10 horůrků a dost

JEZERO

Byl krásný letní den a já se procházela lesem. V uších jsem měla sluchátka a hlavou jsem kývla do rytmu písničky. Chodím do tohodle lesa docela často. Je tu pěkně, ale nikdy jsem ten les neprošla celý. Šla jsem asi hodinu a došla jsem na místo kde jsem ještě nebyla. Bylo tu menší jezero a ze zhora ho zakrývaly stromy. Voda byla průzračná a čistá. Chvíli jsem jen tak seděla na břehu a poslouchala písničky. Ani jsem si neuvědomila, že se stmívá. Byla větší a větší tma a jezero už nebylo tak krásné a čisté. Naopak, bylo zakalené a působilo nepříjemným dojmem. Sundala jsem si sluchátka a hodila jsem je do vaku s tím že už půjdu, ale nějak jsem nemohla. Bylo ticho. Až nepříjemné ticho. To jezero mě přitahovalo i když mi nahánělo husí kůži. Něco mi prostě říkalo ať zůstanu. Koukala jsem na jezero a najednou jsem za sebou uslyšela zapraskání větviček. Otočila jsem se a za mnou stál muž. Byl celý v černém. Měl krátké černé vlasy a nádherně modré oči. Byl docela hezký. Mohlo mu být tak kolem dvaceti let. "Můžu si přisednout?" Zeptal se. Pomalu jsem kývla hlavou na souhlas. Posadil se vedle mě a také se díval na jezero. Po chvíli promluvil. "To jezero je nádherné že?" Zase jsem jenom přikývla. Trochu jsem se ho bála. Zvedla jsem se a řekl. "Tak já už asi půjdu." Udělala jsem pár kroků a najednou stál vedle mě. "Ale kampak by jsi chodila?" Řekl a usmál se. Měl hrozně špičaté zuby. A jeho oči už nebyly tak krásně modré, ale šedivé až skoro bílé. Pravou ruku, kterou měl celou dobu v kapse kabátu, vyndal a držel v ní nůž. Začala jsem utíkat a kličkovat mezi stromy. On se rozběhl za mnou. Za chvilku byl u mě. Schodil mě na zem, chytil za vlasy a táhl zpátky k jezeru. Začala jsem křičet. "Drž hubu nebo tě zabiju!" Řval na mě. Radši jsem mlčela. Strašně jsem se ho bála. Dotáhl mě až k jezeru a tam mě pustil. Hned jsem začala utíkat a to jsem neměla dělat. Chytil mě a bodl mě nožem do ramene. Byla to strašná bolest. Zase mě táhl k jezeru. Ucítila jsem kolem sebe vodu. Počkat vodu? On mě táhl do jezera? "Teď jsi mě nasrala!'' Zařval a potopil mi hlavu pod vodu. Začala jsem kolem sebe machát rukama a kopat nohama. Začal mi docházet vzduch. Vytáhl mě. "Tak co? Líbilo?" Ptal se. Vlepil mi facku a zařval. "Tak ty nebudeš odpovídat jo?!" A vlepil mi druhou a kopl mě do břicha. Zase mě potopil a pak vytáhl. Potom co mě výtah mě bodl nožem do stehna. Přijela mnou strašná bolest. Začala jsem ho prosit ať mě nechá, ale on mi jen dal pěstí, že jsem omdlela. Když jsem se probudila byla jsem na břehu. Rozhledna jsem se kolem sebe a nikde jsem ho neviděla. Myslela jsem že utekl, ale to bych měla moc velké štěstí. "Á naše šípková Růženka se probrala." Jen jsem na něj koukala. Už se mi nelíbil. Přišel ke mě blíž a zvěd mě ze země a nesl zase do vody. Byla šíleně ledová. "Kdo vlastně jsi?" Zeptala jsem se ho. "Já? Jsem tvoje noční můra." Odpověděl s úšklebkem a zase mě potopil. Začal mi zase docházet vzduch. Začala jsem sebou škubat. Myslela jsem že mě zase vytáhne, ale to jsem si jen myslela. Už jsem se musela nadechnout. Plíce mi zaplnila ledová voda a bolest. Začala jsem ztrácet vědomí. Poslední co jsem slyšela bylo jak něco říká.

Tak to by byla první část téhle knihy. Snad se líbila. Omlouvám se za chyby a uvidíme se u další části. Čau.