Poslední zkouška

Kapitola 3.

Seděla jsem a mlčky pozorovala ubíhající krajinu. Přemýšlela jsem o tom,jaký to tam asi bude a pan Brown mi nejspíš četl myšlenky. ,,Takže..." začal. ,,Asi ti nemusím vysvětlovat,že právě jedeme do soukromé školy,kde se budeš učit tomu,aby z tebe byla tajná agentka,že?" zeptal se. ,,Ne,to určitě nemusíte." odvětila jsem a otočila se zpátky k oknu.
Zrovna jsme projížděli kolem nějakého parku,kde si zrovna parta nějakých mladých lidí,teenagerů řekla bych,vylévala zlost na nějakým klukovi. Mohlo jich tam být asi 7. Kopali do něj a házeli po něm jeho věci. On jen bezmocně ležel na zemi a kryl si hlavu.
Tomu klukovi jsem neviděla do tváře,ale moje empatické schopnosti mi pomohly se vcítit do jeho situace. Ne,tuhle schopnost opravdu nemají všichni. Najednou jsem cítila jak se mi krev nahrnuje do hlavy. Cítila jsem zlost a vztek. Tohle se nedá vydržet. Nemůžu se na to jen tak dívat z okna. Najednou jsem přestala vnímat a všechny moje smysly mě opustily. 
,,Zastavte!" vykřikla jsem. Pan Brown prudce stoupl na brzdu,mezitím co jsem se já už soukala z auta.
Nasadila jsem ten nejdůstojnější a zároveň nejpřísnější výraz,který snad šestnáctiletá dívka dokáže.
,,HEJ! Co to doprdele děláte?!" vyjela jsem na ně. Všech 14 párů očí se na mě s překvapením podívalo. Očividně jim jejich činnost ještě nikdo nikdy nepřekazil. Hnědovlasý kluk,s docela namakaným tělem se ušklíbl. Mohlo mu být asi tak jako mě.

,,Podívejme,slečna dobrá víla nás poctila svou přítomností." řekl a hlasitě se rozesmál.

,,Přestaň" sykla jsem. ,,Co vám ten kluk udělal tak hroznýho,že musíte dělat tohle??" a rozmáchla se jeho směrem.

,,Co se do toho vůbec pleteš? Je to snad tvoje věc? Jdi si radši hrát s panenkama." Tak tohle přehnal. Myslí si o mě jak jsem slabá,jenže to jen tak vypadá. Vymrštila jsem nohu a kopla ho přímo mezi nohy. Pomalu se sklátil k zemi. V duchu jsem se zasmála. Ostatní se na mě s údivem podívali. Nikdo se neodvážil už nic namítat.

,,Vypadněte odtud,a už to nikdy nedělejte,nebo si vás najdu a rozbiju vám tlamy" procedila jsem mezi zuby. ,,Máte štěstí,že jsem nezavolala policii." K mému překvapení se otočili a rychlým krokem odešli. Svalnatý kluk se tak nějak postavil na nohy a jako vystrašená myš utekl taky. Docela překvapení to pro mě bylo.
,,Jsi v pořádku?" zeptala jsem se toho kluka.

,,Mohlo to být horší" odpověděl,a to,co udělal,měl asi být pokus o úsměv.

,,Nepotřebuješ doktora?" vypadal fakt hrozně.

,,Ne,díky,zvládnu to sám." Pomohla jsem mu se postavit,posbírala mu věci a podala mu je.

,,Dávej si na ně pozor,a hlavně to řekni rodičům. Slib mi,že jim to řekneš."

,,Slibuju" řekl a usmál se.

,,Fajn" usmála jsem se taky.

Otočil se a utekl.