Nedostupná 2

Vůbec se nezměnil

Už je to rok co jsem se přestěhovala zpátky za Brianem a Amandou . Bylo sice těžké si znova na to staré prostředí zvyknout ale nějak sem to zvládla. Našla sem si práci v takové malé restauraci na konci naší ulice. Nejdřív sem byla proti tomu bydlet s Brianem a Amandou a malou Sofií a řekla jim, že si najdu nějaký byt ale po jejich důrazném proslovu, že v domě je místa dost , že to je vlastně i můj domov nebo spíš býval tak sem to nakonec vzdala. Ale řekla sem jim, že jakmile si našetřím nějaké peníze tak si něco najdu. Věděli, že je to zbytečné a že si za tím budu stát. Za tímto jo. Tak to vzdali a souhlasili s tím.

A tak sem si co nevidět něco málo našetřila abych se nemusela konečně cítit jako příživnice.Sice to chvíli trvalo ale našla sem si malý byt ve středu našeho města. Nebyl velký ale mě postačil. Do práce to sice budu mít dál ale no co. Zas tak moc mi to nevadí. 

Jednou sem se ráno vypravila do práce. Prostě tak jak sem to dělala do ted. Klasická ranní rutina kde nesmí chybět dobrá ranní káva i když na to sem si nikdy moc nepotrpěla a výborná koupel s pěnou. Ale kdybych věděla koho v práci potkám tak bych se na to všechno vykašlala a zůstala ležet v posteli.

V práci:

Co můžete čekat od práce. Každý normální člověk jde do práce s tím že to nějak bude muset přežít. Ale já ne. Já patřím mezi tu menšinu, která se do práce těší a baví jí. Brian si ze mě kvůli tomu někdy utahuje až mi z toho někdy vážně rupají nervy. Ale no co už. Pořád je to můj bratr i kdybych mu někdy nejraději utrhla hlavu.

Ale dnešek byl jiný. Takový zvláštní. V práci si mě šéf skoro vůbec nevšímal což je dost neobvyklé, jelikož mě skoro pořád hlídá abych náhodou něco nezpackala. Ale dneska nic. 

Zamířila sem tudíž na moje obvyklé místo za bar a čekala na otevření a první zákazníky. Zrovna přišla moje kolegyně Sarah. No přišla, to je slabé slovo. Ona dovnitř přímo vletěla až se divím že jak praštila těmi dveřmi že se neroztříštily na tuny střepů. 

,,Už je tady ? Už přišel? Tak co jak vypadá?'' vůbec sem nechápala o kom to mluví. Musela sem jí uklidnit aby tu nezkolabovala jak skoro vůbec nedýchala jak kladla další a další otázky.

,,Nooo? Tak co ? Mluv!'' tak faajn.

,,Sarah ale kdo ? Kdo má přijít?'' zírala na mě snad co nejvíc vyjeveně jak jen mohla a jak sem u ní kdy viděla. Tak se na mě nedívala ani když se mě zeptala jakou značku make-upu používám a já jí řekla že žádný. Že na sebe ten hnus mazat už nikdy nebudu.

,,Ty fakt nevíš ? Má k nám přijít prý nějaký nový sexy kuchař. Šéfův známí. Říkala to Angel ze shora když sem včera odcházela.'' Angel patří mezi šéfovi pravé ruky. Dělá mu účetnictví a vše co se týče financí restaurace. Má kancelář o patro výš nad restaurací. No a taky to je šéfova přítelkyně.

,,Ne já fakt nic nevím. Ale šéf už nějakou dobu mluví s někým vzadu v kuchyni možná to bude on ale co já vím. Hlavně se uklidni.''

V tu ránu zpoza rohu kuchyně vyšel šéf a za ním stála osoba, kterou sem myslela že už nikdy neuvidím. 

,,Thomasi?'' 

,,Ahoj Emily'' odpověděl se svým typickým krásným úsměvem.

Vůbec se nezměnil!

Snad se bude líbit. Po dlouhé době. Omlouvám se ale prostě ta škola začíná být den ode dne těší a sem ráda že sem vůbec zvládla napsat tohle. Ale sem na to pyšná.