V mém městě je jeden starý hotel. Prý v něm straší a každý kdo do něj vkročil buď zešílel nebo zemřel. S kamarády jsme se sázeli a kdo prohraje tam půjde. Já sázku prohrála takže jsem v noci musela jít do toho hotelu. Do posledního 50. patra a posvítit dolů z okna baterkou. Hotel byl starý a zničený, včetně výtahu, takže to znamenalo procházku po schodech. Super. Když jsem se dostal do prvního patra, viděla jsem jsem staré mosazné desky zobrazující čísla poschodí. 15, 16, 17, 18. Cítila jsem se trochu unavená, a zatím žádný duch, žádný démon, přízrak nic. Kousla jsem se do rtu. Nemohu vám říct, jak jsem byla šťastná, když jsem vstoupila do 40. patra. Začala jsem štěstím říkat čísla. 40, 41, 42, 43, 44, 44. Zastavil jsem se a podíval se dolů po schodech. Musel jsem se rozptýlit, a tak jsem pokračoval. 44. Jedno patro 44. A pak dalších deset pater. 44. Pět pater. 44. A tak to bylo tak dlouho, dokud si to pamatuji. Uvědomuji si, že už jdu dlouho, mám strach a jsem zmatená a začínám brečet. Nevím, jestli jdu dny nebo týdny nebo roky a moje vzlyky se pomalu mění v smích.
Tohle nebylo moc strašidelný ale snad se alespoň někomu líbilo. Omlouvám se za chyby a překlepy. U další části čau.
ČTEŠ
10 horůrků a dost
HorrorJednodílovky Většinou moje výmysly. Věci co se mi zdálo a nebo co jsem slyšela od přátel. Kapitoly budou vycházet dlouho po sobě. Doufám že se bude líbit. Za každý komentář a hvězdičku budu moc vděčná.
