Kapitola 2.

40 6 0
                                    

Snažila jsem se svůj kufr táhnout dolů ze schodů tak,abych nepoškrábala schody a zeď zůstala čistá. Jen matně jsem slyšela debatu mezi panem Brownem a mojí mamkou. Bavili se o penězích a o školném,teda myslím.

Jakmile jsem kufr dotáhla dolů,šla jsem si ještě sbalit příruční tašku s mobilem,nabíječkou a s takovými drobnostmi který chci radši mít u sebe. Jakmile jsem zavřela dveře od svýho pokoje,byla jsem připravená.

Nazula jsem si tenisky a spolu se svými věcmi vešla do předsíně. Tam už na mě čekala mamka,pan Brown a k mému překvapení i taťka,který měl být na služební cestě. Najednou mi vrhkly slzy do očí,když jsem si uvědomila,že svoje rodiče téměř 10 měsíců neuvidím. Ale jedu si za svým snem,a snům člověk občas musí něco obětovat.

,,Clare,zlato" začala mamka. ,,Budeš nám moc chybět zlatíčko,hlavně na sebe dávej pozor a dobře se uč. Taky nedělej žádný problémy a nezaplítej se s nebezpečnýma lidma." Achjo,pořád delají jak kdybych byla malý děcko. Vždyť je mi 16! Ale mám je ráda. Vždycky mě podporovali i v těch mých nejpotrhlejších nápadech,mimo jiné i v tom stát se tajnou agentkou. To jen díky nim teď stojím tady a čekám,až mě pan Brown odveze na prestižní soukromou školu tajných agentů. Ale taky je oceňuji v tom, že i když jsem jedináček,nikdy mě nerozmazlovali. Vždycky jsem měla jen to co jsem potřebovala,a to co jsem chtěla,na to jsem si musela vydělat,a nebo si to vysloužit. Třeba dobrými známkami ve škole.

,,Nebojte,vždyť mě znáte. Budu opatrná,nedělejte si starosti,vždyť jsem skoro dospělá. Budu v pohodě." A v tomto okamžiku se mi slzy nekontrolovatelně rozutekly po tvářích. Oba jsem je obejmula a najednou si přála zůstat s nima. Doma. Tam,kde mi bylo ze všeho nejlíp.

,,Mám vás ráda." zašeptala jsem.

,,My tebe taky" odpověděli oba zároveň.

Najednou jsem uslyšela troubení auta. Je čas. ,,Už musím jít."Řekla jsem a vzala si svoje věci.

,,Opatruj se" řekl taťka a mamka přikývla.

,,Budu nebojte."Otočila jsem se a vydala se k autu. Pan Brown otevřel kufr a dal do něj moje zavazadlo. Sedla jsem si na sedadlo spolujezdce a zabouchla za sebou dveře. Pan Brown nastartoval a já naposledy zamávala.

Poslední zkouškaKde žijí příběhy. Začni objevovat