Pátrání

IX.

   Když se ocitli v druhé z vesnic, slunce se ještě ani nestihlo přesunout na druhou část oblohy. Torin s Vareanem pokračovali s tím samým postupem, jako u minulé vesnice; vlastně ten samý, jaký používali ještě u pátrací čety. Akorát že s počtem dvou lidí namísto deseti se to stalo mnohem těžším a vyžadovalo to i více času. 

Po dvou hodinách přecházení od domu k domu a od člověku k jinému zůstala Torin stát uprostřed náměstí se stohem zbylých plakátů v ruce. Zklamaně se dívala do paprsků odrážejících se na proudících pramenech vody v kašně. Sice neočekávala nějaký úspěch, zvlášť po více jak čtyřech týdnech provádění úplně té samé věci, ale i tak... Pomalu už přestávala doufat, že by se jim mohlo povést Daryu nalézt.

Náhle dívku za rukáv zatahala malá vrásčitá ruka. Otočila se a uviděla drobnou shrbenou starou paní zabalenou v šátcích a hadrech, v ruce lesklou holi a na ohnutých zádech zaprášenou brašnu.

Stařenka se na Torin usmála ústy s překvapivě zřejmě stále ještě všemi zuby. "Promiňte... Vy hledáte tuto dívenku, že? Mám pocit, že ji znám."

Torin zalapala po dechu a na okamžik na ni oněměle zírala. Poté se vzpamatovala a tiše si odkašlala. Neměla by se cítit příliš vesele; tahle situace v posledním měsíci párkrát nastala, a vždy když někdo tvrdil, že dívku na obrázku poznává, nakonec jim stejně nedokázal nijak pomoct.

"Doopravdy? Mohla byste mi prozradit, kde jste ji viděla?" zajímala se Torin a vykouzlila na tváři zdvořilý úsměv.

"Ale samozřejmě," zasmála se lehce babička. "Jen budete muset jít se mnou, jinak vám toho asi moc neřeknu."

Dívka zvedla oči k rohu náměstí, kde postával Varean a poněkud zachmuřeně se rozhlížel. Když zachytil její pohled, gestem mu naznačila, ať laskavě pohne svým zadkem a jde k ní. Chlapec ji počastoval lehce otrávenou grimasou, třebaže ihned zamířil směrem k ní.

"Dochovávám si totiž veškeré záznamy svých zákazníků," ujasňovala mezitím stařenka. "Tu za minulý půl rok mám v jedné knize, měla by být mezi nimi."

Varean k nim dorazil a očima těkal mezi dívkou a starou ženou. "Tohle je můj  pomocník při hledání," vysvětlila Torin a ukázala na něj. "Vareane, tahle hodná paní prý má nějakou stopu k Darye. Říkala jste, že u vás byla jako zákaznice?" obrátila se zpět ke stařence.

"Ano, já totiž věštím," prohlásila spokojeně paní a pomalým krokem se vydala kamsi mezi domy. Varean na Torin vrhl pohled, jímž dával na srozuměnou svůj postoj k věštcům a jim podobným.

Torin si ho nevšímala a zlehka se zasmála. "To musí být zajímavé. Nechte mě hádat, karty? Nebo věštění z dlaně?"

Stařenka se na ni otočila s vráskami kolem úst stáhnutými do úsměvu. "Možná. Provádím ale i jiný druh věšteb, takový ten, ve kterém použijete zákazníkovu krev nebo věštíte z vnitřností zvěře." Třebaže to řekla žertovně, Varean za nimi mírně ztuhnul. Torin na něj úkosem pohlédla a nevěřícně vykulila oči. Tomu přece nemohl tak lehce věřit. Možná se mu vrátila nějaká dětská vzpomínka, zauvažovala. Naiva.

"A co lektvary? Občas by se nějaký určený k něčí otravě docela hodil," navázala dál v jejich šprýmování Torin.

"Ty samozřejmě taky. Jen je někdy těžké najít jisté ingredience. Jednou jsem musela cestovat přes polovinu státu pěšky jen kvůli určité bylině," stěžovala si stařenka. V hovoru pokračovaly, po většinu cesty, ačkoli Varean za nimi nepromluvil ani slovo.

Scéna krajiny kolem nich se z přívětivého podzimního města přetvořila do změti zeleně a dřevin, dokonce ani cesta už nevypadala příliš udržovaně. Torin s lehkým úžasem sledovala zelené listy, které by v tuto dobu měly být přinejmenším žluté, ne-li spadané na zemi. Také se kolem objevovalo čím dál méně obydlí, ale Torin se staré paní ani nedivila; kdyby byla ona v jejím věku a měla své zkušenosti, dost možná by se taky odstěhovala někam na samotu.

