Opilé Vyprávění O Historii ✅

Forgiveness and fear together... Can you imagine?

"Ty George nemáš vůbec rád, Line. Jak jen můžeš?! Budu si to brát osobně.

Stejně jako Jirka, který to bral jako útok na jeho osobu, urážku jeho Výsosti. Něco neuvěřitelně ošklivého, co si vůbec nezasloužil. Už se na Hamiltona ani nepodíval, jak hromádka neštěstí seděl na zemi a hypnotizoval pohledem špičky jeho bruslí...

To je ale taaaaak smutné a nespravedlivé! Jak jsi mohl Line, jak jsi mohl?!"

"No tak, nalijme si čistého vína. Víš, jaké byl Jiří zvíře."

"Říkáš, jako by byl Alex andělská bytost-"

"Alexander Hamilton byl skvělý člověk!"

"A proto podvedl svou manželku?! A napsal o tom pamflet? Zneuctil svoji ženu i děti!"

"Necháš mě domluvit? Když se Georgey zvedl a vydal se k sobě, Alexander jej samozřejmě následoval, nejen kvůli tomu, že měl strach o svoje zdraví nebo se bál, že ho tu nechá Jiří dělat piruety do konce svých dnů, hlavně kvůli pocitu, že už ho Výsost déle nepotřebuje. Jeho Veličenstvo se mu zavřel v pokoji, dlouho vystával za dveřmi a nacvičoval proslovu se konečně se odhodlal a vstoupil. Po pár minutách ticha vyslovil imigrant prosbu o návrat do Ameriky a kupodivu král nic nenamítal, dokonce nařídil sluhům, aby hosta připravili na cestu. A div se světu nebo ne, Lexy pocítil pocit... Ani se mi to nechce říkat... Pocit viny... Že možná zpečetil rozsudek smrti všem lidem v jeho domovině... A strachu samosebou..."

"Jižík byl vskutku zlomený, takže poté, co se po odchodu z kluziště zahnízdil v pokoji, už mu ani představa, že jej malý Američan opustí, nevadila. Jeho žádosti jednoduše vyhověl, načež s fňukáním zalezl do obří postele s nebesy, zavrtal se do deky až mu koukala jen hlava a obejmul velký bohatě vyšívaný polštář ve tvaru Ameriky. Nechal si přinést zmrzlinu a kakao, načež se jeho plánem stalo nevylézt z lóže do skonání světa.

Když se po nějaké době ozvalo tiché zaklepání na dveře, dělal že v pokoji nikdo není. Jak malé uražené dítě se schoval celý pod peřinu a ani nepípnul."

"Avšak poté, co ani po pěti minutách klepání neustalo, zvedl se rozmrzelý monarcha neochotně z lóže, došoural k obrovským, vyřezávaným dveřím, které zdobilo zlaté malování, a pootevřel. Škvírou vykoukl a k jeho překvapení našel pouze velkou truhlu. Pozvedl obočí, vystoupil z pokoje a z bedny sundal víko. Jak se divil, když opět našel v krabici Alexandera.

Tentokrát to ovšem bylo jiné než poprvé. Alex se netvářil naštvaně, měl naopak na tváři celkem provinilý výraz, který rozhodně nebyl hraný, a místo toho aby měl ruce založené hrdě a sebejistě na prsou, držel v nich několik cedulek."

"Na první ceduli stálo: 'Forgive, pls?' Na druhé: 'I'll be good now.' a na poslední: 'Would that be enough?' Během prezentace onoho vzkazu hrály chodbou, v níž balíček stál, pomalé, tesklé tóny houslí."

"Určitě se hodně z vás diví, proč by něco takového Hamilton dělal. Jistě to nebylo z toho důvodu, že se Georgův souhlas s odplutím zdál až nebezpečně podezřelý... No, Jiřík nad Alexanderem stál a vyčkával. A tak Lexy udělal to co na začátku- vylezl z truhly načež 'od srdce, upřímně' odpřisáhl, že odjede pouze pokud si bude moci domů odvézt trochu toho "dobrého" pudinku."

