Pátrání

VIII.

   Pátrací skupina zapadla do své obvyklé rutiny. Každý den vyrazila do dalšího města, tam strávila několik hodin, a pokud ji počasí ani noc nezastavily, vydala se dál. Stejným způsobem to pokračovalo dalších několik týdnů.  Po Darye stále nikde ani stopy.  Druhý měsíc podzimu utekl jako voda, a než se nadáli, byl začátek listopadu.  A také podvečer posledního dne hledání ztracené dívky, než  směr výpravy povede menším okruhem vesnic zpět do výchozího bodu.

Toho si byla vědoma i Torin. Měla to na mysli téměř celý minulý týden, a představa, že se budou muset vrátit domů, aniž by její kamarádku našli, ji poněkud děsila. 

Zvedla se z podlážky stanu a vykročila k Vareanovi, který seděl sám na kládě nedaleko tábořiště, v rukou potažených tenkými rukavicemi rozloženou mapu. Po několika týdnech v jejich vztahu učinili jistý pokrok. Z Torin zlost z Daryina a chlapcova utajovaného přátelství už z většiny vyprchala a uvědomila si, že za to Varean stejně ani nemohl. Nejspíš totiž ani nevěděl o ní. Varean proti ní ve skutečnosti nikdy nebyl zaujatý, jen se k ní choval přibližně tak, jak se ona chovala k němu.

"Nazdar, Vari," pozdravila ho vesele, jen co k němu došla. Říkala mu tak od té doby, co ho tak omylem oslovil jeden z ostatních mužů. Bylo zábavné vidět jeho naštvaný výraz.

Varean přešel její přezdívku bez sebemenšího náznaku rozhození a dál si prohlížel krajinu zakreslenou na papír. Torin si zklamaně odfrkla a posadila se na dřevo vedle něj, nahlížejíc přes chlapcovo rameno do mapy. 

"Hej, Torin. Máš nějakou představu o tom, co bude teď?" zeptal se jí nečekaně. 

Dívka na něj pohlédla s jedním pozvednutým obočím. "Kamsel přece plánuje vydat se zítra nebo pozítří nazpátek. Pokud ovšem..." zachytila jeho pohled, "...se hodláme držet jeho programu," dokončila s tázavým výrazem v očích.

Varean natočil na několika místech již roztržený papír směrem k ní a prstem ukázal na místo, kde se právě nacházeli. "Teď jsme tady. Když půjdeme podle Kamsela," jeho ukazováček putoval po nepravidelném kruhu směřujícím k jejich vesnici, "tak tudy. Ale problém je, že nemáme Daryu. Nemyslím si, že bude v téhle oblasti, ne když ji nikdo z ostatních měst a vesnic, kterýma jsme procházeli, ani neviděl. Takže navrhuji jít směrem na západ." Rukou namířil na skupinku vesnic, zanedlouho možná jedno velké město, ležící v tom směru.

Torin to pozorovala s nejistě nakrčeným obličejem. Na jednu stranu samozřejmě chtěla najít Daryu, ale tak náhlé oddělení se od zbytku skupiny jí připadalo poněkud nevhodné. Velitel i rodiče budou určitě rozhození a zuřit jako bouře po několika týdnech tvrdého sucha. Což ji však ani netrápilo, jelikož nález její ztracené přítelkyně byla její nejdůležitější priorita. Zašklebila se.

"Souhlasím."

"...To potřebovalo méně přesvědčování, než jsem si myslel," překvapeně na ni pohlédl Varean.

"Co, myslel sis, že se budu chtít hned vrátit zpátky jako nějaká poslušná ovečka?" zamračila se na něj Torin, naoko uraženě.

"Ani ne," přiznal Varean s obdobným úšklebkem, jako měla na tváři před chvílí ona. Poté zvážněl. "Musíme si to ale dobře promyslet. Čím dál tím víc se ochlazuje, a já nechci skončit zmrzlý nebo na pokraji vyhladovění někde u řeky."

"Jak to vůbec chceš provést? To chceš prostě nechat Kamselovi před stanem dopis na rozloučenou, jen se tak spakovat a vyrazit si někam do divočiny?" zeptala se Torin žertovně.

"Nějak tak," odvětil Varean dumajícím tónem. Když viděl její užaslý výraz, raději dodal: "Ale nějaké přípravy už jsem provedl a mám docela představu o tom, co udělat dál."

