Opilé Vyprávění O Historii ✅

Nový živočišný druh - Pudink Jiříkovitý

"A na světě byl plán. Opravdu ďábelský plán ze zvrácené mysli jako je ta Georgova.

Bohužel náš Alexander o tom neměl nejmenší tušení. Jinak by samozřejmě šel naše Veličenstvo rychle, odvážně a hrdinsky zastavit od zrealizování tohohle děsivého činu, který by mohl rozpoutat Apokalypsu... A to takovou, jakou ani Winchesterové ještě neviděli..."

"A Apokalypsa vskutku brzy nastala, neboť Jiřík se odvážil k něčemu nepředstavitelnému, naprosto nepopsatelně neuvěřitelnému... Rozhodl se, že nyní nebude pracovat pouze hlavou, ale i... R-U-K-A-M-A. Že si zašpiní své jemné, perfektní vznešené pacičky a sám uvaří onu pochutinu, jejíž recept právě dotvářel. Ve chvilce kdy dopsal poslední ingredienci do Pudinku zkázy, vymrštil se se smíchem z křesílka a utíkal do palácové kuchyně.

Osud všech byl spečetěn, v okamžik kdy uchopil vařečku."

"We are going to die...

Naštěstí ten podezřelý smrad, co se řinul celým zámkem, vzbudil našeho drahého Američana. Ono popravdě, takový smrad by vzbudil a donutil vylézt ven ze své kopky i Lazara, aby se podíval, co se to ksakru děje na tomhle světě."

"Zatímco Jirka tancoval po kuchyni, která již na počátku kuchtění vypadala přinejmenším jako po výbuchu, za dveřmi omdleli stráže a v okolí dvou kilometrů povadly všechny květiny, všichni ptáci popadali z nebe a děti se usedavě rozbrečely.

Byl to vskutku konec světa, soudný den. A přiznejme si, asi ani Bůh nevěděl, že jeho výtvor bude zničen jednoho dne jen proto, že se šílený monarcha pokusí vařit.

Země se začala otřásat, když se Jižík jal lít barevnou břečku do formy na pudink. Nikdo už nevěřil, že by mohl přežít."

"Avšak jak se to patří, nakonec nás zachránil hrdina. Malý, nikdy nemlčící, neustále píšící, prostě Alexander Hamilton.

Jak se procházel po zámku s kapesníčkem u pusy, aby se nezadusil, uslyšel králův panovačný britský přízvuk a hned věděl, kdo tuhle Apokalypsu stvořil. Všude byli "mrtví" sluhové, takže byl ve finále Hami rád za to, že má ten kapesníček, samozřejmě v barvách Ameriky."

"Když si zrovna Georgey oprašoval ruce od jakéhosi červeného prášku, Lexy vpadnul do kuchyně.

Doslova.

Neboť ve chvíli, kdy zelený trpaslík otevřel dvoukřídlé dveře do místnosti, kde zkáza světa vznikala, udeřila ho neuvěřitelně silná vůně do obličeje silou, která se dala přirovnat ráně vypálené z kanónu z pěti centimetrů. Alex, kterému tato 'rána pěstí' podlomila kolena, měl co dělat aby zůstal při vědomí. Myšlenka osvobodit se od trpění puchu jednoduchým omdlením byla vskutku lákavá."

"Poslední na co se Hamilton zmohl bylo: "I imagine death so much, it feels more like a memory. Is this where it gets me, on kitchen floor? Several food ahead of me?"

A ani při tomto nezapomněl máchat rukama jak divý... Jeho Vznešenost si ze začátku ani našeho nového příchozího hosta nevšimla, ale po jeho pádu se zadívalo přes kuchyňskou linku, která už nikdy nebude pravou kuchyňskou linkou, a tam zahlédl našeho drahého Hamíka."

"Tedy zdálo se mu, že něco zahlédl. Přesněji řečeno malou zelenou šmoušku jak se řítí k zemi. Bohužel jak byl Hami mrňavý, nebyl po svém pádu hned vidět.

