10 horůrků a dost

POŽÁR

Byl začátek léta. Venku bylo krásný teplo. No nádhera. Poslední dobou se mi všechno dařilo až na onu noc. Spala jsem si krásné ve své posteli když v tom se mnou začala třást mamka. Mohlo být tak půl jedný. Mamka byla strašně viděšená a všude byl kouř. Táta bral věci jako doklady a peníze. Řekl mi že hoří že musíme okamžitě vypadnout. A pak jsme vyšli z bytu. Bydleli jsme v pátém patře. Hořelo v sedmém a oheň se šířil strašně rychle. Viděla jsem naše sousedy jak běží dolů. Běželi jsme taky. Dole u vchodových dveří bylo strašné lidí a snažili se otevřít dveře. Oheň byl už blízko. Všichni kašlali a dusili se. Dveře se otvírali směrem dovnitř, ale lidi se chtěli dostat ven tak tlačili na dveře a oheň už byl těsně za náma. Začínalo být strašné horko a vzduchem se táhl pach škvařícího se masa. Táta mě a mámu chytil za ruce a táhl nás do sklepa. Ze sklepa taky šlehali plameny. S mámou jsme na tátu začali ječet že se zbláznil že tam úhoříme, ale on nám řekl že ve sklepě nehoří. Hoří jenom před ním a jestli zůstaneme tady úhoříme stoprocentně. Tam máme aspoň nějakou šanci dostat se ven. Šli jsme tedy ke sklepu. Hořelo před ním. Ale byla možnost tam proběhnout. Proběhlo jsme to. Trošku nás to sezehlo ale zvládli jsme to. Ve sklepě už bylo taky pár plamínků a bylo tam strašně horko. Měla jsem strašný strach. Táta rozbil jedno malé okénko kousek pod stropem. Dal před něj židli, kterou ani nevím kde vzal a řekl mi ať se tím oknem protáhnu. Protáhla jsem se docela v pohodě. Po mě vylezla mamka, ale táta se tam zasekl. Museli jsme mu pomoc. Ale nakonec jsme ho vytáhly. Běželi jsme před barák. Celý byl v plamenech. Táta vzal nějakou tyč co ležela před barákem. Tyčí tam bylo hodně. Nejspíš popadali ze střechy. Táta tou tyčí začal mlátit do vchodových dveří. Byli ze skla. Z hodně pevnýho skla. Mlátil tou tyčí do těch dveří a pořád nic, ale pak se rozběhl a napálil tam takovou silou a to sklo povolilo. Vyběhli odtamtud několik lidí. Někteří z nich hořeli. Několik lidí se ještě snažilo dostat ven ale už se jim to nepovedlo. Byl tam moc velký žář. Odešli jsme dál od toho pekla. Viděla jsem kolem baráku černý postavy co utíkají od světla od ohně. Nevipadaly ale jako lidi. Nevěděla jsem co to je. Říkala jsem si že jsem zblblá z toho kouře. Ale pak mi došlo že ty postavy jsou duchové lidí co tam uhořeli. Byla to hrůza.

Tak je tu další část. Není to zase tak strašidelný ale napadlo mě to sem napsat. Omlouvám se za chyby a překlepy. U další části čau.