"Tak, jsme tady," přerušila náhle téma jejich rozhovoru stařenka a zastavila. Před nimi se vynořil malý domeček tak akorát velký pro jednoho nebo dva lidi. Tři viditelná okna obepínaly provazce něčeho, co se zdálo být psím vínem, komín vyčníval z klubka té samé rostliny. Poněkud malé červenohnědé dveře byly jako jediné nedotčené zelenými přísavkami. Celkově to podle Torin vyhlíželo jako malý útulný domek.

"Můžete klidně jít dovnitř, a boty si zouvat nemusíte," pobízela je babička. "Páni, už dlouho sem tu neměla nějakou návštěvu. Většinou totiž vysedávám blízko u kostela ve vesnici, je tam hezky klid a slunce." Dál povídala o svých zkušenostech a způsobech, aniž by si vyžadovala známky jejich pozornosti, zatím co se odbelhala přes práh kamsi do útrob domu.

Torin s Vareanem nejistě vešli dovnitř. Vzhlíželo to tu sice drobně, ale přece útulně. Na stěnách jako by v mírném vánku splývaly různorodé rostliny a přírodniny. Vchodová místnost přecházela do malé kuchyně s pár židlemi a kromě několika dveřích po stranách vedlo nahoru nenápadné schodiště, které, jak Torin odhadovala, mířilo na půdu se sušenými bylinami a podobnými věcmi.

Stařenka se objevila v jedněch z postranních dveří a na malé tváři jí hrál úsměv. "Tak jsem tu svou knihu o zákaznících přece jen našla! Teď jen chvilku počkejte, za okamžik tu vaši slečnu najdu," zasmála se a znovu zmizela v pokoji s řečmi o tom, jak k ní poslední dobou chodí méně lidí.

Chlapec a dívka zůstali stát ve středu místnosti a okamžik čekali. Když se stařenka nevracela, Varean se k Torin otočil a gestem ji přiměl obrátit se k němu.

"Hej... Já vím, že ti to bude znít divně, ale nemám z ní dobrý pocit." Jen co se na její tváři ukázaly známky posmívajícího se šklebu, Varean pokračoval. "Hele, jestli se mi teď budeš smát, potom taky můžeš skončit někde v příkopu s rituální kudlou zabodnutou v zádech."

Torin na něho pouze nadzvedla obočí. "Ale, a já myslela, že na čarodějnice nevěříš."

"Nevěřím na potulné věštce a lidi, co si říkají kouzelníci, i když dokáží leda tak několik chabých triků. Lidi ovládají magii ale existují," mínil Varean.

Dívka ho chvíli unaveným pohledem sledovala a poté si povzdechla. "Vážně, to chceš jenom kvůli nějakým báchorkám přijít o naši možná poslední příležitost, jak najít Daryu? Vždyť se nám něco takového už vůbec nemusí naskytnout!" Uvědomila si, že nevědomky zvýšila hlas, a pro všechny případy znovu utichla.

"Já se tě ptám, jestli radši půjdeš po mizivé šanci ji najít, nebo nás chceš oba zabít," zavrčel Varean. Z pokoje, kde se před chvílí ztratila stařenka, se ozvalo sotva slyšitelné šramocení a Torin si se svým spolu-pátračem vyměnila pohled. Několik sekund spolu beze slov argumentovali, než Varean nesouhlasně zakroutil hlavou.

"Dobře, ale pokud se něco stane, bude to tvoje chyba."

Torin protočila oči a vydala se za zdrojem hluku. "Paní, už jste našla..." Věta na jejím jazyku zůstala nedokončená. Stařenka totiž namísto předpokládané knihy držela v ruce poněkud děsivě vyhlížející svícen.

Než Torin stihla zabouchnout dveře, do hlavy ji udeřil kovový předmět.

---

*vykoukne zpoza rohu* A-Ahojte lidi?

Vím že jsem tvrdila něco o tom, že by tahle kapitola měla vyjít mnohem dřív, a vlastně jsem měla většinu hotovou už nějakou dobu, ale chtěla jsem ji udělat delší a s víc dějem a to se mi nedařilo (hádám že blok) a tím pádem ji přidávám až dneska TvT A nakonec jsem se rozhodla nechat konec kapitoly takhle, nemáte zač 😊 B)