"Dobře," zakývala Torin pomalu hlavou a nepřesvědčeně přitom protáhla samohlásku o. 

"Každopádně, podle mě by bylo nejlepší to vzít tudy," poznamenal Varean s prstem na nenápadné cestě vedoucí od jejich příští zastávky k shluku vesnic a začal vysvětlovat, k čemu zatím došel. Tolik se zapálili do diskuze, že si ani jeden z nich nevšiml zvuku šustící trávy pod přibližujícími se kroky.

"Co tady vymýšlíte s tou mapou?" ozval se povědomý hlas velitele přímo za jejich zády. Torin i Varean sebou leknutím škubli a jako jeden muž se strnule otočili.

"My jenom..." začala Torin.

"...uvažujeme, kudy se asi vydáme zpátky domů," dokončil s nevinným výrazem na tváři Varean.

Kamsel se rozzářil širokým úsměvem někoho, kdo věděl, že ví víc než ostatní, a tudíž je může o oné pro ně neznámé věci poučit. "Už jsem vám přece říkal, teď jdeme sem, potom přes tuhle malou vesnici, tady bude takový velký most přes tuhle širokou řeku..." pustil se do vykládání trasy, aniž by od nich čekal nějaký projev toho, že mu naslouchají. Dívka s chlapcem si přes jeho neustále se pohybující ruce vyměnili zčásti úlevné a zčásti úzkostné pohledy.

"Tak. Ještě něco potřebujete vědět?" usmál se na ně po podrobném výkladu jejich vůdce.

"Díky, teď když konečně vím, kudy se půjde, bude se mi líp spát," zazubila se s předstíraným vděkem Torin. Kamsel potěšeně kývl a s výrazem hrdosti si to zase odkráčel pryč. 

Hned, co odešel, Torin trhla hlavou k Vareanovi a podívala se na něj rozšířenýma očima.

"Nechceš se z toho teď doufám nějak vykroutit, že?" podezřívavě přimhouřil víčka Varean. Jeho obličej přímo vyzařoval prosbu o negativní odpověď.

"Ne, jak bych ksakru mohla nechat Daryu na holičkách?" zamračila se dívka. "Jenom mi je ho tak nějak líto," obrátila provinile zrak ke vzdalující se postavě velitele.

"To možná jo, ale nesmíme se přece tak rychle vzdát." 

Torin sklopila pohled. Varean byl tak odhodlaný. Snad jako by ho ani nezajímal návrat domů ke své rodině. Už se nadechovala k otázce, ale chlapec promluvil první.

"Vyrazil bych pozítří ráno. Pokud ani zítra nic nenajdeme, tak půjdu," řekl rozhodným tónem a s otázkou v očích na ni pohlédl. Torin v odpověď kývla na souhlas.

Další den, předpokládaně a přece zklamaně, žádnou zmínku ani stopu po zmizelé dívce neobjevili. Večer se všichni ukládali ke spánku se špatnou náladou, kterou vidina teplého a vlídného domova rozčeřila jen zčásti.

Ráno, ještě předtím, než se probudili ti nejčasnější ptáci, si Torin s Vareanem v tichosti sbalili přístřešek a napěchované batohy. Jak chlapec naznačil, doopravdy nechal u vchodu do velitelova stanu obálku s krátkým dopisem na vysvětlenou. Torin byla upřímně ráda, že se nedočkala Kamselovy reakce, až si ho přečte. Ačkoli nechtěla vědět ani to, jaké odezvy se dočká ona sama, až se vrátí z celé téhle výpravy domů. 

Vydali se na západ. Nebo spíš na severozápad, ale cesta se klikatila tolik, že se to poznat téměř ani nedalo. Ještě než se teprve rozednilo, ušli už pěkný kus cesty. Nejbližší z vesnic již byla blízko. Torin doufala, že se k nalezení své ztracené kamarádky konečně začínají blížit.

---

Zdravím :D Moc si cením vašich komentářů a hlasů, jsem ráda, že se tahle povídka někomu líbí ^^
Zatím se tam nic moc neděje, já vím, ale pokusím se ten děj trochu rozproudit xD Zase, nemůžu slibovat, kdy bude další kapitola, ale doufejme že brzy a alespoň podobně dlouhá :D