Nedostupná 2

Dobrou Thomasi :)

Jakmile jeho zpěv utichl, všechny pohledy se upřeli na mě. Nejspíš čekali co bude dál. To nebyly jediní. Taky sem nevěděla co bude dál. Stála sem jako přikovaná. Chris se mě stačila popostrčit ale moc jí to nešlo. Nakonec první krok udělal Thomas. Šel a šel, dokud se neobjevil přímo naproti mě. 

,,Teď už si můžeme promluvit ?'' zeptal se a ukázal na dveře vedoucí na terasu.
,,Radši bych někde víc v soukromí.'' nic proti jeho výběru soukromí ale průhledná terasa kam se všichni můžou dívat jak se jim zlíbí by mi na klidu nepřidala. Proto sem aniž bych se ho zeptala zamířila ke vstupním dveřím. Budu na vzduchu a zároveň se vyhnu pohledům ostatních. I když by se mi teď podpora mých přátel hodila. Ale taky vím, že tohle je něco co musím zvládnout sama. 

Jakmile jsme byly venku tak Thomas spustil.

,,Ani nevíš jaké to pro mě bylo když si odešla ze školy. Věděl sem, že to byla všechno moje vina. Ubíjelo mě to. Nikdo mi nechtěl říct kam jsi zmizela. Už jsem to vzdával. A pak jsem tě zase našel. Vypadala si tak v pohodě a vyrovnaně. Vypadáš tak pořád. I když zrovna teď ne no. Já jenom...nedokážu se smířit s tím, že sem tě ztratil už nadobro. Můžeš prosím něco říct. Připadám si jako debil.''

,,Já, že  vypadám v pohodě ? Že se vyrovnaná ? Pořiď si brejle. Vůbec nejsem v pohodě. Od té doby co ses tady objevil se to na mě sype. Mám pocit jako bych měla vybuchnout. Myslela sem, že to bude dobré. Začnu novou kapitolu a překonám to. Ale teď mám pocit jako bych byla zase na začátku. Jako když sem odešla z vysoké a já prostě....už dál nemůžu. Já.....'' ani sem si neuvědomila, že brečím dokud mě Thomas nedržel v náručí.

,,Ššš, všechno bude dobré. Všechno bude dobré. Víš, že nesnesu vidět tě brečet.''
,,Já nebrečím, jen mi slzí oči'' tiše se zasměje a pokusí se tím odlehčit situaci. 
,,Samozřejmě. Jen ti slzí oči. Emily podívej se na mě.'' moc se mi do toho nechce a tak mi lehce zvedne bradu a udělá to za mě.
,,Emily miluji tě. A vím, že ty to cítíš stejně. Dej mi ještě jednu šanci.''
,,Já...dáš mi čas do zítřka? Prosím.'' vypadá to, že se mu do toho moc nechce ale nakonec kývne.
,,Dobře. Asi bude lepší když už půjdu.''
,,Dobře.'' ještě než odejde tak řekne něco co mi rozhodování neulehčí.
,,Jo a Em? Myslel sem to všechno vážně. Miluji tě. Ať se rozhodneš jakkoliv. Vždycky budeš moje první láska.''  tohle mi rozhodování rozhodně neulehčí.

Jakmile sem přišla, hned se ke mě seběhli Mark a Chris. I Sarah ale ta vypadala, že ke mě nejde aby se mě zeptala jak se cítím a jak to proběhlo. Zajímala jí jen jedna věc.

,,Kde je Thomas?'' zeptala se a moc přívětivě nevypadala.
,,Odešel domů.''
,,Cože ?'' místo mě jí odpoví Chris.
,,Odešel domů pokud jsi neslyšela. Smiř se s tím, že ty nejsi ta o kterou má zájem a nikdy mít nebude. Takže jestli sis od dnešního večera slibovala, že s ním skončíš v posteli tak mi tě je opravdu moc líto.'' pane jo. Co to do Chris vjelo? Sarah se otočí na patě a odejde. Ale něco mi říká, že to nenechá jen tak.
,,Bože Chris, co to mělo být ?'' nedá mi to a zeptat se musím. Chris jen pokrčí rameny a tak se obrátím na Marka.
,,Nebyla si tady. Byla to úplná hysterka. Začala říkat, že ty prostě musíš mít všechno a všechny a že si děvka a bla bla bla. Tak se prosím nediv, že to Chris nevydržela.'' tohle, že řekla Sarah ? To mi k ní vůbec nejde.
,,Přesně. Pak šla do kuchyně a celou dobu si stěžovala, že to není fér. Pak jsi přišla a totálně vystartovala.''řekne David, který asi slyšel o čem se bavíme a obejme jednou rukou Chris a druhou mi podá něco co radši zkoumat nebudu a hned to do sebe kopnu. Potom se půjdu posadit na gauč.

,,Tak co ? Jak to dopadlo?'' zeptá se Chris, která má stále okolo sebe Davidovu ruku. A tak jim to všechno dopodrobna vylíčím.
,,A už jsi tak nějak rozhodnutá ?'' zeptá se naopak Mark.
,,Nemám tušení.''

Zhruba během příštích tří hodin lidi začali odcházet a nakonec i já. Nakonec sem všechno vypustila z hlavy a dokonce se i bavila. Když sem se podívala na telefon byla tam smska od Thomase.

DOBROU NOC :)

Došlo mi, že bych se na to rozhodnutí měla vyspat a tak sem odešla. Doma sem byla ráda, že sem ze sebe všechno shodila a padla do postele. A poslední na co sem dokázala myslet bylo, že zítra udělám další z mnoha chyb v mém životě. Bud se rozhodnu, že to dál už zkoušet nechci a budu si to po zbytek života vyčítat. A nebo to zkusíme a já se znovu spálím. Poslední co udělám předtím než tvrdě usnu je smska nazpátek.

DOBROU THOMASI :)