, měl ji divně zkroucenou a buď jsem už byla fakt mimo nebo mu opravdu čouhal kus kosti,rychle jsem se přeměnila a ihned na to se mi začala točit hlava,břicho jsem měla v jednom ohni, že jsem se ihned skácela k zemi,spadla jsem na zem a Jason se ke mě doplazil se skučením a vzal si mě na sebe

"tak,tohle jsme zvládli"řekl s úsměvem a já se dívala na jeho zlemeninu

"přežili jsme, a úplněk skoro zmizel,"řekla jsem taktéž s úsměvem a zakuckala se, což vyvolalo další nával bolesti,dívali jsme se na spícího vlkodlaka,který se postupně měnil zpět v člověka,po chvíli jsme viděli jak Johny leží na zemi téměř nahý,tak nějak jsme s tím počítali a připravili mu oblečení a tak to po něm Jason hodil a tím ho vzbudil,

"bré ráno vlčku"řekla jsem se skučením a držela se za břicho,bylo mi špatně,celé tělo mě bolelo ale bylo to nic oproti bolesti na břiše,pomalu jsem ztrácela vědomí,ale nemohla jsem ,musela jsem být při vědomí a pomoct Jasonovi,je zřejmé že má větší bolesti než já a že se jen tak do hradu nedostane