Pátrání

III.

  Když Torin dorazila na místo srazu, jež se konal za zadním dvorkem rodiny Nozomi, nikdo jiný se tam zatím nenacházel. Přišla dřív, jelikož jí jakožto nejlepší kamarádce ztracené přišlo vhodné objevit se mezi prvními.

Do schůzky pátrací akce zbývalo dvacet minut. Dívka se s nohama složenýma před sebou posadila na velký kámen vedle dřevěného plotu. Doopravdy netušila, jak bude hledání probíhat; nikdy předtím se něčeho takového neúčastnila.

Po pěti minutách začínala pomalu klimbat. Stejně jako předchozí noc, ani dnešní se jí nespalo dobře. Jedině pomyšlení na to, že snad konečně najdou Daryu, ji udržovalo vzhůru.

Skupina pátrajících v jejich vesnici se většinou skládala z alespoň deseti můžu středního věku, kteří obětovávali svůj čas tomu, aby hledali zmizelé osoby. Kromě nich samozřejmě část rodiny pohřešovaného, pokud nějakou měl. A kruh zpravidla nejbližších přátel, všichni plní přibližně stejného zapálení najít jim drahou osobu.

Torin se považovala za nejlepší kamarádku Daryi od té doby, co se, obě dvě ve věku devíti let, poznaly. Od té chvíle jich uběhlo už osm. Byla přesvědčená, že o ní ví všechno. Unesl ji někdo? Utekla sama? Na tyhle otázky ji nenapadla správná odpověď, aniž by přemýšlela sebevíc.

Ze zadumání ji přerušil zvuk pod botami křupajících uschlých listů. Zvedla hlavu, jen aby jí pohled padl na nového příchozího.

Ten kluk vypadal přibližně jejího věku. Měl medově hnědé, lehce vlnité vlasy a malinko překvapené hnědé oči. Nebyl příliš vysoký, ale od odhadu pořád alespoň o půl hlavy vyšší, než Torin. Zřejmě tak úplně nečekal, že tu na někoho narazí.

„Co tu děláš?" napůl na něj zavrčela dívka. Ruce ovinuté kolem kolenou sevřela pevněji. „Tohle je místo pro sraz účastníků pátrací čety, takže běž jinam." Neměla náladu na nějakého neotesance, který tu bude jen překážet.

„Kvůli tomu jsem přišel," ohradil se a zamračil se na ní zpátky.

Cože? Tenhle kluk se účastnil pátrání?

„Brácha?"

„Prosím?"

Torin protočila oči. „Jsi její bratr?"

„Ne," odfrkl si.

To snad ne, napadlo dívku. „Nevěděla jsem, že má Darya kluka," řekla, aniž by to zamýšlela, uraženě.

„To já taky ne," pronesl sarkasticky a pro změnu dal oči v sloup on. Založil si ruce na prsou, jako by se chránil. „Vážně, to si musí každý myslet, že jsem spolu? Jsme jen přátelé."

„A jak to mám já vědět..?" pošeptala si sama pro sebe Torin a stočila pohled jinam. Tak přece jen o ní možná nevěděla všechno. Považovala se za Daryinu nejbližší kamarádku, myslela si, že si netajily sebemenší věc. A přece se Darya scházela s přáteli, o kterých ona neměla ani ponětí.

Cítila se... zrazená.

Ostatní členové se začali scházet, aniž by spolu Torin a chlapec prohodili jediné další slovo.

„Dobře, lidi. Většina z vás ví, jak to tady chodí. Budete přespávat a živit se z věcí, co jste si sami přinesli. Budete poslouchat moje rozkazy a nevzdálíte se od skupiny, aniž byste mi to oznámili. Teď vyrazíme na východ, kde se nachází nejbližší město. Kdyby měl někdo jakékoli dotazy, obrátí se na mě," dokončil své instrukce zarostlý chlapík, jenž vykonával práci velitele celé skupiny.

Objevilo se tu, včetně jeho, dvanáct mužů odhodlaných ztracenou dívku najít; většina z nich měla doma své vlastní rodiny a zkrátka chtěla být ku pomoci. Nikdo jiný, kromě Torin a hnědovlasého mladíka, tu však už nebyl. Daryin otec musel zůstat, aby se staral o svou onemocnělou manželku.

Když nad tím tak Torin přemýšlela, Darya se přátelila snad s každým. Do blízkosti si však pustila jen svou rodinu a Torin. A... Toho kluka.

Velitel vyrazil na cestu, ostatní poslušně za ním. Chvíli šli ulicemi, než se dostali na polní cestu obklopenou loukami, poli a lesíky. Tehdy si muži začali tiše povídat, aby jim dlouhá cesta rychleji uběhla.

Torin byla odjakživa otevřený člověk, ale nechtělo se jí narušovat již utvořené skupinky. Nemluvě o tom, že skupinky představovaly převážně třiceti a čtyřicetileté muže; ona sedmnáctiletou dívku bez jediné osoby stejného pohlaví v okruhu půl kilometru.

Došlo jí, že osamělou cestou na konci výpravy netrpěla sama. Nalevo od ní kráčel ten kluk, zadumaný a vzdálený výraz na tváři. Nevšímal si jí a ona ignorovala jeho.

Přišlo jí, že se jeho hlava na okamžik tázavě natočila směrem k ní. Rychle odvrátila pohled na prašnou zem před sebou.

Možná byla hovorná a společenská osoba a on její jediný vrstevník okolo, ale to ji nepřinutí k tomu, aby s ním podruhé zapředla rozhovor. Kvůli němu ztratila Daryino plné přátelství. A s nikým, kdo ji připravoval o kamarády, se zahazovat nehodlala.

-----
Děkuji za každé přečtení :D Ráda si přečtu vaše prozatímní názory ^^