Nedostupná 2

Tohle si snad poslechneš

Další den sem se Thomasovi zase vyhnout nemohla. Práce je práce. Nemůžu ji jenom tak změnit jenom proto, že kluk, který mi ublížil se náhodou přestěhoval tam kam já a náhodou začal chodit do stejné práce. 

Hned jak vejdu do dveří tak mě pozdraví Sarah.

,,Ahoj'' řekne
,,Ahoj, je kasa připravená ?'' 
,,Jo a není jediná. Zdá se, že náš nový pan kuchař je raní ptáče. Tu byl dokonce dřív než já a to je co říct.'' raní ptáče, to určitě
,,Podle mě si chce jenom šplhnout. I když nemá komu když tu šéf není.''
,,Ale pěkný je, to se musí nechat.''
,,Tak to na něj zkus. Třeba se ti poštěstí'' a já bych od něj měla konečně pokoj
,,Myslíš ?'' zeptá se Sarah
,,Jasně. Jdi do toho holka.'' 

Zbytek pracovní doby už o tom nepadlo ani slovo. Thomasovi se vyhýbat nebylo zase tak těžké. Každou objednávku mu předávala Sarah. Nejspíš jako snahu o uskutečnění svého plánu. Jen at se snaží. Bohužel mi štěstí nepřálo a Sarah musela jít odpoledne k doktorovi. Úplně mi to vypadlo. Takže Thomas zůstal na mě.

,,Stůl tři chce...'' ani sem to nestihla doříct a už mi skočil do řeči
,,Prostě tady nech ten papír a můžeš jít. Nebo o to ti celou dobu nejde ? Aby ses na mě nemusela ani dívat ? A nebo to jak podporuješ tu svoji kolegyni aby do toho se mnou šla ? Jestli ti to nedošlo tak sem byl celou dobu tady a tak nějak tady všechno dobře slyším'' jen sem na něj zírala, úplně neschopná slova. Byla sem schopná tam jenom položit ten papír a úplně jako spráskaný pes jít zpátky k pultu. Naštěstí mě přišel navštívit Mark, ale hned poznal, že stojím jako zařezaná.

,,Copak se stalo zlato?'' nebyla sem schopná slova. Nebo spíš sem se bála aby to zase neslyšel Thomas tak sem mu to stručně napsala na papír. Jakmile to dočetl tak zíral asi jako já když to na mě Thomas vybalil.
,,Ty jo. Tak to bych do něj neřekl.'' radši to skoro zašeptá
,,Já taky ne. Co tu vůbec děláš ?''
,,Nemůžu navštívit kamarádku jen tak ? A taky sem se chtěl zeptat v kolik končíš''
,,Proč?''
,,Protože Dave od Chris pořádá party a zve nás tam. A taky mě poprosil jestli by jsme se cestou nestavili pro pár věcí. A sám je neunesu.''
,,Ach tak. Ale já nemám ani moc náladu na party, navíc sem unavená.'' i tak sem nějak věděla, že to mám marné
,,Ne se nebere jako odpověd. Takže v kolik ?'' marný boj
,, Za hodinu.'' Mark se vítězně usmál a tleskl.
,,Bezva. Tak to už s tebou tady počkám.''
,,Jsi hrozný.''
,,Já vím. Říkají to o mě.''

Čas tak plynul a já dál dělala svoji práci. Za chvíli přišla Sarah od doktora a trapné ticho mezi mnou a Thomasem skončil. Konečně. Ale tvářil se až nějak moc zamyšleně. Za hodinu mě Mark doslova vykopl z mé práce a mohli jsme vyrazit. Rozloučili jsme se se Sarah a šli jsme.

Thomas pov.

,,Sarah kdo je Dave ?'' lepší otázku sis fakt vymyslet nemohl
,,Přítel Chris. Kamarádky Emily. Proč ?''
,,No dneska pořádá párty tak mě napadlo jestli bys tam nechtěla zajít ?''
,,Ani nejsme pozvaní. Nebylo by to blbé. Sice je tak nějak znám ale přesto..''
,,Prosím tě, nikdo si nás v tom davu ani nevšimne. Tak chceš jít ?''
,,Jasně. Jednou sem u něj byla s Em takže by jsme tam měli trefit.''
,,Super. Můžeme tam jít rovnou z práce. Tedy pokud se nechceš převléct.''
,,Ani nepotřebuji. Takže po práci. A ted hurá na ni at nám to uteče.'' tak a to by bylo

Emily pov.

,,Em ty se vůbec nebavíš. Heeej Marku. Pojd sem.'' zařve Chris a snaží se přehlušit hudbu
,,Copak dámy?''
,,Vůbec nevím jak jí přinutit aby se bavila. Takhle tu stojí už alespon hodinu a půl. A nesnaž se tvrdit opak. Koutkem oka tě sleduji Em.''
,,Říkala sem, že sem unavená. Asi půjdu domů.''
,,Ale houby unavená. A nikam nejdeš. Budeš hezky tady na párty mého přítele a budeš se bavit jako ostatní.''
,,Fajn, mami.''
,,Jestli mi tak ještě jednou řekneš tak zavolám Thomasovi.'' jen to ne
,,Ani nebude potřeba.'' Cožee?
,,Co to zase plácáš Marku ?'' zeptá se ho Chris.
,,Tím myslíš, že stojí přímo táhle a se Sarah.'' a ukáže na místečko v rohu u dveří. Zdá se, že právě přišli. Jen at si nás nevšimnou. Prosím.

Ke vší smůle si nás všimli.

,,Ahoj lidi, snad nevadí, že jsme přišli.'' zeptá se Sarah. Nikdo jí neodpovídá všichni se koukají přímo na mě. Spíš všichni až na Sarah.
,,Mohli by jsme si prosím promluvit ?'' než stihnu záporně odpovědět tak mě Thomas už táhne pryč.
,,Nemáme o čem.'' řeknu a vytrhnu se mu. Jako by byl úplně zoufalý a hledal jak z toho ven. A nebo to sem si myslela když sem se otočila a vrátila se k ostatním. Dokud sem neslyšela jeho hlas v mikrofonu a slyšet všude okolo.

,,Omlouvám se, že přerušuji ale tohle nepočká. Em sice si mě nechceš vyslechnout ale věřím, že tohle si poslechneš. Sice to je dlouho ale snad to zvládnu. Nemá tu někdo náhodou kytaru ?'' ale ne. Bohužel někdo kytaru měl.

A najednou to začalo....tak jako tehdy