10 horůrků a dost

PROZKOUMÁVČKA

Stalo se to teprve nedávno. Byla jsem se třemi kamarády na prozkoumávčce ve starém opuštěném domě nějakýho magora. Prej to byl právník nebo něco takového, a jednou mu prostě ruplo v bedně. Říká se že jedno své dítě utopil a to druhé svázal a polejval vařící vodou dokud nezemřelo. Svou ženu ubodal k smrti. Nikdy ho nenašli. No a my jsme si řekli, že se tam podíváme. Šla jsem tam já, Andrea, Toby a Kuba. Často chodíme do takových staveb. Je to adrenalin. Odpoledne jsme se sešli a naplánovali jsme jak se tam dostaneme a takový ty věci a ještě jsme něco málo nakoupili. A večer jsme vyrazili. Museli jsme jet vlakem. Vlak tam jede přes den jednou za dvě hodiny a od 21:00 do 05:00 jede jednou za čtyři hodiny. My jeli vlekem 19:00. Od vlakové stanice to bylo tak 15 minut cesty k tomu domu. Ten dům je na samotce. Ale je to hodně velkej dům. Vešli jsme dovnitř. Kupodivu nebylo zamčeno. Byla tam tma tak jsme rozsvítili baterky. Když jsme procházeli přízemím, našli jsme vchod do sklepa. Domluvili jsme se že nejdřív projdeme dům a pak ten sklep. Prošli jsme celý dům. Všude byly fotky toho chlapa s rodinou. On už na první pohled vypadal divně. Byl plešatý, měl tmavě hnědé oči a jizvu na tváři. Sešli jsme dolů do sklepa. Vedla tam dlouhá tmavá chodba. Šli jsme asi půl minuty když těsně za náma spadla na zem kovová deska. Kubovi to vzalo batoh a spadl na zem. Strašně jsme se lekli. Pomohli jsme Kubovi a přemýšleli jsme jestli půjdeme dál nebo radši odejdem.
Ale řekli jsme si že když už jsme tady tak to tu projdeme celý. Šli jsme dál až jsme došli k místu kde byla velká díra do země. Já, Kuba a Toby jsme to přeskočili v podobě, ale Andrea si zvrkla kotník. Hned jí to začalo hrozně natékat a modrat. Řekli jsme jí ať tam na nás počká že se koukneme ještě kousek dál a pak se pro ni vrátíme. Souhlasila s tím. Tak jsem šli dál a došli jsme k rozcestníku. Byla tu možnost jít doprava nebo doleva. Šli jsme tedy doprava a narazili jsme na velký kovový dveře. Toby je zkusil otevřít a kupodivu nebylo zamčeno a dveře šli otevřít docela lehce na to že byly kovové. Vešli jsme dovnitř. Vypadalo to tam jako doupě nějakýho bezdomovce. Všude špína a v rohu místnosti byla stará hnusná matrace. Na stropě nebylo žádný světlo, nic. Jediný světlo šlo z našich baterek. Bylo to docela creepy. Najednou se za námi něco šustlo. Otočili jsme se tam ale nic tam nebylo. Otočili jsme se zpátky k té matrace a tam stál muž. Moc mu nebylo vidět do obličeje měl přez něj vlasy. Zvedl hlavu a nám se naskytla pohled do jeho hnusného obličeje. Na jedné tváří měl obrovskou jizvu. Asi po půl minutě čumění mi došlo že je to ten chlap co všechny zabil. Začal se nehorázně smát jako by mi četl myšlenky. ,,Zdrháme" zařval Kuba. Všichni jsme se rozeběhl směrem pryč. Doběhli jsme až k Andreje a přeskočili jsme tu díru až na Kubu. Ten tam spadl. Andrea nemohla chodit. Museli jsme ji tam nechat. Vždyť by ani nepřeskočila tu díru. Ten chlápek byl už u ní. S Tobym jsme vyběhli z toho sklepa a zavreli za sebou dveře s domněním že ho to zdrží a běželi jsme ven z toho baráku směr vlaková zastávka. Doběhli jsme na zastávku. Bylo něco málo po druhé hodině ranní. Minulí vlak jel v jednu a další jede až v pět. Uslyšeli jsme za sebou funění. Vběhli jsme do budovy která byla hned u zastávky. Bylo tam pár sedaček a dveře na záchody. S Tobym jsme vyběhli na záchody a schovali jsme se v úplně poslední kabince. Byla jediná s normálním dveřním zámkem. Stáli jsme tam, namáčknutí na sebe strachy a zimou. Najednou se rozrazily dveře na záchody. Málem jsem vyjekla. Ten chlap zkoušel otevřít všechny záchody. I ten poslední kde jsme byli my. Zjistil že jsou zamčené. Chvíli tam stál a pak odešel. S Tobym jsme tam stáli až do rána. Vylezli jsme a všimli si že na dveřích od záchody bylo napsáno MIMO PROVOZ. Viděli jsme ven z té budovy. Nasedli jsme na vlak a jeli jsme domů kde jsme všechno oznámili policii.

A je tu další část. Omlouvám se za chyby a překlepy. A u další části Ahoj.