Až když se Jiřík pořádně natáhl přes linku, nebohého imigranta konečně spatřil, jak leží na zaprasené podlaze. Jak se tak natahoval, shodil loktem lahvičku čehosi, co nemělo cedulku a ani podle barvy, která připomínala krev Leviatana, se nedalo určit, co bylo jejím obsahem. Možná to vskutku byla leviataní krev...

Ať to bylo cokoliv, skončilo to na Alexandrově obličeji, který se okamžitě s ženským jekotem vymrštil na nohy a začal bezhlavě pobíhat po kuchyňce."

"Zda to byla krev, to se dodnes neví, ale jasné je, že malému imigrantovi připadalo, jako by mu někdo nalil kyselinu sírovou na obličej. Zatímco Američan tančil po "kuchyni", král se, jak se zdálo, hodně bavil a ani se neobtěžoval svému dárečkovi pomoci."

"Ale Line! Jižík rozhodně nebyl takový nelida, aby se Alexovo utrpením bavil! Jen jednoduše nevěděl, co má udělat, aby mu pomohl.
Sebral všechnu svoji královskou inteligenci-"

"Které nebylo moc."

"A nechal ve své urozené hlavě uzrát nápad doslova geniální. Vzal ze dřezu misku s vodou a když probíhal Hamilton s jekotem kolem něj, vylil na něj obsah misky.

Byl si jist, že to bude mít pozitivní ůčinek. Jediný účinek ale byl, že Alexander uklouzl po rozlité vodě, a už dále po kuchyni, nebo lépe řečeno toho co z ní zbylo, neběhal. Také na chvilku zmlknl, to se musí královi nechat. Ale to Alexovi nevydrželo moc dlouho."

"Lexy se hezky zklouznul po podlaze po zadku a aniž by viděl kam jede, neboť obličej mě stále zalitý neidentifikovatelným svinstvem, narazil brzy velmi tvrdě do kredence. Ta se strašlivě otřásla a vše, co bylo v ní i na ní postaveno, se vysypalo na nebohého, oslepeného imigranta.

Co si budeme povídat, pád sedmi velkých hrnců na hlavu vypne každého, pokud nemá pružnou helmu v podobě afra. Jednou za život by byl Hami vděčný za účes šíleného virgiňana.

Tady se ale historici dohadují, zda Američan neomdlel z představy toho, jak má na hlavě Jeffersonovo afro."

"Jiří, měl samozřejmě s pocitem viny z toho, co malému ukřičenému skřítkovy způsobil. Nejdřív k němu přišel s úmyslem probudit ho z mdlob, ale když spatřil jak špinavý je, usoudil, že poplácání po tváři vlhkým hadříkem bude lepší. "Wake up, do not throw away your shot!" Povzbudil ho a dál jej do obličeje šťouchal mokrým hadrem."

" Jak později Hamilton prohlásil, představa o afru před jeho výpadkem mu způsobila noční můru v podobě obědu s Thomasem a naším Šíleným králem dohromady. Proto jakmile se probral, postavil se tak rychle jak jen dokázal a utíkal z trosek kuchyně. Avšak si v tom spěchu nevšiml zavřených dveří..."

" Král byl velmi potěšen, když viděl, že se jeho Lexy probral a na tváři se mu rozzářil široký úsměv. Připomínal vlastně trochu barakudu jak cenil zuby. Když se tedy Alexander znovu vypnul ránou do hlavy o dveře kuchyně, vzal do ruky velkou kuchyňskou utěrku, aby se nezamazal, a Alexe, který byl momentálně úplně mimo, zvedl a zabalil do utěrky jako mumii. Co dál, to ale ještě nevymyslel."

" Georgy měl na přemýšlení dost času, jelikož Hami se praštil o dveře velmi silně. Určitě si všichni umíme představit situaci: na podlaze vám leží Americký velvyslanec pokrytý záhadnou černou barvou s mokrým oblečením, boulí na hlavě zamotaný v utěrce... Jak se na to tak Jiřík koukal, nechal si zavolat malíře, aby mu tento vzácný moment zaznamenal."

Od této doby to bude jen pekelnější a pekelnější, just you wait... 😈