"Georgey utřel z oka slzu radosti, chytl Hamiho za ruce a zatočil se s ním do kolečka. Načež ho začal táhnout k sobě do pokoje a do postele, vysvětlujíc mu, že neboť chce odcestovat, nemůže dovolit, aby opouštěl jeho palác unavený.

Také mu vyložil plán, který se mu v té vteřině zrodil v hlavě a sice, neboť zelenému trpaslíčkovi pudink tak chutnal, udělá z něj prvního Pudinkového velvyslance ve Spojených státech. Čímž si udrží blízko jak Alexe tak jeho milovanou, přenádhernou Ameriku. Jeho Veličenstvo se za ten geniální plán muselo samo pochválit a poplácat po rameni."

"Není pochyb o tom, že si při tom točení vzpomněl na svoji milovanou a v polovině Jirkovi přednášky přestal poslouchat. V mysli se zatoulal k Elize, jak sama sedí v zahradě, vystrašená, uklidňuje malého Philipa. V ten moment se mu zastesklo po jeho domovině. Což samo sebou bohužel náš Jiří vycítil."

"Awww, já vědel že v sobě máš i něžnou stránku.

Jistě, George si samozřejmě okamžitě všiml, když Hami posmutněl. Na vteřinu se zamyslel a poté si vzpomenul na zaručený způsob jak zaručeně kohokoliv a kdikoliv uklidnit a zvednout mu náladu.
Položil Alexe na postel, zaroloval jako sushi do teplé peřiny, dal mu napít horkého kakaa a silně kolem něj obmotal ruce, podobně jako když se kolem vás obmotává anakonda, načež mu začal zpívat. "

"Jone, zase přeháníš!

Ano, král zamotal Alexandera do peřiny, dal mu napít již studeného kakaa a začal zpívat ukolébavku na styl... styl My shot... Ano chápu, nevěříte, že se nic takového nemohlo zrealizovat, ale Výsost přeci dokázalo všechno... Ale rozhodně ho neobjímal!"

"Proč mi to musíš pořád kazit? S tebou není žádná zábava Line.

Nu... Jeho královská dokonalost zazpívala ukolébavkovou verzi My Shot tak mistrně, že byste se ani nenadáli a Hamilton spal. Jak byl malinkatý, nebyl téměř ani vidět.

George se tiše jako ten nejtišší slon zvedl, aby svého Pudinkového velvyslance nevzbudil, přeci jen bylo potřeba aby nabral sílu na cestu zpět do Ameriky, a opustil pokoj s opatrným třísknutím dveří.
Sám se pak schoval ve své pracovně, kde začal osnovat plány na znovu se zmocnění jeho milovaných kolonií. "You'll be back" chichotal se psychopaticky, zatímco házel šipky na Washingtonův portrét."

"Všude okolo byly vlajky a kresby USA. Toto bylo Jiřího srdce - Amerika. Tak velká, kdysi loajální, majestátní a ona si dovolila ho opustit. Bez mrknutí oka! Vládce se zmocnila zlost, ve vzteku strhl jednu z amerických vlajek. "YOU NEED ME! AND NO, DON'T CHANGE THE SUBJECT!" zařval král jako divé zvíře až se sluhům rozklepaly nohy, jelikož už jen čekali, kdo z nich padne ten večer jeho Vznešenosti za oběť."

"Trvalo to nějaký čas než se Jirka z amoku uklidnil a usedl do svého křesílka uprostřed chaosu, který vytvořil. Nutno dodat, že mnoho sluhů během králova záchvatu ve strachu o svůj život uteklo a v místnosti zůstali jen ti s nervama z oceli. George si ladným pohybem ruky uhladil rozcuchanou paruku a stejně tak i oblečení, načež si nechal přinést paví brk, pergamen a kalamář. Ihned, jak se mu těchto pomůcek dostalo, započal psát. A nebyl to ale text jen tak ledajaký, v řádcích písma jeho Výsosti se skrýval výtvor ďábelské inteligence...

Recept na největší pudink na světě v barvách Spojených Států."

Pamatujete, jak jsem vám tak v 2. části říkala, že to bude ještě horší? Počkejte si na příští kapitolu...

Úsměv Vám sluší tak ho noste!